Pocházím z česko-slovenské rodiny, tak že mám přirozený vztah ke Slovensku a i to bude nejspíš důvod toho, proč se mi tam tolik líbí. Využil jsem proto pracovní cestu do Tater a prodloužil si ji o dva dny možností pobýt právě na Spiši. Jako základnu jsem si zvolil Levoču, odkud jsem podnikal výlety do různých částí Spiše. Už když jsem otevřel okno v hotelu s krásným výhledem na Mariánskou horu, věděl jsem, že se Spiší budeme přátelé.

Jako byste se ocitli v jiné zemi, tak může působit příjezd na Spiš poté, co projedete kolem mohutného Váhu a majestátního masivu Tater. Spiš na mě od začátku zapůsobila neuvěřitelně klidným dojmem, jako by se ta část země chtěla řídit svým vlastním tempem, nehledíc na uspěchaný svět okolo. Pakliže Spiš navštívíte, můžete se těšit na velmi pestrou krajinu, malebné kopce, nesčetná široká i malá údolí, bohatou historii a přírodu nadosah ruky. Během svého života jsem měl již možnost poznat nesčetná zákoutí naší krásné modré planety, ale jak se říká v jednom filmu: Alpy tě ohromí Karle, ale tohle, tohle tě dojme…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Epický západ slunce nad Spiší

Sivá Brada

Mládě lysky černé

Spišský hrad

Klasy v zapadajícím slunci

Pěnice hnědokřídlá

Spišská Kapitula

Když na vás házejí smajlíky i zelené odlesky…

Ťuhýk obecný - poté, co ubránil svou louku před nenechavým strnadem, se mohl tenhle ťuhýk konečně posadit na bodlák a shlížet spokojeně na své travnaté a křovinaté panství…

Šalvěj luční

Strnad obecný

Klasy II

Pohoda na Spiši…

Spišský hrad a Spišská Kapitula

Tak takhle jsem viděl během těch cca 48 hodin Spiš, určitě se sem ještě vrátím…

Přeji všem hezký den!

Po 24 hodinové cestě přes Londýn, Buenos Aires jsem konečně přistál na malém letiště v Ushuaie. Pamatuji si ten první okamžik, kdy se mi na přistávací ploše opřelo do tváře pozdně odpolední slunce, které se chystalo ulehnout za vrcholky blízkých And. Ještě chvilku mě pak pomazlilo nádhernými barvami, jako by šeptalo – tady se ti bude líbit.

Když jsem však přišel do příletové haly k jedinému pásu a čekal až do doby, než odešel poslední cestující se svým zavazadlem, načež vypnuli i onen pás, který již drahnou dobu jezdil dokolečka prázdný, uvědomil jsem si, že po asi 20 výpravách do všemožných koutů Země „konečně“ zažiji onen moment, kdy vám ztratí zavazadlo – na přímém letu z Buenos Aires do Ushuaii! Hned v prvních minutách jsem tak začal brát základní lekce argentinské španělštiny – lekce číslo jedna: řešení problémů. Naprosto zásadní a klíčové pro řešení všech problémů je slovíčko „mañana“ v překladu zítra nebo ráno… tak že, ztracený kufr – mañana, nefungující sprcha – mañana, atd… No co, fotobatoh jsem měl u sebe a to bylo nejdůležitější a ponožky sundám až na balkóně…

V Ushuaie mají poměrně rozvinutou kynologii, místo kohoutů tu budí lidi štěkot asi miliónu psů… a když si k tomu zvykaté na posun času zpět, tak se stane, že se vzbudíte ve 3 ráno a tak dlouho koukáte z okna ven, až se vám naskytne pohled na nádherný východ slunce nad Beagle Channel, který je spojnicí mezi Tichým a Atlanským oceánem. Beagle channel byl také místo, které jsem chtěl v Ohňové zemi prozkoumat nejvíce. Hned druhý den ráno jsem zašel do přístavu okouknout, jaké možnosti se objeví. Do cesty mi tak padl Carlos, milý chlapík, který má toto místo rád a který byl ochotný se mnou ráno vstávat a jezdit ve svém člunu na výpravy za bohatou faunou, která zde daleko na jihu žije…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Boží oko a maják - Beagle channel, Ohňová země, Argentina/Chile

Konec světa - Ushuaia se pyšní titulem nejjižnějšího města naší planety. Obyvatelé jsou na tento fakt velmi hrdí

Lachtan hřivnatý - nejviditelnější obyvatel Beagel channel

Kormorán skalní - guano neboli ptačí trus mořských ptáků je všudypřítomné, skály v kanálu tak jsou doslova pos…

Racek magellanský

El condor pasa? - kdepak, to se jenom kormorán císařský prolétl nad lachtaním ostrovem a dotvořil obraz Patagonie v Ohňové zemi. Beagle channel, v pozadí jsou Andy, Ushuaia je jediným městem v Argentině, které leží za Andami

Husice patagonská (pár) - poznáte, který z nich je samec a která samice?

Lamy guanako – plaché a neuvěřitelně lehkonohé lamy, které se při běhu téměř vznáší…

Čejka jižní

Podzim v Ohňové zemi – z Ushuai směrem na Rio Grande projedete krásným údolím s Andami v zádech

Chaluha chilská – obávaný predátor

Vrabec – pro ty z vás, kteří zapomněli, jak vypadají vrabci, tak tady je jeden z Ushuaii. V Praze totiž častěji zahlédnete amerického prezidenta než vrabce…

Patagonie

Lachtan hřivnatý - blízké skály jsou obsypány lachtany, kteří se vyhřívají na sluníčku

Vrak lodi Desdemona - trup lodi se nachází na pláži u mysu San Pablo na souřadnicích 54°17′51.34″S 66°41′58.82″W. Během odlivu je loď dostupná suchou nohou…

 Lama Guanako

Husice patagonská (samice) - kdo tipoval, že bílá je samice?

Adiós Ushuaia!  – za pár hodin vyplouváme k ostrovu Jižní Georgie, který leží cca 1500km východně od pobřeží Jižní Ameriky. K ostrovu bychom měli dorazit za cca 4-5 dnů, z Drakeova průlivu se k nám blíží bouře o rychlosti větru 50 uzlů, tak že to bude asi trochu házet…

 Přeji všem hezký den!

„Sněží, sněží“, vykřikoval jsem a pobíhal po místnosti jak malý kluk, někdy z kraje týdne, když jsem rozlepil po ránu oko a viděl, že se z nebe sype bílé nadělení a že zatím co jsem spal, už nějaký ten centimetřík napadl. Přesně v tu chvlíli jsem se rozhodnul: „v pátek vyrážíme“. Posledních několik měsíců bylo víc než náročných a já se potřeboval vyvenčit. Focení dravců s Rosťou Stachem jsem absolvoval již dvakrát, ale naposledy před 3 roky, vždy rád tohoto skvělého člověka a fotografa vidím a Edu Školouda a jeho dravce jakbysmet, tak že jsem se těšil dvojnásob, respektive trojnásob. A co z mrazivého víkendového focení vzniklo? Pár snímků, které potěšily mě a snad potěší i vás…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Puštík vousatý

Orel skalní

Výr sibiřský

Káně harrisova

Orel skalní

Raroh

Výr velký

Puštík vousatý

Orel skalní

Výr sibiřský

Orel mořský

Sova pálená

Orel mořský

Puštík obecný

Výr sibiřský

Pohled dravce – orel mořský

Orel mořský

 A protože jsem měl ze sněhu radost nejenom já, tak si jej užívaly i naše šelmy…

Majda

Molly

Majda & Molly

Přeji všem hezký den!

