Helgoland – mnohými opěvovaný klenot ležící v Severním moři je místem, kam se rozhodně vyplatí přijet. Po dubnovém fotografování terejů a tuleňů jsem si slíbil, že se na tento ostrov letos ještě jednou vrátím a to speciálně kvůli tulením mláďatům, které se zde každý rok v prosinci a lednu rodí. Štedrý den a vánoční svátky jsem tak strávil na písčitých a oblázkových plážích přímo v centru dění. 

Necelých 8 hodin jízdy autem z Prahy a 3 hodiny lodí leží ostrov, který si již vydobil ve světě fotografů jméno. V Evropě totiž už není mnoho míst, kde najdete takovou koncentraci divokých zvířat, jako právě na Helgolandu a sousedním ostrově Düne. To je důvod, proč se sem mnozí vracejí, to je důvod, proč jsem si i já tyto ostrovy zamiloval.

Jedinou patálií, která vás může při cestě na Helgoland překvapit, je Severní moře. Jako „zkušený mořský vlk“ jsem již věděl co mohu očekávat, ale stejně mě Severní moře překvapilo. Začalo to už v přístavu sněhovou vánicí a větrem, který nevěstil nic dobrého. Okamžitě po nalodění jsme zabrali strategická místa na dolní palubě u toalet, neboť na hrdinství na horní palubě jsme si toho už v Severním moři prožili dost… V duchu jsem se připravoval na očistec, ale jako by si s námi chtěl Poseidon zahrát, jakmile jsme vyjeli z přístavu, tak vítr utichnul a celá cesta probíhala jak jízda Polabskou nížinou.

Tu zábavnější část cestování si nechalo Severní moře na cestu zpět. V přístavu na Helgolandu bylo krásné slunečné prosincové odpoledne a vše vypadalo na klidnou plavbu zpět na pevninskou Evropu, ale byl to pouze klam, neboť asi 3 minuty po vyplutí z přístavu to začalo – myslím, že se tomu říká „lítat jak nudle v bandě“ a lépe bych to nevystihnul, protože když nemůžete ani vstát a chvíli vidíte okénkem jenom moře a chvíli zase jenom nebe, tak je jasné, že bude veselo. Nahoru dolů, doleva doprava, z horních palub slyším řinkot padajících věcí a kolem proběhli první chudáci, kteří stráví zbytek plavby na záchodě. Nevím jak, nevím proč, ale mě tentokrát nic nebylo, možná pomohla hudba v uších a poloha ležícího v nejspodnější části lodi, každopádně tentokrát jsem z toho vyklouzl se suchou košilí a za to jsem byl opravdu rád. Černochům se hanlivě říkalo barevní, ale barevní jsou spíše běloši, protože to jak dokázali někteří spolucestující měnit barvy v obličeji během plavby, by jim mohl závidět i kdejaký chameleón. Nakonec jsme v pořádku dorazili do přístavu Cuxhaven, byť je nutné říct, že úplně bez úhony to nebylo. Odnesl to jeden hrníček, který v zavazadlovém prostoru nepřežil divokou zpáteční jízdu – ale není nic, co by nespravilo vteřinové lepidlo…

No a jak vlastně dopadlo naše fotosafari za tuleními mláďaty? Inu posuďte sami…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

to se takhle sejde tulení máma

a tulení táta

 no a jelikož tuleni neskáčí z moře jen tak sami od sebe, musejí se nejdřív mít dva tuleni hodně rádi a pak…

 se narodí malý tuleň…

 jak to tak bývá, tak z porodu je nakonec nejvíc unavený táta tuleň a malej špunt…

 první hodiny po narození se malej zatím jenom rozkoukává

 ale nejdůležitější je stejně ze začátku pořádný a vydatný spánek

když mladej chrní, tak je čas na krátkou koupel v moři

ale rychle zpátky na pláž

 táta tuleň si taky zaslouží relax…

 jsem neustále pod dohledem tulení mámy

 tulení samci se umí docela slušně porvat a kdo by tomu nechtěl věřit, tak umí po pláži pelášit rychlostí větší než velkou…

 už trochu odrostlejší mládě tuleně kuželozubého, ale pořád je to plyšák…

tulení paparazzi v akci

cesta za tuleňem

tuleň a fotograf

na Štedrý den jsme objevili i jedno mládě tuleně obecného, v naší soukromé přehlídce krásy obsadilo pěkné 2. místo

 místo pak získalo toto nádherné mládě tuleně kuželozubého, které jsme objevili na první svátek vánoční

 maják na ostrově Düne – od soboty do úterka bylo pošmourno, poslední den ve středu nám však počasí na ostrově ukázalo i přívětivější tvář

