Arktida není pustina! Naopak,  je plná života! Některá místa kypí životem tak, až oči přechází. Na vrcholu toho všeho stojí legendární šelma – lední medvěd. Tento největší medvědí druh, až dvakrát těžší než medvěd grizzly. se stal symbolem Arktidy a zároveň svědkem křehkosti a zranitelnosti této části naší planety. Nejpočetněji jsou však v arktidských oblastech, konkrétně na Špicberkách, zastoupeni ptáci, a proto zde především v letních měsících můžete vidět alkouny, kajky, husy, chaluhy, jespáky a mnoho dalších druhů v počtech od statisíců do několika kusů.

Fotografování a pozorování zvířat pro mě představuje největší potěšení v přírodě, není se čemu divit, že jsem si obé užíval maximálně právě na Špicberkách, neboť se jedná v pravdě o magický kout Země, kde jsou zvířata pány a vy pouze na návštěvě. Pokud se chováte slušně, máte dobrou šanci, že vás pozvou dál a nabídnou pohledy, na které nezapomenete. Snad jsem se choval slušně, ostatně posuďte sami…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Spící medvěd (Polar bear)  - původně jsme měli namířeno jinam, ale průzkumný člun objevil v jednom zákoutí medvěda, který odpočíval po své hostině. Když jsem se tu novinu skrz vysílačku dozvěděl, nemohl jsem se dočkat, tohle bude můj první medvěd. U takových mimořádných situací mám vždy chvění po celém těle.

Protahující se medvěd (Lolling polar bear) - náš zodiak se speciální technikou přibližování pomalu dostal k odpočívajícímu medvědovi tak, abychom jej nevyrušili. Závěrky fotoaparátů cvakaly, ale nejkrásnější byl okamžik absolutního ticha uprostřed divočiny, kdy jsme medvěda jenom pozorovali. Nedá se to slovy popsat – to se musí zažít!

Lední medvěd a buřňák lední (Polar bear and northern fulmar) - originálním místem života medvěda ledního je celistvý driftující ledovec. Říká se, že někteří medvědí samci prožijí celý život pouze na mořském ledě a nikdy nevstoupí na pevninu. Nemají k tomu vlastně žádný důvod, neboť se živí hlavně tuleni a ty najdou nejčastěji právě zde.

Lední medvěd na kře (Polar bear on an iceberg) - barva medvědí srsti se liší podle doby a místa, kde medvěd žije. Vyskytují se odstíny od žluté nebo krémově žluté až po téměř bílou – nikdy však neuvidíte sněhově bílého medvěda. Na Špicberkách byli medvědi loveni do roku 1973, kdy se Norsko připojilo k dalším arktidským národům a společně zahájili ochranu tohoto druhu. Od tohoto roku byli medvědi lední globálně chráněni, s výjimkou omezeného povolení lovu domorodcům v Grónsku, Kanadě, Aljašce a Rusku.

Medvědice s medvídětem (Polar bear with her cube) - nejšťastnější chvilka přišla, když jsme jednoho dne objevili medvědicí se svým cca sedmi měsíčním medvídětem. Ještě dneska cítím to vzrušení, které provázelo tohle dopoledne, kdy jsme se mohli těšit z tohoto mimořádného pohledu. Lední medvědi jsou samotáři a obvykle netolerují přítomnost dalšího ledního medvěda ve svém teritoriu. Medvědice se straní samců, vyjma období páření (duben až květen). V době páření spolu žijí několik dní, aby se mohli opakovaně pářit a pak si jdou každý svojí cestou. I plně dospělá a silná medvědice není v bezpečí před agresivními hladovými samci. Mláďata jsou závislá na své matce do věku cca 2-2,5 roku. Úmrtnost je v prvních měsících a letech značná. Jakmile však mláďata přežijí první 2-3 roky a získají dostatečné lovecké schopnosti, tak mají šanci se dožít  15-25 let života.

Lední medvěd (Polar bear) - život na kře s omezením – Bohužel, ilegální lov je stále součástí medvědího života a zhruba 200-300 ks ročně padne za oběť právě pytlákům, převážně v Rusku. Naštěstí se jedná pouze o regionální problém, který, i přes značné odsouzení, nemá přímý vliv na celkovou populaci medvědů ledních. Daleko větší hrozbou pro medvědy lední jsou změny klimatu a pak především důsledky spočívající v dramatickém úbytku mořského ledu a otravy enviromentálními toxíny (těžké kovy a polychlorované bifenyly, atp.), které přináší mořské a vzdušné proudy z průmyslových zemí do Arktidy. Lední medvědi jsou skvělí plavci, není pro ně problém uplavat desítky kilometrů. V posledních letech však bylo zaznamenáno zvýšené množství utonulých medvědů a to především v důsledku vysílení – některým medvědům jednoduše roztál celistvý mořský led pod tlapami a medvědi tak mnohdy musí urazit více jak 100 km v moři, než narazí na jiný mořský led – někteří však cestu nezvládnou a utopí se. Prostor pro tradiční život medvěda ledního na mořském ledu se bohužel zmenšuje…