Helgoland – mnohými opěvovaný klenot ležící v Severním moři je místem, kam se rozhodně vyplatí přijet. Po dubnovém fotografování terejů a tuleňů jsem si slíbil, že se na tento ostrov letos ještě jednou vrátím a to speciálně kvůli tulením mláďatům, které se zde každý rok v prosinci a lednu rodí. Štedrý den a vánoční svátky jsem tak strávil na písčitých a oblázkových plážích přímo v centru dění. 

Necelých 8 hodin jízdy autem z Prahy a 3 hodiny lodí leží ostrov, který si již vydobil ve světě fotografů jméno. V Evropě totiž už není mnoho míst, kde najdete takovou koncentraci divokých zvířat, jako právě na Helgolandu a sousedním ostrově Düne. To je důvod, proč se sem mnozí vracejí, to je důvod, proč jsem si i já tyto ostrovy zamiloval.

Jedinou patálií, která vás může při cestě na Helgoland překvapit, je Severní moře. Jako „zkušený mořský vlk“ jsem již věděl co mohu očekávat, ale stejně mě Severní moře překvapilo. Začalo to už v přístavu sněhovou vánicí a větrem, který nevěstil nic dobrého. Okamžitě po nalodění jsme zabrali strategická místa na dolní palubě u toalet, neboť na hrdinství na horní palubě jsme si toho už v Severním moři prožili dost… V duchu jsem se připravoval na očistec, ale jako by si s námi chtěl Poseidon zahrát, jakmile jsme vyjeli z přístavu, tak vítr utichnul a celá cesta probíhala jak jízda Polabskou nížinou.

Tu zábavnější část cestování si nechalo Severní moře na cestu zpět. V přístavu na Helgolandu bylo krásné slunečné prosincové odpoledne a vše vypadalo na klidnou plavbu zpět na pevninskou Evropu, ale byl to pouze klam, neboť asi 3 minuty po vyplutí z přístavu to začalo – myslím, že se tomu říká „lítat jak nudle v bandě“ a lépe bych to nevystihnul, protože když nemůžete ani vstát a chvíli vidíte okénkem jenom moře a chvíli zase jenom nebe, tak je jasné, že bude veselo. Nahoru dolů, doleva doprava, z horních palub slyším řinkot padajících věcí a kolem proběhli první chudáci, kteří stráví zbytek plavby na záchodě. Nevím jak, nevím proč, ale mě tentokrát nic nebylo, možná pomohla hudba v uších a poloha ležícího v nejspodnější části lodi, každopádně tentokrát jsem z toho vyklouzl se suchou košilí a za to jsem byl opravdu rád. Černochům se hanlivě říkalo barevní, ale barevní jsou spíše běloši, protože to jak dokázali někteří spolucestující měnit barvy v obličeji během plavby, by jim mohl závidět i kdejaký chameleón. Nakonec jsme v pořádku dorazili do přístavu Cuxhaven, byť je nutné říct, že úplně bez úhony to nebylo. Odnesl to jeden hrníček, který v zavazadlovém prostoru nepřežil divokou zpáteční jízdu – ale není nic, co by nespravilo vteřinové lepidlo…

No a jak vlastně dopadlo naše fotosafari za tuleními mláďaty? Inu posuďte sami…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

to se takhle sejde tulení máma

a tulení táta

 no a jelikož tuleni neskáčí z moře jen tak sami od sebe, musejí se nejdřív mít dva tuleni hodně rádi a pak…

 se narodí malý tuleň…

 jak to tak bývá, tak z porodu je nakonec nejvíc unavený táta tuleň a malej špunt…

 první hodiny po narození se malej zatím jenom rozkoukává

 ale nejdůležitější je stejně ze začátku pořádný a vydatný spánek

když mladej chrní, tak je čas na krátkou koupel v moři

ale rychle zpátky na pláž

 táta tuleň si taky zaslouží relax…

 jsem neustále pod dohledem tulení mámy

 tulení samci se umí docela slušně porvat a kdo by tomu nechtěl věřit, tak umí po pláži pelášit rychlostí větší než velkou…

 už trochu odrostlejší mládě tuleně kuželozubého, ale pořád je to plyšák…

tulení paparazzi v akci

cesta za tuleňem

tuleň a fotograf

na Štedrý den jsme objevili i jedno mládě tuleně obecného, v naší soukromé přehlídce krásy obsadilo pěkné 2. místo

 místo pak získalo toto nádherné mládě tuleně kuželozubého, které jsme objevili na první svátek vánoční

 maják na ostrově Düne – od soboty do úterka bylo pošmourno, poslední den ve středu nám však počasí na ostrově ukázalo i přívětivější tvář

Pěnkava obecná

Linduška luční – závěrečný den na ostrově jsme věnovali fotografování ptáků

na ostrově se nejčastěji setkáte s bahňáky – zde jespák písečný

jespák mořský

kameňáček pestrý

ale narazíte i na vránu šedou

v neposlední řadě zde žije i pěnkava obecná

tak čau a zase příště…

Podívejte se na krátké video, které zachycuje nejzajímavější momenty z vánočního fotografování tuleňů

Chtěli byste také navštívit ostrovy Helgoland a Düne? Nahlédněte do sekce fotocesty a expedice a zjistěte více

 Přeji všem hezký den!

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Volavka popelavá na lovu - v okolí Neziderského jezera, Rakousko 

Orel mořský a Měsíc - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Racek chechtavý - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Moudivláček lužní - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Rákosník obecný - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Ostříž lesní s kořistí (vážka) - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Vážka obecná - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Vážka obecná - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Lyska černá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Lyska černá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Slípka zelenonohá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Kormorán velký - rybník Slatina, Praha Dubeč

Sýkora modřinka - rybník Slatina, Praha Dubeč

Konipas bílý - rybník Slatina, Praha Dubeč

„Provinilec“ Sýkora modřinka - rybník Slatina, Praha Dubeč

Straka obecná - Praha, Stromovka

Žluna zelená - Praha, Stromovka

Sojka obecná - Praha, Stromovka

Sojka obecná - Praha, Stromovka

Žluna zelená – Praha, Stromovka

A slíbený bonus?

Je to užovka obojková, kterou jsme objevili u jednoho rybníku na Třeboňsku s kamarádem ornitologem a herpetologem.

Díky Pavle!

 Užovka obojková – Třeboňsko

 Užovka obojková - Třeboňsko

 Užovka obojková - Třeboňsko

 Užovka obojková - Třeboňsko

Přeji všem hezký den!

Arktida není pustina! Naopak,  je plná života! Některá místa kypí životem tak, až oči přechází. Na vrcholu toho všeho stojí legendární šelma – lední medvěd. Tento největší medvědí druh, až dvakrát těžší než medvěd grizzly. se stal symbolem Arktidy a zároveň svědkem křehkosti a zranitelnosti této části naší planety. Nejpočetněji jsou však v arktidských oblastech, konkrétně na Špicberkách, zastoupeni ptáci, a proto zde především v letních měsících můžete vidět alkouny, kajky, husy, chaluhy, jespáky a mnoho dalších druhů v počtech od statisíců do několika kusů.