Pěnkava obecná

Linduška luční – závěrečný den na ostrově jsme věnovali fotografování ptáků

na ostrově se nejčastěji setkáte s bahňáky – zde jespák písečný

jespák mořský

kameňáček pestrý

ale narazíte i na vránu šedou

v neposlední řadě zde žije i pěnkava obecná

tak čau a zase příště…

Podívejte se na krátké video, které zachycuje nejzajímavější momenty z vánočního fotografování tuleňů

Chtěli byste také navštívit ostrovy Helgoland a Düne? Nahlédněte do sekce fotocesty a expedice a zjistěte více

 Přeji všem hezký den!

Půjdu spát v šest večer, abych aspoň trochu naspal, neboť vstáváme o půlnoci a v jednu ráno vyrážíme fotit tereje a tuleně na ostrov Helgoland v Severním moři. Jenže Radek Štěpánek se rve v Davis Cupu o druhý bod a zápas je napínavý a natahuje se a natahuje…Oči zavírám něco po půl jedenácté a to je zoufale pozdě, protože mě za pár minut budí moje drahá polovička a sladce mi oznamuje, že je čas vstávat. Rozespalý si dávám carbonary, bože to byla pitomost, a úderem jedné vyrážíme směr Cuxhaven…

Noční jízda Německem proběhla v klidu, ke konci cesty už mě sice braly mrákoty a tak jsem musel cca 80km před cílem zastavit a aspoň na půl hodiny si zdřímnout, ale s únavou jsem počítal a energeťák taky pomohl. V Cuxhavenu nás čeká loď, která nás odveze na cca 60km vzdálený ostrov Helgoland. Auto necháváme na parkovišti (4 eura na den venku a 5 v garáži) a mažeme koupit lístky (47 euro zpáteční lístek). Jsme na lodi Atlantis a objednáváme si kafe – žena si dává zmrzlou variantu a já volím kapučíno, bože to byla druhá pitomost. Vyrážíme z přístavu a na střední palubě se uvelebujeme k okénku, žena se shání po zásuvce, aby mohla něco dělat na notebooku – ha ha ha… Já zavírám oči a válím se po fotobatohu a snažím se naspat alespoň pár minut.

Usnul jsem, ale asi po půl hodině mi někdo ukradl pevnou půdu pod nohama a já padám někam do hloubky. Bum! Náraz a znova, letím nahoru a dolů jak nudle v bandě – chvíli mi trvá to pochopit, ale pohled z okénka mluví za vše – neklidné Severní moře nám ukazuje svoji sílu a vlny se tak rozbíjejí o naše okénko, které bylo v přístavu asi 3-4 metry nad hladinou. Raději zavírám oči, ale tentokrát neusínám, pouze se soustředím na další propad. A už zase letím nahoru, snažím se gyroskopicky přizpůsobit svůj žaludek houpající se hladině a vždy se při letu vzhůru nadechuji a cestou dolů zadržuji dech – trochu to pomáhá, ale žádný zázrak to není. S prvními vlnami se ještě ozýval radostný výskot spolucestujících, ale jak vln přibývá, tak veselého povyku ubývá a nastává hrobové ticho s občasným „oh, mein Got“. Máme za sebou hodinu plavby a ještě minimálně hodinu a půl před sebou – teď už je mi vážně zle, hučí mi v hlavě, mám husí kůži, polévá mě studený pot a pusu mám plnou slin, snažím se myslet na všechno možné, ale moc to nepomáhá. Žena se vrátila, po očku jí sleduji, je bílá jak stěna a snaží se mi podívat na hodinky – je to tak zlatíčko, tuhle jízdu si užijeme ještě pěkně dlouho…