Mrož lední (Walrus) - je největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktitě a druhým největším v globálním hledisku. Větší je pouze rypouš sloní. Samci mohou být až 3,5m dlouzí a vážit mohou 1,5 tuny, samice pak dosahují délky až 2,5 metru a váží cca 900kg. Mláďata se rodí cca 1,3 metru dlouhá a váží cca 60-85kg. Mroží kly mohou být až 1 metr dlouhé a mrož je nevyužívá k získání potravy. Kly slouží především jako účinná obrana před ledními medvědy, případně jako pomoc při šplhání na ledovou kru. Hlavní účel klů je však vyjádření míry společenského statusu – jednoduše, čím delší, tím výše je mrož ve skupině postavený. Velikost klů tak hraje důležitou roli hlavně při páření, kdy samci bojují o možnost se pářit. Kel se může zlomit, což může ovlivnit pářící status, avšak na délku života to vliv nemá.

Mrož lední v moři (Walrus in a sea) - lov mrožů ledních na Špicberkách vedl téměř k regionálnímu vyhubení těchto savců v 50. letech 20. století. Od roku 1952 je mrož na Špicberkách chráněný a populace mrožů se tak pomalu zotavuje a počty mrožů stoupají, avšak zdaleka ještě nedosahují počtů před začátkem lovu. Mroži se vrací na místa, která byla jejich domovem před příchodem Evropanů. Počty mrožů na Špicberkách a Zemi Františka Josefa se nyní odhadují na cca 2000. 

Kolonie mrožů ledních (Walrus´s colony) - i dnes žije nejvíce mrožů v severovýchodní části, kam se evropští lovci v minulosti nedostali. Během malé doby ledové (mezi 14-19. stoletím) byl hlášen výskyt mrožů dokonce na řece Temži a na začátku 20. století přišlo hlášení o mrožích z jižního Baltu. 

Mrož lední (Walrus) - mroži se živí převážně planktonem a mlži (nejčastěji rozchlípka písečná – Mya arenaria), kteří žijí na bahenném mořském dně. Žaludek mrože může obsahovat až 70kg mlžího masa! Tato majestátní zvířata tak nabízí nejen úžasný pohled, ale taktéž nezapomenutelný zápach, který provází celou kolonii.

Mrož lední (Walrus) - Mroži tráví celý rok na jednom místě, ale pohybují se na otevřeném moři a zpět na pobřeží. Jsou velmi společenští – žijí ve skupinách čítajících obvykle 20 a více členů. Existuje zde zajímavá sexuální segregace mezi samci a samicemi. Zatímco samci obývají severozápadní Špicberky, samice se zdržují převážně v severovýchodní části tohoto souostroví a Zemi Františka Josefa.

Mládě tuleně vousatého (Bearded seal´s puppy) - mláďata jsou velmi zranitelná, ještě nemají dostatečně vyvinutou srst pro život v moři a mohou tak lehce prochladnout, proto by mělo být přiblížení k takovému zvířeti ve volné přírodě obzvláště opatrné, aby přítomnost člověka zvíře zbytečně nevyplašila. Mláďata vypijí denně až 8 litrů mléka s obsahem tuku cca 50%. Po asi třech týdnech se mohou začít potápět a hledat si vlastní potravu. Průměrný život trvá 20-25 let.

Tuleň vousatý (Bearded seal) - je nejdůležitější kořistí pro medvěda ledního. Medvěd potřebuje ulovit cca jednoho tuleně týdně. Dobře najezený lední medvěd s dostatečnou tukovou vstvou dokáže přežít až 8 měsíců bez potravy! Průměrná váha tuleně vousatého dosahuje 300kg s délkou cca 2,5 metru. Jsou tak po mrožích druhým největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktidě.

Sob polární – život (Artic reindeer – life)

Sob polární – smrt (Arctic reindeer – death)

Útok Rybáka dlouhoocasého na mojí hlavu (Attack of an arctic tern on my head) - rybáci dlouhoocasí jsou sice relativně malí, ale stateční arktičtí ptáci, kteří chrání své teritorium a hnízda a neváhají při tom napadnou i mnohem větší tvory. Mají můj respekt. Ny-Ålesund, Špicberky

Chaluha malá v hnízdě (Long-tailed skua)  - oproti ostatním chaluhám a ptákům je méně plachá a nebojí se hnízdit dokonce v blízkosti lidí. Každopádně je ale potřeba dodržovat určitou vzdálenost

Chaluha příživná (Arctic skua) - je nejpočetněji zastoupená chaluha na Špicberkách. Její stav se odhaduje na cca 1000 párů. Stejně jako jespák mořský ovládá techniku předstírání zranění, kterou nalákává pozornost na sebe a odvádí potenciální predátory pryč od hnízda.