Fotografování a pozorování zvířat pro mě představuje největší potěšení v přírodě, není se čemu divit, že jsem si obé užíval maximálně právě na Špicberkách, neboť se jedná v pravdě o magický kout Země, kde jsou zvířata pány a vy pouze na návštěvě. Pokud se chováte slušně, máte dobrou šanci, že vás pozvou dál a nabídnou pohledy, na které nezapomenete. Snad jsem se choval slušně, ostatně posuďte sami…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Spící medvěd (Polar bear)  - původně jsme měli namířeno jinam, ale průzkumný člun objevil v jednom zákoutí medvěda, který odpočíval po své hostině. Když jsem se tu novinu skrz vysílačku dozvěděl, nemohl jsem se dočkat, tohle bude můj první medvěd. U takových mimořádných situací mám vždy chvění po celém těle.

Protahující se medvěd (Lolling polar bear) - náš zodiak se speciální technikou přibližování pomalu dostal k odpočívajícímu medvědovi tak, abychom jej nevyrušili. Závěrky fotoaparátů cvakaly, ale nejkrásnější byl okamžik absolutního ticha uprostřed divočiny, kdy jsme medvěda jenom pozorovali. Nedá se to slovy popsat – to se musí zažít!

Lední medvěd a buřňák lední (Polar bear and northern fulmar) - originálním místem života medvěda ledního je celistvý driftující ledovec. Říká se, že někteří medvědí samci prožijí celý život pouze na mořském ledě a nikdy nevstoupí na pevninu. Nemají k tomu vlastně žádný důvod, neboť se živí hlavně tuleni a ty najdou nejčastěji právě zde.

Lední medvěd na kře (Polar bear on an iceberg) - barva medvědí srsti se liší podle doby a místa, kde medvěd žije. Vyskytují se odstíny od žluté nebo krémově žluté až po téměř bílou – nikdy však neuvidíte sněhově bílého medvěda. Na Špicberkách byli medvědi loveni do roku 1973, kdy se Norsko připojilo k dalším arktidským národům a společně zahájili ochranu tohoto druhu. Od tohoto roku byli medvědi lední globálně chráněni, s výjimkou omezeného povolení lovu domorodcům v Grónsku, Kanadě, Aljašce a Rusku.

Medvědice s medvídětem (Polar bear with her cube) - nejšťastnější chvilka přišla, když jsme jednoho dne objevili medvědicí se svým cca sedmi měsíčním medvídětem. Ještě dneska cítím to vzrušení, které provázelo tohle dopoledne, kdy jsme se mohli těšit z tohoto mimořádného pohledu. Lední medvědi jsou samotáři a obvykle netolerují přítomnost dalšího ledního medvěda ve svém teritoriu. Medvědice se straní samců, vyjma období páření (duben až květen). V době páření spolu žijí několik dní, aby se mohli opakovaně pářit a pak si jdou každý svojí cestou. I plně dospělá a silná medvědice není v bezpečí před agresivními hladovými samci. Mláďata jsou závislá na své matce do věku cca 2-2,5 roku. Úmrtnost je v prvních měsících a letech značná. Jakmile však mláďata přežijí první 2-3 roky a získají dostatečné lovecké schopnosti, tak mají šanci se dožít  15-25 let života.

Lední medvěd (Polar bear) - život na kře s omezením – Bohužel, ilegální lov je stále součástí medvědího života a zhruba 200-300 ks ročně padne za oběť právě pytlákům, převážně v Rusku. Naštěstí se jedná pouze o regionální problém, který, i přes značné odsouzení, nemá přímý vliv na celkovou populaci medvědů ledních. Daleko větší hrozbou pro medvědy lední jsou změny klimatu a pak především důsledky spočívající v dramatickém úbytku mořského ledu a otravy enviromentálními toxíny (těžké kovy a polychlorované bifenyly, atp.), které přináší mořské a vzdušné proudy z průmyslových zemí do Arktidy. Lední medvědi jsou skvělí plavci, není pro ně problém uplavat desítky kilometrů. V posledních letech však bylo zaznamenáno zvýšené množství utonulých medvědů a to především v důsledku vysílení – některým medvědům jednoduše roztál celistvý mořský led pod tlapami a medvědi tak mnohdy musí urazit více jak 100 km v moři, než narazí na jiný mořský led – někteří však cestu nezvládnou a utopí se. Prostor pro tradiční život medvěda ledního na mořském ledu se bohužel zmenšuje…

Mrož lední (Walrus) - je největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktitě a druhým největším v globálním hledisku. Větší je pouze rypouš sloní. Samci mohou být až 3,5m dlouzí a vážit mohou 1,5 tuny, samice pak dosahují délky až 2,5 metru a váží cca 900kg. Mláďata se rodí cca 1,3 metru dlouhá a váží cca 60-85kg. Mroží kly mohou být až 1 metr dlouhé a mrož je nevyužívá k získání potravy. Kly slouží především jako účinná obrana před ledními medvědy, případně jako pomoc při šplhání na ledovou kru. Hlavní účel klů je však vyjádření míry společenského statusu – jednoduše, čím delší, tím výše je mrož ve skupině postavený. Velikost klů tak hraje důležitou roli hlavně při páření, kdy samci bojují o možnost se pářit. Kel se může zlomit, což může ovlivnit pářící status, avšak na délku života to vliv nemá.

Mrož lední v moři (Walrus in a sea) - lov mrožů ledních na Špicberkách vedl téměř k regionálnímu vyhubení těchto savců v 50. letech 20. století. Od roku 1952 je mrož na Špicberkách chráněný a populace mrožů se tak pomalu zotavuje a počty mrožů stoupají, avšak zdaleka ještě nedosahují počtů před začátkem lovu. Mroži se vrací na místa, která byla jejich domovem před příchodem Evropanů. Počty mrožů na Špicberkách a Zemi Františka Josefa se nyní odhadují na cca 2000. 

Kolonie mrožů ledních (Walrus´s colony) - i dnes žije nejvíce mrožů v severovýchodní části, kam se evropští lovci v minulosti nedostali. Během malé doby ledové (mezi 14-19. stoletím) byl hlášen výskyt mrožů dokonce na řece Temži a na začátku 20. století přišlo hlášení o mrožích z jižního Baltu. 

Mrož lední (Walrus) - mroži se živí převážně planktonem a mlži (nejčastěji rozchlípka písečná – Mya arenaria), kteří žijí na bahenném mořském dně. Žaludek mrože může obsahovat až 70kg mlžího masa! Tato majestátní zvířata tak nabízí nejen úžasný pohled, ale taktéž nezapomenutelný zápach, který provází celou kolonii.

Mrož lední (Walrus) - Mroži tráví celý rok na jednom místě, ale pohybují se na otevřeném moři a zpět na pobřeží. Jsou velmi společenští – žijí ve skupinách čítajících obvykle 20 a více členů. Existuje zde zajímavá sexuální segregace mezi samci a samicemi. Zatímco samci obývají severozápadní Špicberky, samice se zdržují převážně v severovýchodní části tohoto souostroví a Zemi Františka Josefa.

Mládě tuleně vousatého (Bearded seal´s puppy) - mláďata jsou velmi zranitelná, ještě nemají dostatečně vyvinutou srst pro život v moři a mohou tak lehce prochladnout, proto by mělo být přiblížení k takovému zvířeti ve volné přírodě obzvláště opatrné, aby přítomnost člověka zvíře zbytečně nevyplašila. Mláďata vypijí denně až 8 litrů mléka s obsahem tuku cca 50%. Po asi třech týdnech se mohou začít potápět a hledat si vlastní potravu. Průměrný život trvá 20-25 let.