První lidé začali zvracet, to opravdu moc nepomůže, když slyšíte ty zvuky a sám bojujete s tím, aby jste nehodili šavli každou chvíli, kdy padáte dolů. Zvrací už i žena! Žena, ta která má na létání nejraději turbulence, protože je to prý zábava, když to padá… Tak to už je zlé, podíval jsem se na hodinky, je 11:35 a uplynuly asi 2 minuty od poslední kontroly, pocitově však aspoň půl dne, podívám se znova a je 11:34!!! čas se zastavil a my v tomhle pekle zůstaneme navždy, znovu mě polil studený pot a slinami bych mohl zalévat záhonky. Zvrací už celá loď, vzpomněl jsem si na mistra Beana a scénu v letadle…

Carbonary a kafe se fajnově promíchaly a nyní mi oznamují, že už je to dole nebaví a půjdou se mrknout zpátky nahoru – tak to ani omylem!! Mazejte zpátky halamové!!! Otevřel jsem oko – den svatého Patrika sice už byl, a přesto vidím tolik zelených obličejů – nikdo však radostně nevýská. Zbývá ještě dobrá půlhodina utrpení, už je mi vše jedno, rukou šmátrám do místa, kde měly být blicí pytlíky, ale žádný tam není, neboť všechny spotřebovala žena… Něco zapraskalo v reproduktoru a ozval se kapitán, který slavnostně oznámil, že za pár minut budeme na Helgolandu a ještě dodal, že doufá, že jsme si plavbu užili – vtipálek! S úlevou však jeho zprávu přijímám a po několika minutách kotvíme v přístavu. Stojím ve frontě se zombiemi, které se pomalým houpavým krokem s vlastním privátním pytlíčkem pomalu šinou k východu – většina z nich klopí oči na zem. Z lodi se ještě omámený výpary z paluby nějak vymotávám ven, nohy se mi však třepou jak mladíkovi po prvním sexu a já sotva jdu. Ještě tak tři hodiny po příjezdu mám žaludek na vodě, ale vydržel jsem!!!

V hotelu vše perfektně funguje, vše je připraveno, nachystáno, personál skvěle informovaný a milý, no jo holt Němci… Chvíli jsem bojoval s představou, že dneska už nikam nepůjdeme, zvlášť, když si představím ten výšlap na asi kilometr vysokou skálu (ve skutečnosti tak maximálně 50-100m), ale to jsem rychle zaplašil – kruci, vždyť jsem se tak těšil a terejové čekají na hnízdní skále, tak šup za nima!!!

Na ostrovy Helgoland a sousední menší Düne jsme si vyhradili tři velikonoční dny, po které jsme měli možnost pozorovat především tuleně a tereje, dále pak kajky mořské, racky, alkouna úzkozobého a jednoho jespáka písečného. Nakonec, pojďte se podívat!

Pro nejlepší kvalitu fotografie, klikněte na obrázek a otevře se lightbox

Ostrov Helgoland – Německo, Severní moře

Terej bílý – ostrov Helgoland, Severní moře

Terej bílý – páření

Tuleň kuželozubý – ostrov Düne, Severní moře

Pohodář

Jespák písečný – ostrov Düne, Severní moře

Tuleň kuželozubý – hlavním rozdílem mezi tuleněm obecným a kuželozubým je tvar jeho tváře. Tuleň obecný má krátký čumák a nozdry tvarované do V, naopak tuleň kuželozubý má čumák delší a nozdry rovnoběžné.

Tulení romantika v mořském příboji…

 Pronásledování

 Kuk!!!

Neshody v kolonii terejů bílých

Co jsem to jen udělal…

Vypadám naštvaně, ale to je můj standardní výraz…

Tuleň obecný – ostrov Düne, Severní moře

Kajka mořská, samec – ostrov Düne, Severní moře

Pozoruji já je nebo oni mě?

Jen projíždím…

Alkoun úzkozobý – ostrov Helgoland, Severní moře

Neustále na útěku před vlnami…

Mazej!!!

 přistání s potravou…

Uaaaaaaa!!!!!

