Letos jsem se proto velmi těšil na druhou půlku září, kdy jsem si naplánoval fotografování jelení říje v Dánsku v rozlehlé oblasti na sever od Kodaně, známé jako Jægersborg Dyrehave. Tento lesopark má rozlohu cca 11km² a na jeho území žije poměrně velké množství jelenovité zvěře jako jsou daňci, jeleni lesní a jeleni sika, atp. Území tak nabízí ideální podmínky na pozorování a fotografování přírodního divadla zvaného jelení říje.

Dánsko je sympatická země, kde prý žijí nejšťastnější lidé na světě. Ani se tomu nedivím, neboť se jedná o zemi malebnou, čistou a upravenou, zemi, která funguje a je to na ní vidět. V průvodcích se dočtete, že má vesnický charakter, což může vyvolávat různé asociace, ale je to míněno v dobrém smyslu, který mohu potvrdit. Tak jako v celé Skandinávii, i jízda po Dánsku je balzám na duši českého řidiče, zkoušeného místními podmínkami a chováním ostatních řidičů na našich silnicích. Zážitek je to i z pohledu technického, neboť se v Dánsku nachází také dvě celosvětově významné silniční a železniční stavby – most přes Velký Belt spojující ostovy Fyn a Sjælland, které tvoří jádro Dánska a Öresundský most spojující Dánsko a Švédsko. Jako milovník přírody, ale i mostů jsem si nemohl tyto dva skvosty ujít.

Po delší době jsem tak vyrazil na fotovýpravu, kam jsem nemusel letět nebo plout po moři, navíc jsme měli štěstí na počasí i podmínky. Ostatně posuďte sami.

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

 

 

Most přes Velký Belt (Storebælt bridge) - do Dánska jsme přijeli pozdě odpoledne a naše první cesta vedla k tomuto nádhernému mostu, který spojuje jádro Dánska, ostovy Fyn a Sjælland

 

 

 

Daněk skvrnitý (Dama dama) - Jægersborg Dyrehave, Dánsko

 

 

 

Daněk skvrnitý (Dama dama) – Jægersborg Dyrehave, Dánsko

 

 

Jelen lesní (Cervus elaphus) - za pět dní jsem zde naběhali cca 40km v „plné polní“, a ačkoliv zde nejsou zvířata tak plachá, přesto trvá, než má člověk štěstí a najde to správné místo na dobrý záběr.

 

 

 

Jelení říje je v plném proudu…

 

 

 

Troubit jako na lesy - pozor neplést s „křičet jako na Lessy“…

 

 

 

Lovecký zámeček Eremitageslottet – Jægersborg Dyrehave, Dánsko

 

Jelen lesní (Cervus elaphus)

 

 

 

Jelen lesní (Cervus elaphus)

 

Nahánění…

 

 

 

Jelen sika (Cervus nippon) - nepůvodní evropský druh, který byl i v ČR uměle vysazen na přelomu 19. a 20. stolení. Pochází z východu asijského kontinentu z Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a z východního Ruska. (zdroj: wiki)

KUK!!!

 

 

Jelen lesní (Cervus elaphus)

 

 

 

Šestnácterák…

 

 

Siesta…

 

 

 

Daněk skvrnitý (Dama dama)

 

 

 

Jelen lesní (Cervus elaphus)

 

 

Přemlouvání…

 

 

 

Daněla (Dama dama) - samice od daňka

 

 

Lesní přízraky…

 

 

 

Nyhavn („nový přístav“) - pulsující centrum Kodaně s krásným nábřežím plným barevných domků se sedlovou střechou. Místo, odkud vyplouvají lodě s turisty po okružní cestě Kodaní. Jednou ze zastávek plavby je i socha malé mořské víly. Plavbu loďkou mohu doporučit, krom pěkného pohledu na Kodaň budete mít možnost, při troše štěstí jako my, spatřit i největší kontejnerovou loď světa – MAERSK MAJESTIC, která občas kotví v domovském kodaňském přístavu. Chcete-li zjistit, kde se loď právě nachází, podívejte se na marinetraffic, kde najdete i live data o pohybu ostatních lodí

Öresundský most a panorama Kodaně - doporučuji vyšlápnout 400 schodů, z toho 150 venkovních, a vylézt na věž kostela Svatého Salvátora, odkud se vám naskytne nádherný pohled na celou Kodaň a kde v jednu chvíli můžete vidět město, Öresundský most spojující Švédsko a Dánsko, letadlo SAS a kontejnerovou loď…

 

 

Panorama Kodaně - v pozadí kupole neobarokního kostela Marmokirken (Frederikskirken)

 

 

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) - poslední den jsme se přesunuli na západ Dánská k Wattovému pobřeží (Vadehavet, Waddenzee) na ostrov Mandø (Fríské ostrovy, Dánsko)

Být drzý jako špaček… - ostrov Mandø (Fríské ostrovy, Dánsko)

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)

Špaček obecný (Sturnus vulgaris)

