Arktida není pustina! Naopak,  je plná života! Některá místa kypí životem tak, až oči přechází. Na vrcholu toho všeho stojí legendární šelma – lední medvěd. Tento největší medvědí druh, až dvakrát těžší než medvěd grizzly. se stal symbolem Arktidy a zároveň svědkem křehkosti a zranitelnosti této části naší planety. Nejpočetněji jsou však v arktidských oblastech, konkrétně na Špicberkách, zastoupeni ptáci, a proto zde především v letních měsících můžete vidět alkouny, kajky, husy, chaluhy, jespáky a mnoho dalších druhů v počtech od statisíců do několika kusů.

Fotografování a pozorování zvířat pro mě představuje největší potěšení v přírodě, není se čemu divit, že jsem si obé užíval maximálně právě na Špicberkách, neboť se jedná v pravdě o magický kout Země, kde jsou zvířata pány a vy pouze na návštěvě. Pokud se chováte slušně, máte dobrou šanci, že vás pozvou dál a nabídnou pohledy, na které nezapomenete. Snad jsem se choval slušně, ostatně posuďte sami…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Spící medvěd (Polar bear)  - původně jsme měli namířeno jinam, ale průzkumný člun objevil v jednom zákoutí medvěda, který odpočíval po své hostině. Když jsem se tu novinu skrz vysílačku dozvěděl, nemohl jsem se dočkat, tohle bude můj první medvěd. U takových mimořádných situací mám vždy chvění po celém těle.

Protahující se medvěd (Lolling polar bear) - náš zodiak se speciální technikou přibližování pomalu dostal k odpočívajícímu medvědovi tak, abychom jej nevyrušili. Závěrky fotoaparátů cvakaly, ale nejkrásnější byl okamžik absolutního ticha uprostřed divočiny, kdy jsme medvěda jenom pozorovali. Nedá se to slovy popsat – to se musí zažít!

Lední medvěd a buřňák lední (Polar bear and northern fulmar) - originálním místem života medvěda ledního je celistvý driftující ledovec. Říká se, že někteří medvědí samci prožijí celý život pouze na mořském ledě a nikdy nevstoupí na pevninu. Nemají k tomu vlastně žádný důvod, neboť se živí hlavně tuleni a ty najdou nejčastěji právě zde.

Lední medvěd na kře (Polar bear on an iceberg) - barva medvědí srsti se liší podle doby a místa, kde medvěd žije. Vyskytují se odstíny od žluté nebo krémově žluté až po téměř bílou – nikdy však neuvidíte sněhově bílého medvěda. Na Špicberkách byli medvědi loveni do roku 1973, kdy se Norsko připojilo k dalším arktidským národům a společně zahájili ochranu tohoto druhu. Od tohoto roku byli medvědi lední globálně chráněni, s výjimkou omezeného povolení lovu domorodcům v Grónsku, Kanadě, Aljašce a Rusku.

Medvědice s medvídětem (Polar bear with her cube) - nejšťastnější chvilka přišla, když jsme jednoho dne objevili medvědicí se svým cca sedmi měsíčním medvídětem. Ještě dneska cítím to vzrušení, které provázelo tohle dopoledne, kdy jsme se mohli těšit z tohoto mimořádného pohledu. Lední medvědi jsou samotáři a obvykle netolerují přítomnost dalšího ledního medvěda ve svém teritoriu. Medvědice se straní samců, vyjma období páření (duben až květen). V době páření spolu žijí několik dní, aby se mohli opakovaně pářit a pak si jdou každý svojí cestou. I plně dospělá a silná medvědice není v bezpečí před agresivními hladovými samci. Mláďata jsou závislá na své matce do věku cca 2-2,5 roku. Úmrtnost je v prvních měsících a letech značná. Jakmile však mláďata přežijí první 2-3 roky a získají dostatečné lovecké schopnosti, tak mají šanci se dožít  15-25 let života.