Terej bílý

Kajka mořská – samice

Domky na Helgolandu

Černá ovce…

Západ slunce – ostrov Helgoland, Severní moře

V akci…

Relax…

Pozdrav od tuleně

Tak to je vše milí čtenáři, na Helgoland se letos v prosinci vrátím ještě jednou a výhradně pouze kvůli tuleňům, abych stihl zaznamenat příchod a první dny mláďat na tomto světě. Těšte se proto na další fotky z tohoto úžasného místa…

Chtěli byste jet taky? Podívejte se do sekce Fotokurzy a další služby – fotocesty a expedice a zjistě více.

V této části Bavorského lesa nabízí správa parku turistům krom vyhlášené vyhlídkové trasy v korunách stromů i cca 7km okruh lesem, na kterém máte možnost při troše štěstí spatřit různá zvířata. K některým se můžete volně přiblížit, některá jsou od lidí oddělena různými bariérami. Každopádně celý park je dobře značen a dokonce nechybí ani české nápisy. Do parku máte možnost jít i se psi, nicméně s nimi nemůžete všude, především do částí, kde se nachází zvěř volně je vstup pejskařům zakázán. Pro návštěvu doporučuji být u hlavní brány se svítáním. V tento čas máte největší šanci spatřit některá zvířata jako jsou vlci, bobr apod., taktéž zde během dopoledne nemusíte potkat ani živáčka, což mnozí ocení. Nejvíce turistů zde pak je odpoledne a na večer.

Zvu vás tedy na výlet do Bavorského lesa a seznámení se s faunou, která žije, případně kdysi hojně žila i na našem území. Přeji příjemné pokoukání…

Skupina tří vlků – východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 7h:44m

model: Canon EOS 50D, objektiv Canon EF 70-300mm f/4.0-5.6 IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/15s, clona: 5.0, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 216mm

Druhý den focení, tentokrát jsme vstávali asi v půl čtvrté ráno. Pokud chcete vidět vlky, musíte být na místě velmi brzo ráno, kdy vlci žerou. S východem slunce jsme šli lesem a doufali, že budeme mít dnes štěstí. V podstatě v okamžiku, kdy jsme došli na místo, odkud se dají vlci nejlépe pozorovat, tak se ukázali. Pohled na vlky v přírodě je vždycky zážitkem. Navíc dnes se rozhodli potěšit fotografovo oko a obsadili skalní výběžek, odkud se rozhlíželi po krajině a pátrali po kořisti. V našem zorném úhlu zůstali zhruba půl hodiny a proto jsme měli dost času na fotografování. Drtivá většina návštěvníků parku nemá šanci vlky vidět z blízka, neboť ti jsou během dne schovaní a roztroušení daleko od očí případných pozorovatelů. Navíc málo kdo, kromě fotografů, je ochoten čekat dlouhé minuty, spíše hodiny na objekt svého zájmu.

Číhající vlk - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 9h:01m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/60s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Jedna z prvních fotografií. Na vlky jsme měli oba dva dny štěstí. Zatím co první den jsme je pozorovali cca od 9h do 10h, druhý den jsme je viděli cca od 7:30 – 8:00h, pak jsme čekali ještě do 9:30h, ale vlci cca v 8h odběhli do lesa, daleko od našich očí. Ve vlčí smečce panuje přísná hierarchie. Vlk je velmi sociální zvíře. Nečastěji žije ve smečkách čítajících cca 6-7 členů. V období zimy však může mít smečka až 20 členů.

Divoké prase s mládětem - vých. část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 10h:45m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/250s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Mezi částí lesa, kde žijí vlci a částí, kde se nachází srny a jeleni je velká oblast, kde máte možnost při troše štěstí potkat divoká prasata. My jsme šli po lesní cestě a najednou se za zatáčkou objevila skupina asi 10-15 prasátek. Opět jsme měli štěstí, neboť druhý den jsme je pouze slyšeli daleko v roští a viděli z nich maximálně kus zadku.

Skupina divokých prasat – vých. část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 10h:50m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/400s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Prase je všežravec, tak že si pochutná téměř na všem. Má dokonale vyvinutý sluch, tak že si buďte jistí, že vás uslyší dříve než vy jeho. Naopak smyslem, který není příliš dokonalý je zrak. Úniková vzdálenost prasete je cca 15-40m, na míň bych se nepřibližoval, obzvláště pokud jsou tam mláďata. My jsme byli vzdáleni cca 20-30m.