Husa krátkozobá (Pink-footed goose) - nejpočetnější husí zástupce na Špicberkách, je poměrně plachá a dokáže se vyrušit i ze vzdálenosti 1km! Je potřeba se přiblížit opatrně a případně odolat jít blíž, neboť vyplašená husa může opustit své hnízdo a především vejce, které se pak stanou kořistí některého predátora.

Berneška bělolící (Barnacle goose) - je mnohem méně plachá než husa krátkozobá. Volně se prochází například v Ny-Ålesundu. Bernešky byly na Špicberkách téměř vyhubeny, ale naštěstí jejich počet opět stoupá. Berneška má 4-5 vejcí a po dobu cca 24-25 dní na nich sedí samice, zatím co samec se pohybuje okolo a chrání hnízdo před predátory

 Sněhule severní (Snow bunting) - někdy též familiérně zvána jako snowflake „vločka“. Jedná se o 16-17 cm velkého a cca 25-40 g vážícího jediného pěvce vysoké Arktidy. Na Špicberkách je rozšířen téměř všude a vidět ji zde můžete od konce března do začátku září. Jejich melodický zpěv ohlašuje v tundře konec zimy a nástup polárního dne

 „Na hlídce“ („On the watch“)

 Rybák dlouhoocasý (Arctic tern) - vzdálenost mezi letními hnízdišti na severu a zimovišti na jihu v Antarktidě dosahuje až 15 tisíc kilometrů! Rybáci přilétají na hnízdiště v druhé polovině května nebo na začátku června a zůstávají zde až do konce srpna nebo začátku září.

 Rybák dlouhoocasý v letu (Arctic tern) - rybáci jsou velmi efektivní a nekompromisní v obraně svých hnízd. Jakmile na vás zaútočí, budete doslova bombardováni dokud se nevzdálíte z místa, kde se nachází hnízdo.

Rybák dlouhoocasý (Arctic tern)

 Kolonie alkounů tlustozobých (Brünnich guillemot´s colony – Thick-billed murre) - útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Na 50 tisíc alkounů hnízdí na těchto útesech, Alkefjelet, Špicberky

Alkoun tlustozobý (Brünnich guillemot – Thick-billed murre) - měří cca 41 cm a váží cca 700-1200 g. Je velmi podobný alkounu úzkozobému. Populace na Špicberkách se odhaduje na cca 850 tisíc hnízdících párů. Hnízdící alkouni na Špicberkách často končí v hrncích grónských a novofoundlandských kuchařů. Ačkoliv jsou intenzivně loveni ve svých zimovištích, neprojevují přílišnou obavu z člověka a dovolí mu přiblížit se k nim samotným i k hnízdům, pokud se ovšem chováte opatrně a tiše. V blízkosti útesů s koloniemi se doporuče mít nějaké „antihovínkovské“ oblečení…

Polární liška v letním šatu (Arctic fox) - v zimě nosí krásnou bílou srst, na léto se jí mění na hnědou

 Liška polární na lovu (Arctic fox) - lišky velmi často vykrádají hnízda ptáků, a proto je nejčastěji spatříte právě v místě ptačích kolonií

 Jespák mořský (Purple sandpiper) – zvláštní chování tohoto arktidského ptáka spočívá v technice, jakou se snaží odvést potenciální predátory od svého hnízda. Zvednutím křídla předstírá zranění a snaží se nalákat pozornost na sebe a poté se zvednutým křídlem kráčí daleko od hnízda, čímž odvede predátora pryč. Pokud spatříte toto chování, následujte ptáka a on vás odvede od hnízda a poté se místu, kudy jste procházeli vyhněte, hrozí totiž, že vejce v hnízdě bez svého rodiče prochladnou.

 Alkoun malý (Little auk) - je nejmenším zástupcem alkovitých v severním Atlantiku a také nejpočetnějším druhem mořského ptactva ve vysoké Arktidě. Měří něco kolem 20cm a váží cca  120-180g. Velmi živý a akční pták je často nazýván jako „duše Arktidy“

Kolonie alkounů malých (Little auk´s colony) – tito alkouni se příliš nebojí lidí, je proto docela jednoduché se k nim dostat blízko, ačkoliv hnízdí na strmých skaliskách. Jakmile se přiblížíte, je dobré zůstat trpělivý a produkovat minimum pohybu, poté se můžete těšit z pozorování života v kolonii. Odhaduje se, že na Špicberkách hnízdí cca 1 milión párů těchto ptáků. Vidět zblízka rušnou kolonii alkounů malých je jedním ze zážitků, které si budete pamatovat na celý život.