Lední medvěd (Polar bear) - život na kře s omezením – Bohužel, ilegální lov je stále součástí medvědího života a zhruba 200-300 ks ročně padne za oběť právě pytlákům, převážně v Rusku. Naštěstí se jedná pouze o regionální problém, který, i přes značné odsouzení, nemá přímý vliv na celkovou populaci medvědů ledních. Daleko větší hrozbou pro medvědy lední jsou změny klimatu a pak především důsledky spočívající v dramatickém úbytku mořského ledu a otravy enviromentálními toxíny (těžké kovy a polychlorované bifenyly, atp.), které přináší mořské a vzdušné proudy z průmyslových zemí do Arktidy. Lední medvědi jsou skvělí plavci, není pro ně problém uplavat desítky kilometrů. V posledních letech však bylo zaznamenáno zvýšené množství utonulých medvědů a to především v důsledku vysílení – některým medvědům jednoduše roztál celistvý mořský led pod tlapami a medvědi tak mnohdy musí urazit více jak 100 km v moři, než narazí na jiný mořský led – někteří však cestu nezvládnou a utopí se. Prostor pro tradiční život medvěda ledního na mořském ledu se bohužel zmenšuje…

Mrož lední (Walrus) - je největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktitě a druhým největším v globálním hledisku. Větší je pouze rypouš sloní. Samci mohou být až 3,5m dlouzí a vážit mohou 1,5 tuny, samice pak dosahují délky až 2,5 metru a váží cca 900kg. Mláďata se rodí cca 1,3 metru dlouhá a váží cca 60-85kg. Mroží kly mohou být až 1 metr dlouhé a mrož je nevyužívá k získání potravy. Kly slouží především jako účinná obrana před ledními medvědy, případně jako pomoc při šplhání na ledovou kru. Hlavní účel klů je však vyjádření míry společenského statusu – jednoduše, čím delší, tím výše je mrož ve skupině postavený. Velikost klů tak hraje důležitou roli hlavně při páření, kdy samci bojují o možnost se pářit. Kel se může zlomit, což může ovlivnit pářící status, avšak na délku života to vliv nemá.

Mrož lední v moři (Walrus in a sea) - lov mrožů ledních na Špicberkách vedl téměř k regionálnímu vyhubení těchto savců v 50. letech 20. století. Od roku 1952 je mrož na Špicberkách chráněný a populace mrožů se tak pomalu zotavuje a počty mrožů stoupají, avšak zdaleka ještě nedosahují počtů před začátkem lovu. Mroži se vrací na místa, která byla jejich domovem před příchodem Evropanů. Počty mrožů na Špicberkách a Zemi Františka Josefa se nyní odhadují na cca 2000. 

Kolonie mrožů ledních (Walrus´s colony) - i dnes žije nejvíce mrožů v severovýchodní části, kam se evropští lovci v minulosti nedostali. Během malé doby ledové (mezi 14-19. stoletím) byl hlášen výskyt mrožů dokonce na řece Temži a na začátku 20. století přišlo hlášení o mrožích z jižního Baltu. 

Mrož lední (Walrus) - mroži se živí převážně planktonem a mlži (nejčastěji rozchlípka písečná – Mya arenaria), kteří žijí na bahenném mořském dně. Žaludek mrože může obsahovat až 70kg mlžího masa! Tato majestátní zvířata tak nabízí nejen úžasný pohled, ale taktéž nezapomenutelný zápach, který provází celou kolonii.

Mrož lední (Walrus) - Mroži tráví celý rok na jednom místě, ale pohybují se na otevřeném moři a zpět na pobřeží. Jsou velmi společenští – žijí ve skupinách čítajících obvykle 20 a více členů. Existuje zde zajímavá sexuální segregace mezi samci a samicemi. Zatímco samci obývají severozápadní Špicberky, samice se zdržují převážně v severovýchodní části tohoto souostroví a Zemi Františka Josefa.

Mládě tuleně vousatého (Bearded seal´s puppy) - mláďata jsou velmi zranitelná, ještě nemají dostatečně vyvinutou srst pro život v moři a mohou tak lehce prochladnout, proto by mělo být přiblížení k takovému zvířeti ve volné přírodě obzvláště opatrné, aby přítomnost člověka zvíře zbytečně nevyplašila. Mláďata vypijí denně až 8 litrů mléka s obsahem tuku cca 50%. Po asi třech týdnech se mohou začít potápět a hledat si vlastní potravu. Průměrný život trvá 20-25 let.

Tuleň vousatý (Bearded seal) - je nejdůležitější kořistí pro medvěda ledního. Medvěd potřebuje ulovit cca jednoho tuleně týdně. Dobře najezený lední medvěd s dostatečnou tukovou vstvou dokáže přežít až 8 měsíců bez potravy! Průměrná váha tuleně vousatého dosahuje 300kg s délkou cca 2,5 metru. Jsou tak po mrožích druhým největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktidě.