Divoké prase - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 10h:51m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/200s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Téměř každé zvíře vypadá na fotografii nejlépe, pokud je foceno z úrovně jeho očí, nebo mírně nad touto úrovní. Terén mi v tomto případě přál, neboť prase bylo v kopci, stačilo tedy popojít trochu dolů a já se díval praseti do očí z jeho úrovně. Prasata jsou rozšířena po celé Evropě. Na potravním žebříčku jsou nad nimi, kromě člověka, především vlci a medvědi. Obě zvířata žijí v Bavorském lese. Oblasti lesa, kde jednotlivá zvířata žijí, jsou však odděleny. Prasátka se tak nemusí bát, že by si na nich pochutnal nějaký jiný chlupáč.

Vydra říční – východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 11h:26m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/320s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Vydra říční je příbuzná s kunou. Obě zvířata patří mezi lasicovité šelmy. V Bavorském lese najdete vydru v severní části parku. Vydra není, narozdíl například od bobra, příliš plaché zvířátko. Stačí chvíli čekat a ona se většinou ukáže. Vydra si ráda „jezdí“ pod vodou a přitom vypouští bublinky. Ty její pohyb spolehlivě prozradí. Stačí tedy pozorovat bulinky a čekat na okamžik, kde se vynoří. Nám se ukazovala v díře pod kamenem, odkud vykukovala do okolí. Už jsme chtěli jít, když tu vylezla z vody a na chvilku se postavila vedle kamene. Byl to jenom okamžik a už zase byla ve vodě. Vydra je samotář, který žije ve svém teritoriu, které může mít až 25km2. V ČR se vydra téměř vyhubila, naštěstí se v posledních letech vrací zpět do přírody. Výskyt vyder je hlášen převážně z oblasti Šumavy, ale také severních Čech a na Vysočině…

Laň u korýtka - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 12h:07m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/125s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Na vysokou jsem se moc těšil. Bylo mi jasné, že srnčí zvěř lze pozorovat a fotit nejlépe časně ráno. Rána jsme si však vyhradili na vlky. Přesto jsme měli štěstí a spatřili skupinku laní a dva jeleny. Cestou do oblasti, kde se v Bavorském lese nachází vysoká jsem si všimnul nádherného paloučku mezi stromy. Přesně na tomto místě bych je chtěl vidět, bohužel tam však ani jeden den nebyli a navíc jsme je pozorovali v nevhodnou dobu a mohli tak být vůbec rádi, že jsme je alespoň spatřili.

Zívající jelen - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 12h:33m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/200s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Skupinka si příjemně pochutnávala na svém obědě a vypadalo to, že se od krmelce už nehnou. Trpělivost se však vyplatila. Po dobrém jídle se chce občas spát a to jeden zívá a tak se naskytla na chvilku možnost vyfotit jelena se zajímavým výrazem. Jelikož se šel napít do blízkého potůčku, nabídl mi taktéž  možnost vyfotit jej i s rozumným pozadím. Krom samotného fotografovaného objektu je pro mě při focení důležité především pozadí. Objekt se poté snažím vhodně zasadit do celé fotografované scény. Při focení mě tedy nejčastěji poznáte podle toho, že v místě, kde se ostatní zastaví a cvaknou, já naopak chodím a hledám ten správný úhel. Při fotografování volně žijících zvířat však máte možnost „vybírat si“ dost omezenu. Záleží pak na vás s čím se spokojíte, případně jak velkou trpělivost máte…

Skupina laní a jelen - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 12h:35m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/125s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Přestože jsme byli v lese vzdáleni dobrých 50-60m, vědělo o nás stádo daleko dřív, než my o nich. Úniková vzdálenost srnčí zvěře je různá a liší se podle prostředí – obecně se ale jedná o desítky metrů. Ideální stav je být na místě před svítáním, zamaskovat se a poté čekat. Pokud byste přišli později, mohli byste zvěř zradit a z pozorování a fotografování by nic nebylo. Každopádně je potřeba se pohybovat velmi tiše a opatrně. Tyto laně a jeleni jsou však na přítomnost člověka relativně zvyklí, tak i přesto že vás neustále pozorují, pokud zůstanete v dostatečné vzdálenosti a nebudete příliš hluční, tak neutečou. Celá skupinka se na moment objevila kousek od krmelce a to byl přesně ten pravý okamžik pro tuto fotografii.