 Kajka královská (King eider) - o něco menší než kajka mořská, obývá nejčastěji otevřenou tundru v místech s malými jezírky. Kajka královská je poměrně plachý pták a díky svému krásnému zabarvení (samec) je jedním z žádných fotografických „úlovků“. Budete potřebovat trochu trpělivosti, abyste ji spatřili, ale při troše štěstí a soustředění ji možná spatříte v hejnu kajek mořských – občas se k nim připletou (zleva: samice kajky královské, samec kajky královské v prostém šatu a dva samci kajky královské v šatu svatebním)

Alkoun obecný (Black guillemot)  - populace alkouna obecného se odhaduje na 20 tisíc hnízdících párů. Jsou poměrně jednoduše spatřitelní. Když sedí na vodě, tak se dokážou poměrně rychle potopit a obvykle to udělají přesně v tom okamžiku, kdy chcete stisknout spoušť. Tento se oproti zvyklostem rozhodl odlétnout. Díky!

Na Špicberkách bylo pozorováním zaznamenáno kolem 250 návštěvních druhů a cca 30 hnízdních druhů ptáků. Kromě otevřené tundry potkáte nejvíce ptáků na moři v blízkosti útesů, „věrnými“ průvodci ptáků jsou především lišky, na plážích potkáte mrože lední a tuleně, v místech s hustějším podrostem spatříte pasoucího se soba polárního, ve studených arktidských vodách pak můžete zažít gejzír od velryb a na ledu, ve vodě a občas i na souši spatříte při troše štěstí ledního medvěda. Život v Arktidě je tak velmi pestrý a také intenzivní, zároveň je však jednoduše zranitelný a tím pádem i ochrany hodný. Historické omyly tak jsou pomalu napravovány a to vše vede ku prospěchu přírody, zvířat i lidí.

Další slova jsou zbytečná, přijměte proto pozvání na procházku po magických Špicberkách…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

^{Ny-Ålesund, Kongsfjord - Sarah Mayer na cestě k mateřské lodi projíždí fjordem ve svém zodiaku}

^{Mateřská loď M/V Plancius – Ny-Ålesund, Kongsfjord}

 ^{Opuštěná lokomotiva v Ny-Ålesund - nejseverněji trvale osídlené místo na světě, kdysi se zde těžilo uhlí, ale tyto doby jsou naštěstí pryč. Nyní slouží Ny-Ålesund jako základna vědců a místo odkud vyráží mnohé polární výpravy, včetně té Nobila a Amundsena.}

^{Ny London, Blomstrandhalvøya - několik námořních mil od Ny-Ålesundu napříč Kongsfjordem se nachází místo zvané Ny London. Zde můžete vidět ruiny toho, co zbylo z těžebního snu excentrického Angličana Ernesta Mansfielda, který byl na sever zlákán vidinou zlata. V průběhu času místo osiřelo, avšak fantastický výhled zůstává dál…}

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Ledová tříšť v Krossfjordu

^{„Noční projížďka“ Krossfjordem – polární den je v plné síle a slunce ani náznakem nezapadá…}

14th July Glacier - ledovec nezískal svoje jméno podle data objevení, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale podle data dobytí Bastily, neboť objeviteli byli Francouzi…

14th July Glacier - v Krossfjordu se nachází i další ledovce, největším z nich je Lilliehöökbreen. Tento ledovec ztratil za poslední století cca 40% ze svojí mocnosti s tím, že tempo úbytku se v posledních letech zrychluje. Dokazují to snímky z roku 1906 a 2006 – oba byly pořízeny monackým knížetem Albertem, v prvém případě se jednalo o knížete Alberta I a v druhém případě o jeho vnuka knížete Alberta II

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

Krajina v okolí Woodfjordu

Sorgfjord

Polárníci v zodiacích - Jeremy Sutton a Pete Gwatkin se svými skupinami míří k ostrůvkům Andøyane, Woodfjorden.

Švédská polární stanice Kinnvika – Murchison fjord

^{Lomikámen vstřícnolistý - Saxifraga oppositifolia – jedna z mála květin letní tundry, léto na severu je hektické a tyto květy pokryjí zemi během 14 dnů a probarví pohled na severskou tundru. Murchison fjord}

Phippsøya (Seven Islands) - poslední pevninná výspa Špicberků, výše na sever už je jenom ledový příkrov. Pláž vlevo nahoře jsme v rámci programu udržování čistoty na Špicberkách vyčistili od naplavenin (láhve, plasty, atp. které přineslo moře z Grónska, Ameriky, ale i z lodí, které někdy proplouvaly místními vodami). Člověk by nevěřil, kolik nepořádku od lidí můžete najít v takto odloučených končinách…