Tuleň vousatý (Bearded seal) - je nejdůležitější kořistí pro medvěda ledního. Medvěd potřebuje ulovit cca jednoho tuleně týdně. Dobře najezený lední medvěd s dostatečnou tukovou vstvou dokáže přežít až 8 měsíců bez potravy! Průměrná váha tuleně vousatého dosahuje 300kg s délkou cca 2,5 metru. Jsou tak po mrožích druhým největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktidě.

Sob polární – život (Artic reindeer – life)

Sob polární – smrt (Arctic reindeer – death)

Útok Rybáka dlouhoocasého na mojí hlavu (Attack of an arctic tern on my head) - rybáci dlouhoocasí jsou sice relativně malí, ale stateční arktičtí ptáci, kteří chrání své teritorium a hnízda a neváhají při tom napadnou i mnohem větší tvory. Mají můj respekt. Ny-Ålesund, Špicberky

Chaluha malá v hnízdě (Long-tailed skua)  - oproti ostatním chaluhám a ptákům je méně plachá a nebojí se hnízdit dokonce v blízkosti lidí. Každopádně je ale potřeba dodržovat určitou vzdálenost

Chaluha příživná (Arctic skua) - je nejpočetněji zastoupená chaluha na Špicberkách. Její stav se odhaduje na cca 1000 párů. Stejně jako jespák mořský ovládá techniku předstírání zranění, kterou nalákává pozornost na sebe a odvádí potenciální predátory pryč od hnízda.

Husa krátkozobá (Pink-footed goose) - nejpočetnější husí zástupce na Špicberkách, je poměrně plachá a dokáže se vyrušit i ze vzdálenosti 1km! Je potřeba se přiblížit opatrně a případně odolat jít blíž, neboť vyplašená husa může opustit své hnízdo a především vejce, které se pak stanou kořistí některého predátora.

Berneška bělolící (Barnacle goose) - je mnohem méně plachá než husa krátkozobá. Volně se prochází například v Ny-Ålesundu. Bernešky byly na Špicberkách téměř vyhubeny, ale naštěstí jejich počet opět stoupá. Berneška má 4-5 vejcí a po dobu cca 24-25 dní na nich sedí samice, zatím co samec se pohybuje okolo a chrání hnízdo před predátory

 Sněhule severní (Snow bunting) - někdy též familiérně zvána jako snowflake „vločka“. Jedná se o 16-17 cm velkého a cca 25-40 g vážícího jediného pěvce vysoké Arktidy. Na Špicberkách je rozšířen téměř všude a vidět ji zde můžete od konce března do začátku září. Jejich melodický zpěv ohlašuje v tundře konec zimy a nástup polárního dne

 „Na hlídce“ („On the watch“)

 Rybák dlouhoocasý (Arctic tern) - vzdálenost mezi letními hnízdišti na severu a zimovišti na jihu v Antarktidě dosahuje až 15 tisíc kilometrů! Rybáci přilétají na hnízdiště v druhé polovině května nebo na začátku června a zůstávají zde až do konce srpna nebo začátku září.

 Rybák dlouhoocasý v letu (Arctic tern) - rybáci jsou velmi efektivní a nekompromisní v obraně svých hnízd. Jakmile na vás zaútočí, budete doslova bombardováni dokud se nevzdálíte z místa, kde se nachází hnízdo.

Rybák dlouhoocasý (Arctic tern)

 Kolonie alkounů tlustozobých (Brünnich guillemot´s colony – Thick-billed murre) - útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Na 50 tisíc alkounů hnízdí na těchto útesech, Alkefjelet, Špicberky

Alkoun tlustozobý (Brünnich guillemot – Thick-billed murre) - měří cca 41 cm a váží cca 700-1200 g. Je velmi podobný alkounu úzkozobému. Populace na Špicberkách se odhaduje na cca 850 tisíc hnízdících párů. Hnízdící alkouni na Špicberkách často končí v hrncích grónských a novofoundlandských kuchařů. Ačkoliv jsou intenzivně loveni ve svých zimovištích, neprojevují přílišnou obavu z člověka a dovolí mu přiblížit se k nim samotným i k hnízdům, pokud se ovšem chováte opatrně a tiše. V blízkosti útesů s koloniemi se doporuče mít nějaké „antihovínkovské“ oblečení…

Polární liška v letním šatu (Arctic fox) - v zimě nosí krásnou bílou srst, na léto se jí mění na hnědou

 Liška polární na lovu (Arctic fox) - lišky velmi často vykrádají hnízda ptáků, a proto je nejčastěji spatříte právě v místě ptačích kolonií

 Jespák mořský (Purple sandpiper) – zvláštní chování tohoto arktidského ptáka spočívá v technice, jakou se snaží odvést potenciální predátory od svého hnízda. Zvednutím křídla předstírá zranění a snaží se nalákat pozornost na sebe a poté se zvednutým křídlem kráčí daleko od hnízda, čímž odvede predátora pryč. Pokud spatříte toto chování, následujte ptáka a on vás odvede od hnízda a poté se místu, kudy jste procházeli vyhněte, hrozí totiž, že vejce v hnízdě bez svého rodiče prochladnou.

 Alkoun malý (Little auk) - je nejmenším zástupcem alkovitých v severním Atlantiku a také nejpočetnějším druhem mořského ptactva ve vysoké Arktidě. Měří něco kolem 20cm a váží cca  120-180g. Velmi živý a akční pták je často nazýván jako „duše Arktidy“

Kolonie alkounů malých (Little auk´s colony) – tito alkouni se příliš nebojí lidí, je proto docela jednoduché se k nim dostat blízko, ačkoliv hnízdí na strmých skaliskách. Jakmile se přiblížíte, je dobré zůstat trpělivý a produkovat minimum pohybu, poté se můžete těšit z pozorování života v kolonii. Odhaduje se, že na Špicberkách hnízdí cca 1 milión párů těchto ptáků. Vidět zblízka rušnou kolonii alkounů malých je jedním ze zážitků, které si budete pamatovat na celý život.

 Kajka královská (King eider) - o něco menší než kajka mořská, obývá nejčastěji otevřenou tundru v místech s malými jezírky. Kajka královská je poměrně plachý pták a díky svému krásnému zabarvení (samec) je jedním z žádných fotografických „úlovků“. Budete potřebovat trochu trpělivosti, abyste ji spatřili, ale při troše štěstí a soustředění ji možná spatříte v hejnu kajek mořských – občas se k nim připletou (zleva: samice kajky královské, samec kajky královské v prostém šatu a dva samci kajky královské v šatu svatebním)

Alkoun obecný (Black guillemot)  - populace alkouna obecného se odhaduje na 20 tisíc hnízdících párů. Jsou poměrně jednoduše spatřitelní. Když sedí na vodě, tak se dokážou poměrně rychle potopit a obvykle to udělají přesně v tom okamžiku, kdy chcete stisknout spoušť. Tento se oproti zvyklostem rozhodl odlétnout. Díky!