Jelen šestnácterák - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 12h:36m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/200s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Výstavní jelen šestnácterák mi dal jednu šanci vyfotit ho a to v okamžiku, kdy se skupinka vydala na krátkou procházku. Měl jsem štěstí, neboť jsem byl připraven přesně v okamžiku, kdy se jelen dostal do ideálního úhlu a otočil hlavu.

Medvěd - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 13h:46m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/100s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Perlou Bavorského lesa jsou medvědi. My jsme viděli dvě medvíďata a medvěda s medvědicí. Obzvláště hrátky medvíďat jsou zábavné a spolehlivě vám dokážou vykouzlit úsměv na tváři. Mnozí návštěvníci však medvědy neuvidí, neboť přijdou, pobudou 5-10 minut a jdou dál s tím, že medvěda neuvidí. Jejich škoda, díky neschopnosti se zastavit a počkat tak přichází o jeden z nejlepších zážitků, kterého se vám v Bavorském lese může dostat. Celý výběh medvědů je poměrně rozsáhlý, ale hlavně naprosto geniálně vyřešený a nabízí fotografům možnost fotit medvěda s parádním pozadím. Obzvláště skalisko na západní straně je naprosto exkluzivní, přesně v tomto místě vznikají ty nejlepší fotografie. Medvěd je obvykle v dobrém světle a proto fotografie vypadají opravdu jako z volné přírody…

Medvěd s medvědicí – východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 13h:59m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/400s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Zřejmě pozitivní vliv hrátek mladých medvíďat zapříčinil to, že i staří se rozhodli navzájem poškádlit a nabídli tak fotografům vděčné záběry…

Medvěd na skále - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 14h:04m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/320s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Když se medvěd dostane do oblasti skaliska, fotografovo oko plesá. Tedy samozřejmě pokud by byl otočen čelem, bylo to ještě lepší, ale člověk nemůže mít všechno…

Výr velký   – východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 28. října 2010 v 17h:25m

model: Canon EOS 7D,objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/20s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Závěrečná fotografie prvního dne. Poté jsme se šli podívat ještě do míst, kde se nachází Rys ostrovid. Vidět Rysa v Bavorském lese, znamená dlouhé čekání, klidně i celý den a s velmi nejistým výsledkem. Vlastně jediným místem, kde se dá rozumně vyfotit je skalní výběžek. Pro tentokrát jsme obětovali fotografování Rysa ve prospěch jiných zvířat.

Medvíďata - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 12h:54m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/60s, clona: 5.6, ISO: 100, kompenzace: -1/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Čekali jsme asi hodinu, během které přišlo několik turistů, ale poté co zjistili, že medvědi spí, tak odešli jinam. My jsme byli připravení čekat, což jsme si zkrátili drobným polním obědem. Ze srandy jsem řekl, že by je vůně masa mohla vylákat ven a sotva jsme dojedli, tak se rodinka vzbudila. V podstatě jsem si nastavil foťák, zamířil na díru ve skále a říkal jsem si: „teď by mohli vylézt a jako by mě poslouchali tak na povel vylezli. Jako první tradičně vyběhla mláďata, která si neustále hrála. Po chvíli vyšli i rodiče. Zřejmě byli všichni v dobrém rozmaru, tak se rozhodli, že budou spolupracovat s čekajícími fotografy. Nakonec si vylezli na skálu, kde se chvíli slunili a poté se odebrali do houštin, kde už nebyli vidět.

Soustředěný vlk – východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 7h:52m

^{model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/15s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm}


Pro mě byla tahle ranní půlhodinka s vlky higlightem celého dvoudenního pobytu v Bavorském lese. Tyto zvířata mají u mě velký respekt a obdiv. Ne nadarmo inspiruje toto zvíře mnohé lidi, vlci jsou skutečně velmi inteligentní tvorové. Nejzajímavější jsou jejich sociální vazby a statusy ve smečce. To je hotová alchymie. Každopádně vrcholem každé smečky je alfa vlk a alfa vlčice, kteří jediní mají právo se pářit. Ve smečce požívají úctu a ostatní členové jsou jim podřízeni.