^{Phippsøya (Seven Islands) - Zajímavostí těchto ostrovů je příběh o tom, že v dobách svého mládí (14 let) se zde plavil admirál Horatio Nelson, tehdy ještě jako běžný člen posádky HMS Carcass a jelikož chtěl zažít nějaké dobrodružství, tak využil mlhy a vypařil se z lodi s tím, že si uloví ledního medvěda. Údajně se dostal do křížku s jedním medvědem, ale selhala mu mušketa, musel tedy podstoupit boj a jedinou zbraní mu byla pažba jeho muškety, medvěda nezabil, ale zachránil se…}

^{Phippsøya (Seven Islands) - v tuto roční dobu (konec června) jsou tyto vzdálené ostrovy zcela nedostupné, neboť okolní moře pokrývá ledový příkrov. Letos však proti všem předpokladům bylo velmi málo ledu a okolní moře tak umožnilo přístup na tyto unikátní ostrovy}

^{81°21´severně - dosáhli jsme ledového příkrovu, více na sever už to po moři lodí nejde, severní pól je od tohoto místa vzdálený cca 960km}

^{Polární potapěči - Kevin Murray ze Skotska a jeho skupina potápěčů se denně potápěla 2-3x, tento ponor se odehrál v Palanderbuktě}

Kusy ledu v moři – Palanderbukta

Kusy ledu v moři – Torellneset

Pozorování alkounů tlustozobých - Pete Gwatkin a jeho skupina se blíží v zodiaku k útesům, kde hnízdí na 50 tisíc alkounů tlustozobých. Zodiaky jsme používali k přesunu z mateřské lodi na pevninu každý den několikrát, případně jsme pozorovali a fotografovali přímo z nich. Bez zodiaků a vysokých gumovek by to na Špicberkách nešlo, neboť každé vylodění bylo do vody…

^{Alkefjelet – útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Pro mě osobně to byl jeden z neúchvatnějších pohledů a zážitků ze Špicberků}

 Faksevågen, Lomfjord - fjordy, hory, sníh a mlha = Špicberky

^{Stará velrybářská loďka, Lomfjord - naštěstí, období honů na velryby už skončilo, nekontrolovaný lov vedl až téměř k totálnímu vyhubení velryb ve vodách okolo Špicberků. Dnes tuto krutou éru připomínají pouze staré traperské chaty a zbytky lodí na pobřeží. Původní počty velryb se již nikdy neobnovily, ale přesto je možné velryby v okolí Špicberků spatřit…}

Raudfjord - po „noční“ divoké a větrné jízdě za velrybami při mínus 12°C nás Špicberky přivítali ráno nádherným počasím a bezvětřím v jednom z nejhezčích míst celého soustroví

Plancius kotví v Raudfjordu

^{Raudfjord - čistota a nádherné počasí, takto si budu pamatovat toto místo…}

Raudfjord

^{Raudfjord – nádherné počasí, teplota oproti „noci“ vystoupala o téměř 30°C a tak jsem mohl odložit kompletní zimní vybavení a užít si fotografování v tričku}

^{Prins Karls Forland - poslední den a poslední zastávka na cestě do Longyearbyenu, správního centra Špicberků. Cesta po tomto úchvatném soustroví končí…}

Druhý díl ze Špicberků věnuji výhradně zvířatům, a proto se můžete těšit na fotografie ledních medvědů, mrožů, tuleňů, polárních lišek, sobů a mnoha ptáků, které jsem v Arktidě potkal.

Hallevatnet – Gurskǿy, Norsko, vytvořeno 30.6.2011 ve 13:54h

3 dny lilo, nakonec se počasí umoudřilo a byť bylo pod mrakem, tak alespoň nepšelo. Vyrazili jsme proto na malý okružní výlet do okolí ostrova Runde, kde jsme trávili tento týden…

Papuchalčí láska – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 30.6.2011 ve 21:43h

„Ryba“ – Reppa, Kystriksveien, Norsko, vytvořeno 3.7.2011 11:59h

Po týdnu stráveném na ostrově Runde, jsme se vydali na daleký sever, prvně však naše cesta směřovala po slavné Kystriksveien – legendární pobřežní cestě, která vás provede podél fjordů západního pobřeží Norska a která vám nabídne úchvatné výhledy na fjordy, jezírka a hory. Cesta měří cca 650km a musíte se během ní nalodit 6x na trajekt…

Ledovec Svartisen – Kystriksveien, Norsko, vytvořeno 3.7.2011 ve 13:51h

Jedním z lákadel Norska jsou jeho ledovce – Národní park Saltfjellet a ledovec Svartisen je druhým nevětším norským, ale i evropským ledovcem, tím úplně největším je ledovec Jostedalsbreen, který leží taktéž v Norsku.