Na Špicberkách bylo pozorováním zaznamenáno kolem 250 návštěvních druhů a cca 30 hnízdních druhů ptáků. Kromě otevřené tundry potkáte nejvíce ptáků na moři v blízkosti útesů, „věrnými“ průvodci ptáků jsou především lišky, na plážích potkáte mrože lední a tuleně, v místech s hustějším podrostem spatříte pasoucího se soba polárního, ve studených arktidských vodách pak můžete zažít gejzír od velryb a na ledu, ve vodě a občas i na souši spatříte při troše štěstí ledního medvěda. Život v Arktidě je tak velmi pestrý a také intenzivní, zároveň je však jednoduše zranitelný a tím pádem i ochrany hodný. Historické omyly tak jsou pomalu napravovány a to vše vede ku prospěchu přírody, zvířat i lidí.

Půjdu spát v šest večer, abych aspoň trochu naspal, neboť vstáváme o půlnoci a v jednu ráno vyrážíme fotit tereje a tuleně na ostrov Helgoland v Severním moři. Jenže Radek Štěpánek se rve v Davis Cupu o druhý bod a zápas je napínavý a natahuje se a natahuje…Oči zavírám něco po půl jedenácté a to je zoufale pozdě, protože mě za pár minut budí moje drahá polovička a sladce mi oznamuje, že je čas vstávat. Rozespalý si dávám carbonary, bože to byla pitomost, a úderem jedné vyrážíme směr Cuxhaven…

Noční jízda Německem proběhla v klidu, ke konci cesty už mě sice braly mrákoty a tak jsem musel cca 80km před cílem zastavit a aspoň na půl hodiny si zdřímnout, ale s únavou jsem počítal a energeťák taky pomohl. V Cuxhavenu nás čeká loď, která nás odveze na cca 60km vzdálený ostrov Helgoland. Auto necháváme na parkovišti (4 eura na den venku a 5 v garáži) a mažeme koupit lístky (47 euro zpáteční lístek). Jsme na lodi Atlantis a objednáváme si kafe – žena si dává zmrzlou variantu a já volím kapučíno, bože to byla druhá pitomost. Vyrážíme z přístavu a na střední palubě se uvelebujeme k okénku, žena se shání po zásuvce, aby mohla něco dělat na notebooku – ha ha ha… Já zavírám oči a válím se po fotobatohu a snažím se naspat alespoň pár minut.

Usnul jsem, ale asi po půl hodině mi někdo ukradl pevnou půdu pod nohama a já padám někam do hloubky. Bum! Náraz a znova, letím nahoru a dolů jak nudle v bandě – chvíli mi trvá to pochopit, ale pohled z okénka mluví za vše – neklidné Severní moře nám ukazuje svoji sílu a vlny se tak rozbíjejí o naše okénko, které bylo v přístavu asi 3-4 metry nad hladinou. Raději zavírám oči, ale tentokrát neusínám, pouze se soustředím na další propad. A už zase letím nahoru, snažím se gyroskopicky přizpůsobit svůj žaludek houpající se hladině a vždy se při letu vzhůru nadechuji a cestou dolů zadržuji dech – trochu to pomáhá, ale žádný zázrak to není. S prvními vlnami se ještě ozýval radostný výskot spolucestujících, ale jak vln přibývá, tak veselého povyku ubývá a nastává hrobové ticho s občasným „oh, mein Got“. Máme za sebou hodinu plavby a ještě minimálně hodinu a půl před sebou – teď už je mi vážně zle, hučí mi v hlavě, mám husí kůži, polévá mě studený pot a pusu mám plnou slin, snažím se myslet na všechno možné, ale moc to nepomáhá. Žena se vrátila, po očku jí sleduji, je bílá jak stěna a snaží se mi podívat na hodinky – je to tak zlatíčko, tuhle jízdu si užijeme ještě pěkně dlouho…

První lidé začali zvracet, to opravdu moc nepomůže, když slyšíte ty zvuky a sám bojujete s tím, aby jste nehodili šavli každou chvíli, kdy padáte dolů. Zvrací už i žena! Žena, ta která má na létání nejraději turbulence, protože je to prý zábava, když to padá… Tak to už je zlé, podíval jsem se na hodinky, je 11:35 a uplynuly asi 2 minuty od poslední kontroly, pocitově však aspoň půl dne, podívám se znova a je 11:34!!! čas se zastavil a my v tomhle pekle zůstaneme navždy, znovu mě polil studený pot a slinami bych mohl zalévat záhonky. Zvrací už celá loď, vzpomněl jsem si na mistra Beana a scénu v letadle…

Carbonary a kafe se fajnově promíchaly a nyní mi oznamují, že už je to dole nebaví a půjdou se mrknout zpátky nahoru – tak to ani omylem!! Mazejte zpátky halamové!!! Otevřel jsem oko – den svatého Patrika sice už byl, a přesto vidím tolik zelených obličejů – nikdo však radostně nevýská. Zbývá ještě dobrá půlhodina utrpení, už je mi vše jedno, rukou šmátrám do místa, kde měly být blicí pytlíky, ale žádný tam není, neboť všechny spotřebovala žena… Něco zapraskalo v reproduktoru a ozval se kapitán, který slavnostně oznámil, že za pár minut budeme na Helgolandu a ještě dodal, že doufá, že jsme si plavbu užili – vtipálek! S úlevou však jeho zprávu přijímám a po několika minutách kotvíme v přístavu. Stojím ve frontě se zombiemi, které se pomalým houpavým krokem s vlastním privátním pytlíčkem pomalu šinou k východu – většina z nich klopí oči na zem. Z lodi se ještě omámený výpary z paluby nějak vymotávám ven, nohy se mi však třepou jak mladíkovi po prvním sexu a já sotva jdu. Ještě tak tři hodiny po příjezdu mám žaludek na vodě, ale vydržel jsem!!!

V hotelu vše perfektně funguje, vše je připraveno, nachystáno, personál skvěle informovaný a milý, no jo holt Němci… Chvíli jsem bojoval s představou, že dneska už nikam nepůjdeme, zvlášť, když si představím ten výšlap na asi kilometr vysokou skálu (ve skutečnosti tak maximálně 50-100m), ale to jsem rychle zaplašil – kruci, vždyť jsem se tak těšil a terejové čekají na hnízdní skále, tak šup za nima!!!

Na ostrovy Helgoland a sousední menší Düne jsme si vyhradili tři velikonoční dny, po které jsme měli možnost pozorovat především tuleně a tereje, dále pak kajky mořské, racky, alkouna úzkozobého a jednoho jespáka písečného. Nakonec, pojďte se podívat!

Pro nejlepší kvalitu fotografie, klikněte na obrázek a otevře se lightbox

Ostrov Helgoland – Německo, Severní moře

Terej bílý – ostrov Helgoland, Severní moře

Terej bílý – páření

Tuleň kuželozubý – ostrov Düne, Severní moře

Pohodář

Jespák písečný – ostrov Düne, Severní moře

Tuleň kuželozubý – hlavním rozdílem mezi tuleněm obecným a kuželozubým je tvar jeho tváře. Tuleň obecný má krátký čumák a nozdry tvarované do V, naopak tuleň kuželozubý má čumák delší a nozdry rovnoběžné.

Tulení romantika v mořském příboji…

 Pronásledování

 Kuk!!!

Neshody v kolonii terejů bílých

Co jsem to jen udělal…

Vypadám naštvaně, ale to je můj standardní výraz…

Tuleň obecný – ostrov Düne, Severní moře

Kajka mořská, samec – ostrov Düne, Severní moře

Pozoruji já je nebo oni mě?