Sob polární – život (Artic reindeer – life)

Sob polární – smrt (Arctic reindeer – death)

Útok Rybáka dlouhoocasého na mojí hlavu (Attack of an arctic tern on my head) - rybáci dlouhoocasí jsou sice relativně malí, ale stateční arktičtí ptáci, kteří chrání své teritorium a hnízda a neváhají při tom napadnou i mnohem větší tvory. Mají můj respekt. Ny-Ålesund, Špicberky

Chaluha malá v hnízdě (Long-tailed skua)  - oproti ostatním chaluhám a ptákům je méně plachá a nebojí se hnízdit dokonce v blízkosti lidí. Každopádně je ale potřeba dodržovat určitou vzdálenost

Chaluha příživná (Arctic skua) - je nejpočetněji zastoupená chaluha na Špicberkách. Její stav se odhaduje na cca 1000 párů. Stejně jako jespák mořský ovládá techniku předstírání zranění, kterou nalákává pozornost na sebe a odvádí potenciální predátory pryč od hnízda.

Husa krátkozobá (Pink-footed goose) - nejpočetnější husí zástupce na Špicberkách, je poměrně plachá a dokáže se vyrušit i ze vzdálenosti 1km! Je potřeba se přiblížit opatrně a případně odolat jít blíž, neboť vyplašená husa může opustit své hnízdo a především vejce, které se pak stanou kořistí některého predátora.

Berneška bělolící (Barnacle goose) - je mnohem méně plachá než husa krátkozobá. Volně se prochází například v Ny-Ålesundu. Bernešky byly na Špicberkách téměř vyhubeny, ale naštěstí jejich počet opět stoupá. Berneška má 4-5 vejcí a po dobu cca 24-25 dní na nich sedí samice, zatím co samec se pohybuje okolo a chrání hnízdo před predátory

 Sněhule severní (Snow bunting) - někdy též familiérně zvána jako snowflake „vločka“. Jedná se o 16-17 cm velkého a cca 25-40 g vážícího jediného pěvce vysoké Arktidy. Na Špicberkách je rozšířen téměř všude a vidět ji zde můžete od konce března do začátku září. Jejich melodický zpěv ohlašuje v tundře konec zimy a nástup polárního dne

 „Na hlídce“ („On the watch“)

 Rybák dlouhoocasý (Arctic tern) - vzdálenost mezi letními hnízdišti na severu a zimovišti na jihu v Antarktidě dosahuje až 15 tisíc kilometrů! Rybáci přilétají na hnízdiště v druhé polovině května nebo na začátku června a zůstávají zde až do konce srpna nebo začátku září.

 Rybák dlouhoocasý v letu (Arctic tern) - rybáci jsou velmi efektivní a nekompromisní v obraně svých hnízd. Jakmile na vás zaútočí, budete doslova bombardováni dokud se nevzdálíte z místa, kde se nachází hnízdo.

Rybák dlouhoocasý (Arctic tern)

 Kolonie alkounů tlustozobých (Brünnich guillemot´s colony – Thick-billed murre) - útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Na 50 tisíc alkounů hnízdí na těchto útesech, Alkefjelet, Špicberky

Alkoun tlustozobý (Brünnich guillemot – Thick-billed murre) - měří cca 41 cm a váží cca 700-1200 g. Je velmi podobný alkounu úzkozobému. Populace na Špicberkách se odhaduje na cca 850 tisíc hnízdících párů. Hnízdící alkouni na Špicberkách často končí v hrncích grónských a novofoundlandských kuchařů. Ačkoliv jsou intenzivně loveni ve svých zimovištích, neprojevují přílišnou obavu z člověka a dovolí mu přiblížit se k nim samotným i k hnízdům, pokud se ovšem chováte opatrně a tiše. V blízkosti útesů s koloniemi se doporuče mít nějaké „antihovínkovské“ oblečení…

Polární liška v letním šatu (Arctic fox) - v zimě nosí krásnou bílou srst, na léto se jí mění na hnědou

 Liška polární na lovu (Arctic fox) - lišky velmi často vykrádají hnízda ptáků, a proto je nejčastěji spatříte právě v místě ptačích kolonií

 Jespák mořský (Purple sandpiper) – zvláštní chování tohoto arktidského ptáka spočívá v technice, jakou se snaží odvést potenciální predátory od svého hnízda. Zvednutím křídla předstírá zranění a snaží se nalákat pozornost na sebe a poté se zvednutým křídlem kráčí daleko od hnízda, čímž odvede predátora pryč. Pokud spatříte toto chování, následujte ptáka a on vás odvede od hnízda a poté se místu, kudy jste procházeli vyhněte, hrozí totiž, že vejce v hnízdě bez svého rodiče prochladnou.