Kjerringstraumenbru – Norsko, vytvořeno 3.7.2011 ve 22:09

Alespoň krátce je potřeba se zmínit o zajímavých dopravních stavbách, které můžete v Norsku vidět. Kromě nádherných mostů je zde i spousta krátkých, ale i mnohakilometrových tunelů vysekaných do skal a silnice tak vedou do neuvěřitelných míst. Jak se praví v průvodcích: „kdyby Norsko leželo v Himalájích, udělali by Norové cestu až na jeho vrchol.“

„Půlnoční mraky“ – v blízkosti Narviku, Norsko, vytvořeno 3.7.2011 ve 22:51h

„Půlnoční most“ Skjombrua – Norsko, vytvořeno 3.7.2011 ve 23.48h

Lofoty – Norsko, vytvořeno 4.7.2011 v 11:08h

Podle mnohých jsou Lofoty tím nejkrásnějším, co Norsko nabízí…Souhlasíte?

Lofoty – Norsko, vytvořeno ve 4.7.2011 ve 12:41h

Lofoty – Norsko, vytvořeno ve 4.7.2011 ve 13:41h

Hamnǿya – Lofoty, Norsko, vytvořeno 5.7.2011 v 10:29h

jedna z mnoha rybářských vesniček na Lofotech…

Nordmela – Vestrály, Norsko, vytvořeno 6.7.2011 ve 14:10h

Na Vestrály, které leží severně od Lofotů, jsme vyrazili ze dvou důvodů. Jedním byla krajina a druhým bylo město Andenes, respektive přístav s lodí a ještě přesněji  možnost pozorovat z její paluby vorvaně, a jiné kytovce v míře, která není možná jinde na světě. První bod jsme úspěšně mohli odškrtnout, bohužel druhý nikoliv. V důsledku návratu norských velrybářů do oblasti Vestrálů se kytovci přesunuli hluboko do moře a tak z plavby za kytovci nic nebylo…

Domek na pobřeží – okolí Tromsø, Norsko, vytvořeno 7.7.2011 v 15:46

Tromsø je suveréně největším městem dalekého severu, cca 50tis. obyvatel žije v krásném městě s ještě krásnější přírodou v okolí…

Koliha malá – okolí Karasjoku, Laponsko, Norsko – vytvořeno 8.7.2011 ve 14:39

Cestou na sever – směr Mehamn, Norsko, vytvořeno 8.7.2011 ve 22:15h

Ledovcové jezírko – směr Mehamn, Norsko, vytvořeno 8.7.2011 ve 22:37h

pustina, nic než pustina, mech, kamení a voda – to je posledních cca 100km k poslednímu norskému městečku Mehamn, které leží na poloostrově mezi Laksefjordem a Tanafjordem.

Půlnoční ledovcové jezírko – okolí Mehamnu, Norsko, vytvořeno 8.7.2011 v 0:00h

„Na samotě“ – okolí Mehamnu, Norsko, vytvořeno 9.7.2011 v 0:19h

Konec Evropy – Mehamn, 71°05′, Norsko, vytvořeno 9.7.2011 v 0:53h

Na tomto poloostrově najdete skutečné nejsevernější místo kontinentální Evropy, kterým je Kinnarodden. Známý Nordkapp tak není ani nejsevernějším místem kontinentální Evropy (leží na ostrově, který je spojený s pevninou tunelem), ani nejsevernějším místem Evropy – tím je 9km vzdálený Knivskjellodden. To, co uvidíte na Nordkappu, uvidíte i v Mehamnu, akorát na Nordkappu si to „budete užívat“ s dalším desítkami lidí a ještě za to draze zaplatíte, kdežto zde budete pravděpodobně sami, tak jako my…

Ledovcová jezera Suojolávri – Norsko, vytvořeno 9.7.2011 ve 3:48h

Sob polární – Hamningberg, Norsko, vytvořeno 9.7.2011 v 15:45h

Sob polární – pláže Barentsova moře, Hamningberg, Norsko, vytvořeno 9.7.2011 v 16:27h

Na západním pobřeží byla teplota 10-15 stupňů, zvykli jsme si, byli jsme na tyto teploty připraveni, nicméně jsme nepočítali s tím, že v nejsevernějších oblastech Evropy může být až 29°C. Zřejmě i to bylo příčinou toho, proč se sobi rozhodli zchladit v ledovém Barentsově moři…

Skupina sobů polárních na pláži u Barentsova moře – Hamningberg, vytvořeno 9.7.2011 v 16:44h

Díky neobvykle vysoké teplotě v této nejodlehlejší norské vesnici na pobřeží Barentsova moře (mimo jiné byla díky své odlehlosti jako jedna z mála ušetřena zkáze, kterou všude páchaly ustupující německé jednotky na konci 2. světové války) mohly vzniknout tyto unikátní fotografie sobů na pláži…