Jen projíždím…

Alkoun úzkozobý – ostrov Helgoland, Severní moře

Neustále na útěku před vlnami…

Mazej!!!

 přistání s potravou…

Uaaaaaaa!!!!!

Terej bílý

Kajka mořská – samice

Domky na Helgolandu

Černá ovce…

Západ slunce – ostrov Helgoland, Severní moře

V akci…

Relax…

Pozdrav od tuleně

Tak to je vše milí čtenáři, na Helgoland se letos v prosinci vrátím ještě jednou a výhradně pouze kvůli tuleňům, abych stihl zaznamenat příchod a první dny mláďat na tomto světě. Těšte se proto na další fotky z tohoto úžasného místa…

Chtěli byste jet taky? Podívejte se do sekce Fotokurzy a další služby – fotocesty a expedice a zjistě více.

A kdo že to tu s námi žije krom všeobecně známých holubů a vrabčáků?

Sýkora koňadra

Vrána obecná

Zlatý retriever

Sýkora babka

Havran polní

Drozd kvíčala

Žluna zelená

Červenka obecná

Bernský salašnický pes

Kos černý

Sýkora modřinka

Tak a teď si některé druhy ještě zopakujeme…

Havran polní

Sýkora babka

Drozd kvíčala

Sýkora koňadra

Červenka obecná

Opeření přátelé se rádi slétnou na zob – ta trocha práce za ten krásný pohled stojí

Sýkory koňadry

Když budete na zvířata zlí, tak si na vás posvítí „boží oko“…

Všichni opeřenci i chlupatí byli vyfoceni na pražských sídlištích, ulicích a parcích, drtivá většina v lednu tohoto roku. Hezký den všem tvorům a ať ty mrazy ve zdraví všichni přečkáte!

Ostrov Runde ve středním Norsku je známý především možností pozorovat papuchalky – mořské papoušky, kterých tu hnízdí cca 100 tisíc párů – jihozápadní útesy tohoto ostrova proto přitahují v období hnízdění pozornost mnoha lidí z celé Evropy. Na ostrově však nepotkáte pouze papuchalka, ale také mnoho jiných ptáků, např. alky malé, orla mořského, chaluhu velkou, racky, buřňáky, ústřičníky a jiné. Ostrov je tak domovem cca půl milionu ptáků, naopak lidí zde žije pouze cca 160.

Nebudu to dlouho protahovat a zvu vás na návštěvu tohoto magického místa…

Racek stříbřitý – Runde, Norsko, vytvořeno 25.6.2011 ve 12:15h

Jako na každém mořském ostrově, racci jsou jeho nejhlasitějším obyvatelem. Žije zde několik druhů – racek stříbřitý, racek mořský, atp.

Útesy na ostrově Runde – Norsko, vytvořeno 25.6.2011 ve 13:51h

Dostat se z kempu na vrcholek ostrova je docela zábava, musíte se totiž doslova vyškrábat po prudkém srázu, cca 200 výškových metrů. Dříve zde vedle pouze štěrková cesta, což, podle mnohých zde ostřílenýc návštěvníků, bylo peklíčko. Nyní vede první část výstupu po asfaltové cestičce, která přeci jenom usnadňuje výstup na kopec. I tak se jedná ale o pořádný krpál a pokud ho máte slézat 2x denně s kompletním fotografickým batohem plným různých těžkých krámů, můžete počítat s tím, že si kromě nezapomenutelných zážitků z pozorování ptáků také výrazně vylepšíte svoji kondičku.

Ovce – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6.2011 v 15:08h

Kromě ptáků žijí na ostrově i ovce…

„Našeptávač“ – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6.2011 v 15:09h

Papuchalk na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:09h

Největší „atrakcí“ tohoto zeleného ostrova je jednoznačně papuchalk. Nejlepší možnost ho pozorovat je pozdě odpoledne, kdy se vrací zpět na hnízdiště. Papuchalk je aktivní celý den, ale v současné době se téměř všichni papuchalci nachází přes den na otevřeném moři a příležitost k fotografování tak přichází něco po šesté hodině s tím, že nejvíce papuchalků je možné pozorovat od cca 21h, kdy jich jsou k vidění opravdu tisícovky.

Papuchalk leze ze skály – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:09h

Jedna věc je pozorovat papuchalky a druhé je fotit je. Popularita ostrova dosáhla značné výše, proto je potřeba počítat s tím, že o to, o co se budete pokoušet vy, se budou pokoušet i desítky dalších fotografů. Je proto potřeba si dopředu vybrat vhodné místo a být tam včas. My jsme přišli cca mezi 17-18h, tři hodiny jsem pozoroval otevřené moře a útesy pode mnou, do zadnice se mi zarážel kámen a já si myslel, že papuchalci už nepřiletí, nakonec se však čekání vyplatilo, navíc jsme byli odměněni fantastickým světlem. Jelikož jsem zde poprvé neznám zatím všechny „finty“ kam si stoupnout pro ten nejlepší záběr, nicméně fakt, že mi jeden z lokálních fotografů vysekl poklonu ve stylu: „today you won an excellent spot“ nasvědčuje, že místo bylo vybráno dobře…

Papuchalk v trávě – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:13h

Papuchalk se živí nejčastěji různými rybami jako jsou sledi, nebo sardinky. V současné době však nejspíše nemají mnoho mladých, a proto příliš často do hnízda sardinky nenosí, možná za týden až dva bude papuchalk k vidění se sardinkami v zobáku, což je vděčný pohled pro oko diváka i fotografa.

Papuchalk v trávě na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:18h

Papuchalk v trávě – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:31h

Papuchalk šplhá po skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:32h

Pozorovat papuchalka jak šplhá na skále vás musí nutně rozesmát. Používá k tomu svůj velký zobák, kterým se odráží a pomáhá si tak v pohybu vpřed.

Tři papuchalci na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:40h

Jelikož slunce zapadá až ve 23:30 máte dostatek času na focení i v pozdních odpoledních až nočních hodinách. Východ slunce je ve 3:30, ale ani mezi těmito hodinami není úplná tma, v podstatě je vidět celou noc, proto můžete pozorovat život na ostrově 24 hodin.

Papuchalk s roztaženými křídly – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:43h

V jednu chvíli se papuchalk otřepal a přitom roztáhl křídla a celý se při tom „nafouknul“

Papuchalk (detail hlavy) – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 25.6. 2011 ve 21:58h

Papuchalk letí nad hladinou – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6. 2011 ve 20:59h

Této fotografie si velmi vážím. Papuchalci jsou totiž strašně rychlí a docela maličcí – dorůstají délky do 30cm. Zachytit tak z houpající se lodě na vzdálenost cca 15-20 metrů tohoto rychlíka a ještě správně zaostřit je úkol v pravdě náročný..

Papuchalčí láska – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 30.6.2011 ve 21:43h

Kormorán chocholatý – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:10h

Krom papuchlků žijí na ostrově, nebo v jeho blízkosti i kormoráni. Ti většinou sedí na nízkých bílých  „pokakaných“ skalách nad vodou. Pokud je chcete vidět, musíte na loď. Jednu takovou zde provozuje Johan, neváhli jsme proto a využili možnosti objet na večer ostrov Runde.