Potok - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 10h:59m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 8.0s, clona: 32.0, ISO: 100, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Bavorský les není samozřejmě pouze o zvířatech, ale především o lese samotném. V něm je několik potůčků na které můžete během putování narazit. Mě zaujal tento detail v jednom z nich. Jak známo dlouhý čas u vody zdůrazní dynamiku proudu, přitom ponechá statické věci ostré, což dohromady vypadá na fotografiích dobře. Podmínkou je samozřejmě stativ. Vysoká clona je dobrá nejenom kvůli tomu, aby bylo vše ostré, ale především díky ní můžete nastavit delší čas tak, aby snímek nebyl přepálený.

Zívající medvědice - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 12h:50m

^{model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/160s, clona: 5.6, ISO: 100, kompenzace: -1/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm}


Medvědice se vyhřívala na skále a to se jednomu začne chtít spát. Tento záběr jsem si vyčekal. Medvědice byla neustále za větvemi, až se nakonec objevila v místě, kde ji bylo možné vyfotografovat. Počasí nám přálo celé dva dny, v podstatě jsme si nemohli přát lepší. Dle kolegů fotografů se do oblasti skal medvěd dostane tak 2-3x během dne. Pro pěkný snímek je potřeba být trpělivý. Když už se do skal nevydá, spolehlivě vás pobaví alespoň medvíďata, která se neustále perou. Chce to ale čekat…

Vlk a vlčice – východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 7h:53m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/20s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Vlci se na skalce zdrželi několik minut a nabízeli nádherné scény. V podstatě plnili moje přání a pózovali přesně v místech, kde jsem je chtěl mít. Na vlky určitě vyrazím ještě v zimě. Zimní scenérie fotografování zvířat přeje. Nejenom, že je lépe vystopujete a vůbec vidíte, ale zároveň odraz světla od sněhu krásně osvětluje fotografovaná zvířata. Už teď se na zimní focení těším…

Kachna divoká – východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 15h:00m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/160s, clona: 5.6, ISO: 640, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Chtěl jsem fotit bobra, ale na toto plaché zvíře bylo nejspíš příliš mnoho hluku od kolem jdoucích, proto se nám neukázal a nic nenasvědčovalo tomu, že by se ukázat mohl, proto jsme od focení bobra nakonec ustoupili. V místě, kde by se měl nacházet, což je jižní část tohoto parku, se mi podařilo vyfotit alespoň divokou kachnu.

Samice tetřeva hlušce - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 15h:57m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/60s, clona: 5.6, ISO: 640, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Vyfotografovat tetřeva ve volné přírodě se řadí k jednomu z nějtěžších úkolů a tyto snímky patří k nejcenějším kouskům. Tetřevů hlušců žije v parku několik a jsou umístěni v jižní části parku. Oproti fotografování ve volné přírodě je focení tetřevů zde velmi jednoduché. Nicméně i na toto zvíře je potřeba čekat a poté vybrat vhodný úhel a záběr. V ČR je tetřev celoročně hájen. Žije zde cca 200 kusů a to především na Šumavě. Pokud ho budete chtít fotografovat, připravte se na velmi brzké vstávání a dlouhé čekání s více než nejistým výsledkem…

Odpočívající medvěd - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 12h:40m

^{model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/320s, clona: 6.3, ISO: 200, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm}

Vlk na pozorovatelně - východní část Bavorského lesa, Německo, vytvořeno 29. října 2010 v 7h:48m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Velbon DV-7000+videohlava PH-368, doba expozice: 1/13s, clona: 5.6, ISO: 800, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm


Na skalce se vystřídalo několik vlků. Tento si lehnul a pozoroval okolí. Smečku tvořilo celkem cca 7-8 vlků. Na jednoho, pravděpodobně se jednalo o omega vlka, který už v podstatě není součástí smečky, ostatní neustále útočili a odháněli ho od sebe. Během těch dvou dnů jsme zaznamenali dva útoky, ale jelikož byli vlci v danou chvíli příliš daleko, zaslechli jsme pouze průběh jejich boje. Nejčastěji se vlci perou o kořist, ale vyjímkou nejsou ani „bezdůvodné“ útoky..