Větrný mlýn na ostrově Mandø - neuvěřitelný klid tohoto „ostrova“ je doslova magický. Asi to bude tím, že ostrov je ostrovem pouze několik hodin denně v době přílivu, jinak se na něj dá dojít a dojet suchou nohou. Většina turistů navíc využívá pro pozorování tzv. traktorbus, který vozí turisty po pobřeží i v době přílivu – mnoho jich tedy přímo na ostrov Mandø nevyrazí, což je příjemné, neboť celá oblast Wattového pobřeží, včetně ostrova Mandø, je zaslíbeným místem pro ptactvo a tuleně a ti zde tak mají ideální podmínky pro život a dostatek potravy, kterou přináší bohaté Severní moře. Toto místo mě doslova uhranulo, určitě se sem v nejbližší době vrátím… (Fríské ostrovy, Dánsko)

Dánský venkov - Mandø, Fríské ostrovy, Dánsko

Most přes Velký Belt (Storebælt bridge) – tam kde jsem začali, tam jsme také skončili…

 

 

 

Přeji všem hezký den!

 

 

 

Tento unikátní chrámový komplex se nachází v Indonésii v Centrální Jávě a stal se naším hlavním bodem zájmu po pět následujících dní. Ostatně pojďte se podívat!

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Krajina okolo Borobuduru před východem slunce - Borobudur se nachází na pláni Kedu cca 45 km severovýchodně od Yogyakarty a téměř každé ráno se díky blízké přitomnosti rovníku a velkému množství bujné vegetace koupe okolní krajina v mlze a oparu

Borobudur - pohled z areálu a pozemků patřícících Borobuduru

 Hlavní schodiště - vede až na vrchol. Při cestě vzhůru projdete několika branami v „patrech“. Borobudur má čtyři strany a na každé z nich je uprostřed podobné schodiště.

 Uličky na Borobuduru - na každém patře vede kolem celé stavby ulička, která je obložena rytinami zobrazujícími výjevy z Buddhova života

Rytiny na zdech - nejčastějším zobrazením je sám Buddha a bílý slon

Zahrady a areál okolo Borobuduru - přímo v sousedství hlavního chrámu, na pozemcích patřící Borobuduru, leží hotel Manohara. Tento hotel jsme zvolili právě z tohoto důvodu, neboť je odtud nejlepší pohled a přístup a zároveň se lze pouze odtud dostat na Borobudur brzy ráno ještě před otevírací dobou, kdy je toto místo nejprázdnější a především nejmagičtější.

Duch - jeden z návštěvníků prošel okolo stúpy právě v okamžiku, kdy jsem ji fotografoval, ale nakonec z toho vyšla docela zajímavá fotografie…

Brána na schodišti před východem slunce

Východ slunce na Borobuduru - jak je na rovníku dobrým zvykem, slunce vychází s železnou pravidelností každý den v roce přesně v 6:00h. Tato fotka vznikla v 6:01h. Většina organizovaných turistických výprav k Borobuduru je plánována právě na tento čas, ale je to tak trochu past, neboť Borobudur se otevírá právě až v šest ráno, tzn, že než se člověk vyškrábe nahoru tak propásne ten nejlepší čas na pozorování – ten je dle mého názoru cca od 5 ráno do půl sedmé, poté se již Borobudur hemží stovkami lidí a je čas odejít…

 Stúpy a krajina v ranní mlze

Impozantní rýžové terasy Selogriyo - cca 1 hodinu jízdy od Borobuduru se nachází nádherné staleté rýžové terasy. Návštěvu teras jsme kvůli fotografování naplánovali na pozdní odpoledne, jedinou kaňkou celé návštěvy tak byl pouze fakt, že podmínky (opar a zataženo) zabránily vzniku ještě lepších fotografií se zajímavým světlem, nicméně toto nemohlo ovlivnit mimořádně silný zážitek, který nabízí pohled na tuto fascinující krajinu

Zemědělci - tyto fantastické terasy vznikaly po generace a patří jedné vesnici. Všichni obyvatelé vesnice se podílí na obhospodařování a vzájemně sdílí náklady i výnosy.

Ranní krajina okolo Borobuduru v oparu a mlze - dnes nebylo slunce při východu slunce vidět, pozorováno z kopce Mahitan…

Odpolední Borobudur - pro zájemce o jízdu na slonech se nabízí možnost nechat se „vyvézt“ na blízký kopec a pozorovat Borobudur ze vzdálenější perspektivy, my jsme si sem došli pěšky, což nám zabralo cca 25minut a 214 vyšlápnutých schodů.

Noční osvětlení Borobuduru - osvětlení není zapínáno každý den – my jsme zde strávili 4 noci a osvětlený Borobudur jsme viděli pouze jednou 

Kalíšek na pryskyřici - téměř u každého stomu je takový kalíšek, stromů jsou v okolí Borobuduru stovky. Pryskyřice poté slouží v místní buddhistické komunitě jako prostředek pro výrobu vonných tyčinek, kadidel apod.  

 

 

 

Ač by se mohlo zdát, že návštěva exponovaných památek není mnohdy ten nejlepší nápad, mohu návštěvu této významné stavby a oblasti vřele doporučit – jedná se skutečně o mimořádný zážitek a především pak východ slunce je vpravdě magický a dodává celému místu punc výjimečnosti.

 

 

Přeji všem hezký den!