Kormoráni na „pokakané“ skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:11h

Alka malá – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:14h

Dalším zástupcem ptačí říše na ostrově Runde je Alka malá. S alkou malou se můžete setkat na útesech západní strany ostrova, kde hnízdí na skalách. Vidět lze i jejího příbuzného Alkouna úzkozobého. Alka malá žije pouze na útesech v severní části Evropy. Wikipedie říká, že v únoru 1890 byli čtyři jedinci tohoto druhu střeleni u Hrušek na Vyškovsku; údajně šlo o jediné pozorování z území České republiky – „hezké přivítání“….

Orel mořský – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:29h

Na ostrově se „stravuje“ několik orlů mořských, ale hnízdo je zde pouze jedno.  Nejčastější potravou orla mořského je zde racek stříbřitý, nebo mořský. Vždy když orel vzlétne, rozpoutá se po kolonii racků hotové pozdvižení.

Ústřičník velký – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 28.6. 2011 ve 20:04h

Ústřičník velký – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 28.6.2011 ve 20:32h

Domky na útesu – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:51h

Kromě možnosti pozorovat, některé unikátní druhy ptáků nabízí ostrov Runde i spektakulární pohledy na fjordy a hory v blízkém okolí…

Domky na skále – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:40h

Maják a domky na ostrově Runde – Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 21:42h

Na severu ostrova se nachází maják. Kdysi ho obsluhoval člověk, dnes už je maják automatický…

Maják a hory – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 26.6.2011 ve 22:01h

Dvouhodinová plavba okolo ostrova Runde se pomalu chýlila ke konci. Zbyvalo už pouze zajet do přístavu, který hlídal tento maják…

Půlnoční západ slunce – ostrov Runde, Norsko, vytvořeno 28.6. 2011 ve 23:30h

Spektakulární západ slunce, kterého jsme byli dnes svědky v nás ještě dlouho zůstane. Po dvou dnech trvalého deště se mraky večer rozestoupily a nabídly přítomným divákům toto ojedinělé divadlo. Na ostrově zůstaneme ještě několik dní a poté se vydáme na vzdálený sever za polární kruh….

 

Z ostrova Runde přeji všem hezký den!

Káně Harrisova v letu – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 9h:47m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 250, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 293mm

První dravec, kterého jsme fotografovali, bylo káně Harrisovo. Ze začátku to tedy vypadalo všelijak, neboť ráno foukal silný ledový vítr a káně tak mělo problémy s létáním, ale nakonec se vítr utišil, což přívítal kromě káněte i každý, kdo se v tu chvíli nacházel na louce. Teplota se pohybovala okolo -5°C až -10°C a to je pořádná kosa. Když do toho začne ještě foukat ledový vítr, pocitovně je ještě chladněji.

Káně Harrisova v letu II – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 10h:02m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 250, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Poodešel jsem kousek dál, abych mohl fotografovat z lepšího úhlu, chtěl jsem zachytit káně jakoby zespodu, proto jsem si pro jistotu přidřepl, abych byl co nejníž… Ve volné přírodě se v ČR bohužel s tímto dravcem setkat nemůžete. Nejčastěji se vyskytuje na jihozápadě Spojených států a v Jižní Americe, především v Chile a Argentině. V Evropě je pak možné káně Harrisovo spatřit ve Velké Británii.

Káně Harrisova v letu III – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 10h:10m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 250, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Tato fotografie se mi líbí, ze všech Harrisů nejvíc. Chtěl jsem pěknou kompozici a maximálně „zaplnit“ hledáček, což je v kombinaci s nestabilizovanou „čtyřstovkou“ (s 1,6 crop faktorem aparátu úctyhodných 640mm) a pohybujícím se objektem občas docela fuška. Nakonec se to však podařilo a já mám z této fotografie velkou radost.

Výr velký s otevřeným zobákem – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 10h:53m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 250, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Druhým dravcem byl můj oblíbený Výr velký. Tato největší sova (latinsky Bubo bubo) má magické oči, které přitahují pozornost. Je krásně kontrastně zbarvený a na sněhu vypadá úžasně. Navíc dopolední světlo bylo parádní a ostření tak byla lahůdka, kterou jsem si náramně užíval.

Výr velký v letu – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 10h:53m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 250, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Ze stejného „letu“ jako předchozí fotografie pochází i tento snímek. Na podzim se mi příliš nepodařilo Výra pěkně vyfotit, zato teď jsem si vše vynahradil. Tato fotografie patří k těm nejpovedenějším, které jsem za celý víkend udělal. Mám z ní obrovskou radost.

Výr velký startující – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 11h:04m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 250, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Na této fotografii jsem se snažil zachytit okamžik, kdy Výr startuje. Obvykle celý proces vypadá tak, že se Výr téměř přimáčkne k zemi a poté vyskočí jak na pérkách dopředu a začne mávat svými obrovskými křídly

Výr velký na zemi – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 11h:05m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 250, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Když Výr sedí na zemi, nevypadá, že je tak veliký. To se ale změní v okamžiku kdy roztáhne svá křídla. Ne nadarmo se mu říká „král noci“.

Raroh v letu - okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 12h:01m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z dřevěné fotografické pažby, doba expozice: 1/2000s, clona: 8.0, ISO: 400, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Na scénu přišel třetí dravec – raroh. Tenhle ďáblík lítá po obloze jako ďas. Sokolník ho láká na vábítko a raroh na něj podniká střemhlavé útoky z vysokých a dlouhých několika set metrových kružnic, které okolo sokolníka nalétává. Zachytit ho není vůbec jednoduché. Využil jsem proto takové udělátko – fotopažbu, kterou jsem si na podzim pořídil a s jejíž pomocí se mi daří lépe zvládat podobné letovky. Samozřejmostí je mít vše manuálně přednastaveno, zapnuté servo ostření a kontinuální snímání. Pak už záleží jenom na tom, zdali tohoto čertíka v tom fofru dostanete do hledáčku. A ostřit samozřejmě na „vočíčko“

Raroh s kořistí – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 12h:03m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z dřevěné fotografické pažby, doba expozice: 1/2000s, clona: 8.0, ISO: 400, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Raroh konečně dostal kořist na vábítku a pyšně se s ní potom chlubil…

Raroh si pochutnává na kořisti – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 12h:05m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z dřevěné fotografické pažby, doba expozice: 1/2000s, clona: 8.0, ISO: 400, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

nakonec si na ní zaslouženě pochutnal…

Orel mořský v letu – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 14h:37m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1600s, clona: 5.6, ISO: 320, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Na kořisti si nepochutnal jenom raroh, ale i my jsme byli vyhladovělí, proto jsme se vrátili na oběd do Hájenky. Po obědě jsme hned vyrazili zpět za dravci a hned první odpolední dravec byla lahůdka. Jednalo se o orla mořského, kterého můžete překvapivě potkat v ČR. Hnízdí okolo třeboňských rybníků. Kdo má chuť může vyrazit. Fotografie tohoto dravce z volné přírody bude jistě ozdobou každého alba.