 Alkoun malý (Little auk) - je nejmenším zástupcem alkovitých v severním Atlantiku a také nejpočetnějším druhem mořského ptactva ve vysoké Arktidě. Měří něco kolem 20cm a váží cca  120-180g. Velmi živý a akční pták je často nazýván jako „duše Arktidy“

Kolonie alkounů malých (Little auk´s colony) – tito alkouni se příliš nebojí lidí, je proto docela jednoduché se k nim dostat blízko, ačkoliv hnízdí na strmých skaliskách. Jakmile se přiblížíte, je dobré zůstat trpělivý a produkovat minimum pohybu, poté se můžete těšit z pozorování života v kolonii. Odhaduje se, že na Špicberkách hnízdí cca 1 milión párů těchto ptáků. Vidět zblízka rušnou kolonii alkounů malých je jedním ze zážitků, které si budete pamatovat na celý život.

 Kajka královská (King eider) - o něco menší než kajka mořská, obývá nejčastěji otevřenou tundru v místech s malými jezírky. Kajka královská je poměrně plachý pták a díky svému krásnému zabarvení (samec) je jedním z žádných fotografických „úlovků“. Budete potřebovat trochu trpělivosti, abyste ji spatřili, ale při troše štěstí a soustředění ji možná spatříte v hejnu kajek mořských – občas se k nim připletou (zleva: samice kajky královské, samec kajky královské v prostém šatu a dva samci kajky královské v šatu svatebním)

Alkoun obecný (Black guillemot)  - populace alkouna obecného se odhaduje na 20 tisíc hnízdících párů. Jsou poměrně jednoduše spatřitelní. Když sedí na vodě, tak se dokážou poměrně rychle potopit a obvykle to udělají přesně v tom okamžiku, kdy chcete stisknout spoušť. Tento se oproti zvyklostem rozhodl odlétnout. Díky!

Na Špicberkách bylo pozorováním zaznamenáno kolem 250 návštěvních druhů a cca 30 hnízdních druhů ptáků. Kromě otevřené tundry potkáte nejvíce ptáků na moři v blízkosti útesů, „věrnými“ průvodci ptáků jsou především lišky, na plážích potkáte mrože lední a tuleně, v místech s hustějším podrostem spatříte pasoucího se soba polárního, ve studených arktidských vodách pak můžete zažít gejzír od velryb a na ledu, ve vodě a občas i na souši spatříte při troše štěstí ledního medvěda. Život v Arktidě je tak velmi pestrý a také intenzivní, zároveň je však jednoduše zranitelný a tím pádem i ochrany hodný. Historické omyly tak jsou pomalu napravovány a to vše vede ku prospěchu přírody, zvířat i lidí.

Další slova jsou zbytečná, přijměte proto pozvání na procházku po magických Špicberkách…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

^{Ny-Ålesund, Kongsfjord - Sarah Mayer na cestě k mateřské lodi projíždí fjordem ve svém zodiaku}

^{Mateřská loď M/V Plancius – Ny-Ålesund, Kongsfjord}

 ^{Opuštěná lokomotiva v Ny-Ålesund - nejseverněji trvale osídlené místo na světě, kdysi se zde těžilo uhlí, ale tyto doby jsou naštěstí pryč. Nyní slouží Ny-Ålesund jako základna vědců a místo odkud vyráží mnohé polární výpravy, včetně té Nobila a Amundsena.}

^{Ny London, Blomstrandhalvøya - několik námořních mil od Ny-Ålesundu napříč Kongsfjordem se nachází místo zvané Ny London. Zde můžete vidět ruiny toho, co zbylo z těžebního snu excentrického Angličana Ernesta Mansfielda, který byl na sever zlákán vidinou zlata. V průběhu času místo osiřelo, avšak fantastický výhled zůstává dál…}

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Ledová tříšť v Krossfjordu

^{„Noční projížďka“ Krossfjordem – polární den je v plné síle a slunce ani náznakem nezapadá…}

14th July Glacier - ledovec nezískal svoje jméno podle data objevení, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale podle data dobytí Bastily, neboť objeviteli byli Francouzi…

14th July Glacier - v Krossfjordu se nachází i další ledovce, největším z nich je Lilliehöökbreen. Tento ledovec ztratil za poslední století cca 40% ze svojí mocnosti s tím, že tempo úbytku se v posledních letech zrychluje. Dokazují to snímky z roku 1906 a 2006 – oba byly pořízeny monackým knížetem Albertem, v prvém případě se jednalo o knížete Alberta I a v druhém případě o jeho vnuka knížete Alberta II

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

Krajina v okolí Woodfjordu

Sorgfjord

Polárníci v zodiacích - Jeremy Sutton a Pete Gwatkin se svými skupinami míří k ostrůvkům Andøyane, Woodfjorden.