Liška obecná – okolí jezera Inari, Laponsko, Finsko, vytvořeno 10.7.2011 v 0:54h

Přírodní zrcadlo – okolí jezera Inari, Laponsko, Finsko, vytvořeno 10.7.2011 v 1:48h

Liška s kořistí – okolí jezera Inari, Laponsko, Finsko, vytvořeno 10.7.2011 v 2:25h

díky nočnímu slunci a dostatku světla můžete při troše štěstí a trpělivosti vidět a případně i fotografovat zvířata v jejich přirozeném prostředí v situacích, které jsou lidskému oku viditelné pouze výjimečně…

Sob polární – Laponsko, Finsko, vytvořeno 10.7. 2011 ve 2:50h

typická pastvina soba polárního…

Los evropský – Laponsko, Finsko, vytvořeno 10.7.2011 ve 3:24h

Nejčastější rostlina Finska – vytvořeno 11.7.2011 v 18:18h

po dni stráveném lenošením a saunováním v hotelu v Rovaniemi, jsme se vydali na cestu do Helsinek…

Před bouřkou – Karélie, Finsko-Ruské hranice, vytvořeno 12.7.2011 v 19:03

Borovice – Hamina, Finsko, vytvořeno 12.7.2011 ve 20:28h

Západ slunce – Huruksela, Finsko, vytvořeno 12.7.2011 ve 21:06h

Vlajka Estonska – trajekt Helsinky – Tallin, vytvořeno 14.7.2011 v 18.17

Cesta pomalu končila, zbýval už jenom průjezd pobaltskými státy a přes Polsko domů. Nutno říci, že po 3 týdnech naprosto klidného a bez stresového ježdění v civilizovaných zemích byl návrat do ČR přes Polsko doslova utrpením. Rozdíl ve stylu řízení mezi Norskem a Finskem na jedné straně a Polskem byl neuvěřitelný – kamion, který vás bude předjíždět v 81km rychlosti do zatačáky v kopci přes dvojtou plnou čáru opravdu v Norsku nepotkáte…nakonec jsme všech 10.047 km ujeli a ve zdraví se vrátili domů….

 

Přeji všem hezký den!

Ostrov Runde ve středním Norsku je známý především možností pozorovat papuchalky – mořské papoušky, kterých tu hnízdí cca 100 tisíc párů – jihozápadní útesy tohoto ostrova proto přitahují v období hnízdění pozornost mnoha lidí z celé Evropy. Na ostrově však nepotkáte pouze papuchalka, ale také mnoho jiných ptáků, např. alky malé, orla mořského, chaluhu velkou, racky, buřňáky, ústřičníky a jiné. Ostrov je tak domovem cca půl milionu ptáků, naopak lidí zde žije pouze cca 160.

Nebudu to dlouho protahovat a zvu vás na návštěvu tohoto magického místa…

Racek stříbřitý – Runde, Norsko, vytvořeno 25.6.2011 ve 12:15h

Jako na každém mořském ostrově, racci jsou jeho nejhlasitějším obyvatelem. Žije zde několik druhů – racek stříbřitý, racek mořský, atp.

Útesy na ostrově Runde – Norsko, vytvořeno 25.6.2011 ve 13:51h

Dostat se z kempu na vrcholek ostrova je docela zábava, musíte se totiž doslova vyškrábat po prudkém srázu, cca 200 výškových metrů. Dříve zde vedle pouze štěrková cesta, což, podle mnohých zde ostřílenýc návštěvníků, bylo peklíčko. Nyní vede první část výstupu po asfaltové cestičce, která přeci jenom usnadňuje výstup na kopec. I tak se jedná ale o pořádný krpál a pokud ho máte slézat 2x denně s kompletním fotografickým batohem plným různých těžkých krámů, můžete počítat s tím, že si kromě nezapomenutelných zážitků z pozorování ptáků také výrazně vylepšíte svoji kondičku.

Ovce – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6.2011 v 15:08h

Kromě ptáků žijí na ostrově i ovce…

„Našeptávač“ – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6.2011 v 15:09h

Papuchalk na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:09h

Největší „atrakcí“ tohoto zeleného ostrova je jednoznačně papuchalk. Nejlepší možnost ho pozorovat je pozdě odpoledne, kdy se vrací zpět na hnízdiště. Papuchalk je aktivní celý den, ale v současné době se téměř všichni papuchalci nachází přes den na otevřeném moři a příležitost k fotografování tak přichází něco po šesté hodině s tím, že nejvíce papuchalků je možné pozorovat od cca 21h, kdy jich jsou k vidění opravdu tisícovky.