Orel mořský v letu II – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 14h:42m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1600s, clona: 5.6, ISO: 320, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Světla bylo akorát, vítr nefoukal a sluníčko se rozehřálo, takže byly ideální podmínky pro fotografování tohoto krasavce…

Orel mořský v letu III – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 14h:45m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1600s, clona: 5.6, ISO: 320, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Orel Filip lítal velmi nízko nad zemí a dost často plácnul křídlem o sníh, což byly vděčné okamžiky pro fotografy…

Orel mořský startuje – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 14h:47m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1600s, clona: 5.6, ISO: 320, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Taktéž orel mořský startoval ze země. Na zachycení startu se těšil každý na louce. Od svého jmenovce, orla skalního, který v ČR nežije, byť byly ze Šumavy hlášeny ojedinělé výskyty (nejspíše si zalétl na návštěvu z Alp) rozpoznáte orla mořského, krom jiného zbarvení, především podle barvy a tvaru zobáku, který je u orla mořského celý žlutý, kdežto orel skalní má špičku zobáku šedivou.

Orel skalní v letu – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 15h:15m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1600s, clona: 5.6, ISO: 320, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Druhým odpoledním dravcem byl taktéž orel, přesněji tedy orlice, ale tentokrát skalní.  Jednalo se o mladou samičku, která se stále učí. Dneska se ale předvedla v parádním světle.

Orel skalní s roztaženými křídly – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 15h:15m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1600s, clona: 5.6, ISO: 320, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Vychovat orla tak, aby vás poslouchal není žádná legrace. Když si k tomu přičtete ještě fakt, že vám tento pták může během výcviku odletět, tak kromě nezanedbatelné škody v podobě ztráty vašeho dravce, také přijdete o cca 100tis. korun. Tolik prý údajně stojí pořízení tohoto dravce.

Orel skalní – nízký průlet – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 15h:24m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1600s, clona: 5.6, ISO: 320, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 640mm

Poslední fotografie orla skalního. Stejně jako jeho jmenovec i orel skalní létal velmi nízko nad zemí a nabídnul tak fotografům atraktivní záběry. Tohoto dravce jsme měli možnost fotografovat i v neděli, ale světelné podmínky už nebyly tak ideální jako dnes a ani lokalita, především co se pozadí týče, nebyla hezčí než ta sobotní.

Sovice sněžní – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 16h:15m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-20mm f/4 L IS USM, fotografováno ze stativu Gitzo GT2531 + hlava Gitzo GH2780QR, doba expozice: 1/320s, clona: 5.6, ISO: 100, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 320mm

Zlatým pozdně odpoledním hřebem bylo fotografování sovice sněžní. Sovice měla poraněné křídlo, které bylo již zhojené, ale přesto nikdo, ani Eda, nevěděl co se bude dít, až sovici vypustí. V okamžiku, kdy se nadechla svobody, zamávala Sovice Laky křídly a frnka pryč dolů do údolí a my jsem v tu chvíli „laky“ rozhodně nebyli…

Sovice sněžní – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 16h:15m

model: Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Gitzo GT2531 + hlava Gitzo GH2780QR, doba expozice: 1/200s, clona: 8.0, ISO: 200, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 400mm

Fotografování sovice sněžní jsme naplánovali na pozdní odpoledne kvůli zapadajícímu slunci a nyní jsme byli bez sovice. Naštěstí však neulétla příliš daleko, proto netrvalo dlouho a Eda našel svoji krásku a pokusil se jí podruhé umístit na vhodné místo k fotografování. Tentokrát se vše dařilo a sovice nám darovala několik vzácných minut.

Sovice sněžní – západ slunce – okolí Sečské nádrže, Železné hory, vytvořeno 29.1. 2011 v 16h:32m

model: Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon EF 400mm f/5.6 L USM, fotografováno ze stativu Gitzo GT2531 + hlava Gitzo GH2780QR, doba expozice: 1/800s, clona: 5.6, ISO: 640, kompenzace: 0 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 400mm

Tak jak pomalu zapadalo slunce, chýlilo se ke konci i naše dnešní fotografování. S posledními paprsky slunce opět převzal vládu nad krajinou tuhý mráz a teplota rychle padala k -10°C. Po celodenním stání ve sněhu jsem byl notně prokřehlý, ale nebylo nic, co by mi mohlo byť jenom náznakem zkazit náladu po tomto báječném dni. Původně jsme měli jít ještě večer fotografovat puštíka ve tmě, ale v okamžiku, kdy jsme dorazili do vyhřáté hospody, bylo jasné, že dneska už nikdo nikam nepůjde

Kuna skalní – okolí Nasavrky, Železné hory, vytvořeno 30.1. 2011 v 9h:48m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2500s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: +1/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 221mm

Dnešní den nás čekalo fotografování kuny, puštíka obecného v protisvětle a ještě jednou raroha a orla skalního. První přišla na řadu Kuna. Dnes poprvé jsem přenechal trochu práce automatice, a to vzhledem k tomu, že kuna vybíhala ze stínů do světel a pohybovala se jak na sněhu tak po tmavých kamenech, a proto nebylo možné přednastavit manuálně všechny hodnoty podle dané scény. Spolehnul jsem se tedy na prioritu clony s třetinovou a dvou třetinovou kladnou kompenzací expozice…

Kuna v zamrzlé trávě – okolí Nasavrky, Železné hory, vytvořeno 30.1. 2011 v 9h:49m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1250s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: +2/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 320mm

Kuna je zvířátko neposedné, ale když se na chvilku zastavila a nejlépe v oblasti zmrzlé trávy, vypadala báječně…

Kuna ve skoku – okolí Nasavrky, Železné hory, vytvořeno 30.1. 2011 v 9h:55m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/2000s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: +2/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 320mm

Kuna běhala sem a tam a chytnout ji ve skoku bylo i při zapnutém servu a kontinuálním snímání docela problém. Jedna pěkná „ve skoku“ se ale nakonec podařila, i když zepředu a s vystrčenou tlapkou s polštářky by byla ještě hezčí . Kuna má tendenci se schovávat a chvíli jí trvá než si zvykne na „obecenstvo“. Jakmile uvidí nějakou volnou skrýš – třeba fotobatoh, ráda zaleze dovnitř…

Kuna vykukuje z jehličí – okolí Nasavrky, Železné hory, vytvořeno 30.1. 2011 v 9h:58m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1000s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: +2/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 320mm

Kuna se před námi neustále schovávala a kontrolovala, zdali se v okolí neděje něco podezřelého…

Kuna přeskakuje trávu – okolí Nasavrky, Železné hory, vytvořeno 30.1. 2011 v 10h:02m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/1250s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: +2/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 320mm

Tato fotografie patří k mým nejoblíbenějším. Kuna vyskočila ze zamrzlé trávy, efektně přeskočila stéblo a poté se na moment zahrabala do sněhu…

Kuna na skále – okolí Nasavrky, Železné hory, vytvořeno 30.1. 2011 v 10h:09m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno z ruky, doba expozice: 1/640s, clona: 5.6, ISO: 400, kompenzace: +2/3 EV, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 320mm

Během svého potulování po okolí se kuna dostala také na malou skalku, kde na chvíli zapózovala…

Puštík obecný s roztaženými křídly – okolí Nasavrky, Železné hory, vytvořeno 30.1. 2011 v 11h:22m

model: Canon EOS 7D, objektiv Canon EF 70-200mm f/4 L IS USM, fotografováno ze stativu Gitzo GT2531 + hlava Gitzo GH2780QR, doba expozice: 1/1600s, clona: 8.0, ISO: 400, kompenzace: ne, blesk: ne, ohnisková vzdálenost (35mm) 240mm

Puštík přilétal na klacek po světle a to mu krásně zezadu prosvětlovalo křídla. V jeden okamžik nádherně roztáhl křídla a umožnil tak vznik tohoto povedeného záběru.