Švédská polární stanice Kinnvika – Murchison fjord

^{Lomikámen vstřícnolistý - Saxifraga oppositifolia – jedna z mála květin letní tundry, léto na severu je hektické a tyto květy pokryjí zemi během 14 dnů a probarví pohled na severskou tundru. Murchison fjord}

Phippsøya (Seven Islands) - poslední pevninná výspa Špicberků, výše na sever už je jenom ledový příkrov. Pláž vlevo nahoře jsme v rámci programu udržování čistoty na Špicberkách vyčistili od naplavenin (láhve, plasty, atp. které přineslo moře z Grónska, Ameriky, ale i z lodí, které někdy proplouvaly místními vodami). Člověk by nevěřil, kolik nepořádku od lidí můžete najít v takto odloučených končinách…

^{Phippsøya (Seven Islands) - Zajímavostí těchto ostrovů je příběh o tom, že v dobách svého mládí (14 let) se zde plavil admirál Horatio Nelson, tehdy ještě jako běžný člen posádky HMS Carcass a jelikož chtěl zažít nějaké dobrodružství, tak využil mlhy a vypařil se z lodi s tím, že si uloví ledního medvěda. Údajně se dostal do křížku s jedním medvědem, ale selhala mu mušketa, musel tedy podstoupit boj a jedinou zbraní mu byla pažba jeho muškety, medvěda nezabil, ale zachránil se…}

^{Phippsøya (Seven Islands) - v tuto roční dobu (konec června) jsou tyto vzdálené ostrovy zcela nedostupné, neboť okolní moře pokrývá ledový příkrov. Letos však proti všem předpokladům bylo velmi málo ledu a okolní moře tak umožnilo přístup na tyto unikátní ostrovy}

^{81°21´severně - dosáhli jsme ledového příkrovu, více na sever už to po moři lodí nejde, severní pól je od tohoto místa vzdálený cca 960km}

^{Polární potapěči - Kevin Murray ze Skotska a jeho skupina potápěčů se denně potápěla 2-3x, tento ponor se odehrál v Palanderbuktě}

Kusy ledu v moři – Palanderbukta

Kusy ledu v moři – Torellneset

Pozorování alkounů tlustozobých - Pete Gwatkin a jeho skupina se blíží v zodiaku k útesům, kde hnízdí na 50 tisíc alkounů tlustozobých. Zodiaky jsme používali k přesunu z mateřské lodi na pevninu každý den několikrát, případně jsme pozorovali a fotografovali přímo z nich. Bez zodiaků a vysokých gumovek by to na Špicberkách nešlo, neboť každé vylodění bylo do vody…

^{Alkefjelet – útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Pro mě osobně to byl jeden z neúchvatnějších pohledů a zážitků ze Špicberků}

 Faksevågen, Lomfjord - fjordy, hory, sníh a mlha = Špicberky

^{Stará velrybářská loďka, Lomfjord - naštěstí, období honů na velryby už skončilo, nekontrolovaný lov vedl až téměř k totálnímu vyhubení velryb ve vodách okolo Špicberků. Dnes tuto krutou éru připomínají pouze staré traperské chaty a zbytky lodí na pobřeží. Původní počty velryb se již nikdy neobnovily, ale přesto je možné velryby v okolí Špicberků spatřit…}

Raudfjord - po „noční“ divoké a větrné jízdě za velrybami při mínus 12°C nás Špicberky přivítali ráno nádherným počasím a bezvětřím v jednom z nejhezčích míst celého soustroví

Plancius kotví v Raudfjordu

^{Raudfjord - čistota a nádherné počasí, takto si budu pamatovat toto místo…}

Raudfjord

^{Raudfjord – nádherné počasí, teplota oproti „noci“ vystoupala o téměř 30°C a tak jsem mohl odložit kompletní zimní vybavení a užít si fotografování v tričku}

^{Prins Karls Forland - poslední den a poslední zastávka na cestě do Longyearbyenu, správního centra Špicberků. Cesta po tomto úchvatném soustroví končí…}

Druhý díl ze Špicberků věnuji výhradně zvířatům, a proto se můžete těšit na fotografie ledních medvědů, mrožů, tuleňů, polárních lišek, sobů a mnoha ptáků, které jsem v Arktidě potkal.