Papuchalk leze ze skály – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:09h

Jedna věc je pozorovat papuchalky a druhé je fotit je. Popularita ostrova dosáhla značné výše, proto je potřeba počítat s tím, že o to, o co se budete pokoušet vy, se budou pokoušet i desítky dalších fotografů. Je proto potřeba si dopředu vybrat vhodné místo a být tam včas. My jsme přišli cca mezi 17-18h, tři hodiny jsem pozoroval otevřené moře a útesy pode mnou, do zadnice se mi zarážel kámen a já si myslel, že papuchalci už nepřiletí, nakonec se však čekání vyplatilo, navíc jsme byli odměněni fantastickým světlem. Jelikož jsem zde poprvé neznám zatím všechny „finty“ kam si stoupnout pro ten nejlepší záběr, nicméně fakt, že mi jeden z lokálních fotografů vysekl poklonu ve stylu: „today you won an excellent spot“ nasvědčuje, že místo bylo vybráno dobře…

Papuchalk v trávě – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:13h

Papuchalk se živí nejčastěji různými rybami jako jsou sledi, nebo sardinky. V současné době však nejspíše nemají mnoho mladých, a proto příliš často do hnízda sardinky nenosí, možná za týden až dva bude papuchalk k vidění se sardinkami v zobáku, což je vděčný pohled pro oko diváka i fotografa.

Papuchalk v trávě na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:18h

Papuchalk v trávě – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:31h

Papuchalk šplhá po skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:32h

Pozorovat papuchalka jak šplhá na skále vás musí nutně rozesmát. Používá k tomu svůj velký zobák, kterým se odráží a pomáhá si tak v pohybu vpřed.

Tři papuchalci na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:40h

Jelikož slunce zapadá až ve 23:30 máte dostatek času na focení i v pozdních odpoledních až nočních hodinách. Východ slunce je ve 3:30, ale ani mezi těmito hodinami není úplná tma, v podstatě je vidět celou noc, proto můžete pozorovat život na ostrově 24 hodin.

Papuchalk s roztaženými křídly – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:43h

V jednu chvíli se papuchalk otřepal a přitom roztáhl křídla a celý se při tom „nafouknul“

Papuchalk (detail hlavy) – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:58h

Papuchalk letí nad hladinou – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6. 2011 ve 20:59h

Této fotografie si velmi vážím. Papuchalci jsou totiž strašně rychlí a docela maličcí – dorůstají délky do 30cm. Zachytit tak z houpající se lodě na vzdálenost cca 15-20 metrů tohoto rychlíka a ještě správně zaostřit je úkol v pravdě náročný..

Papuchalčí láska – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 30.6.2011 ve 21:43h

Kormorán chocholatý – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:10h

Krom papuchlků žijí na ostrově, nebo v jeho blízkosti i kormoráni. Ti většinou sedí na nízkých bílých  „pokakaných“ skalách nad vodou. Pokud je chcete vidět, musíte na loď. Jednu takovou zde provozuje Johan, neváhli jsme proto a využili možnosti objet na večer ostrov Runde.

Kormoráni na „pokakané“ skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:11h

Alka malá – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:14h

Dalším zástupcem ptačí říše na ostrově Runde je Alka malá. S alkou malou se můžete setkat na útesech západní strany ostrova, kde hnízdí na skalách. Vidět lze i jejího příbuzného Alkouna úzkozobého. Alka malá žije pouze na útesech v severní části Evropy. Wikipedie říká, že v únoru 1890 byli čtyři jedinci tohoto druhu střeleni u Hrušek na Vyškovsku; údajně šlo o jediné pozorování z území České republiky – „hezké přivítání“….

Orel mořský – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:29h

Na ostrově se „stravuje“ několik orlů mořských, ale hnízdo je zde pouze jedno.  Nejčastější potravou orla mořského je zde racek stříbřitý, nebo mořský. Vždy když orel vzlétne, rozpoutá se po kolonii racků hotové pozdvižení.

Ústřičník velký – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 28.6. 2011 ve 20:04h

Ústřičník velký – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 28.6.2011 ve 20:32h

Domky na útesu – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:51h

Kromě možnosti pozorovat, některé unikátní druhy ptáků nabízí ostrov Runde i spektakulární pohledy na fjordy a hory v blízkém okolí…

Domky na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:40h

Maják a domky na ostrově Runde – Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:42h

Na severu ostrova se nachází maják. Kdysi ho obsluhoval člověk, dnes už je maják automatický…

Maják a hory – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 22:01h

Dvouhodinová plavba okolo ostrova Runde se pomalu chýlila ke konci. Zbyvalo už pouze zajet do přístavu, který hlídal tento maják…

Půlnoční západ slunce – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 28.6. 2011 ve 23:30h

Spektakulární západ slunce, kterého jsme byli dnes svědky v nás ještě dlouho zůstane. Po dvou dnech trvalého deště se mraky večer rozestoupily a nabídly přítomným divákům toto ojedinělé divadlo. Na ostrově zůstaneme ještě několik dní a poté se vydáme na vzdálený sever za polární kruh….

 

Z ostrova Runde přeji všem hezký den!