Pocházím z česko-slovenské rodiny, tak že mám přirozený vztah ke Slovensku a i to bude nejspíš důvod toho, proč se mi tam tolik líbí. Využil jsem proto pracovní cestu do Tater a prodloužil si ji o dva dny možností pobýt právě na Spiši. Jako základnu jsem si zvolil Levoču, odkud jsem podnikal výlety do různých částí Spiše. Už když jsem otevřel okno v hotelu s krásným výhledem na Mariánskou horu, věděl jsem, že se Spiší budeme přátelé.

Jako byste se ocitli v jiné zemi, tak může působit příjezd na Spiš poté, co projedete kolem mohutného Váhu a majestátního masivu Tater. Spiš na mě od začátku zapůsobila neuvěřitelně klidným dojmem, jako by se ta část země chtěla řídit svým vlastním tempem, nehledíc na uspěchaný svět okolo. Pakliže Spiš navštívíte, můžete se těšit na velmi pestrou krajinu, malebné kopce, nesčetná široká i malá údolí, bohatou historii a přírodu nadosah ruky. Během svého života jsem měl již možnost poznat nesčetná zákoutí naší krásné modré planety, ale jak se říká v jednom filmu: Alpy tě ohromí Karle, ale tohle, tohle tě dojme…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Epický západ slunce nad Spiší

Sivá Brada

Mládě lysky černé

Spišský hrad

Klasy v zapadajícím slunci

Pěnice hnědokřídlá

Spišská Kapitula

Když na vás házejí smajlíky i zelené odlesky…

Ťuhýk obecný - poté, co ubránil svou louku před nenechavým strnadem, se mohl tenhle ťuhýk konečně posadit na bodlák a shlížet spokojeně na své travnaté a křovinaté panství…

Šalvěj luční

Strnad obecný

Klasy II

Pohoda na Spiši…

Spišský hrad a Spišská Kapitula

Tak takhle jsem viděl během těch cca 48 hodin Spiš, určitě se sem ještě vrátím…

Přeji všem hezký den!

„Sněží, sněží“, vykřikoval jsem a pobíhal po místnosti jak malý kluk, někdy z kraje týdne, když jsem rozlepil po ránu oko a viděl, že se z nebe sype bílé nadělení a že zatím co jsem spal, už nějaký ten centimetřík napadl. Přesně v tu chvlíli jsem se rozhodnul: „v pátek vyrážíme“. Posledních několik měsíců bylo víc než náročných a já se potřeboval vyvenčit. Focení dravců s Rosťou Stachem jsem absolvoval již dvakrát, ale naposledy před 3 roky, vždy rád tohoto skvělého člověka a fotografa vidím a Edu Školouda a jeho dravce jakbysmet, tak že jsem se těšil dvojnásob, respektive trojnásob. A co z mrazivého víkendového focení vzniklo? Pár snímků, které potěšily mě a snad potěší i vás…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Puštík vousatý

Orel skalní

Výr sibiřský

Káně harrisova

Orel skalní

Raroh

Výr velký

Puštík vousatý

Orel skalní

Výr sibiřský

Orel mořský

Sova pálená

Orel mořský

Puštík obecný

Výr sibiřský

Pohled dravce – orel mořský

Orel mořský

 A protože jsem měl ze sněhu radost nejenom já, tak si jej užívaly i naše šelmy…

Majda

Molly

Majda & Molly

Přeji všem hezký den!

Helgoland – mnohými opěvovaný klenot ležící v Severním moři je místem, kam se rozhodně vyplatí přijet. Po dubnovém fotografování terejů a tuleňů jsem si slíbil, že se na tento ostrov letos ještě jednou vrátím a to speciálně kvůli tulením mláďatům, které se zde každý rok v prosinci a lednu rodí. Štedrý den a vánoční svátky jsem tak strávil na písčitých a oblázkových plážích přímo v centru dění. 

Necelých 8 hodin jízdy autem z Prahy a 3 hodiny lodí leží ostrov, který si již vydobil ve světě fotografů jméno. V Evropě totiž už není mnoho míst, kde najdete takovou koncentraci divokých zvířat, jako právě na Helgolandu a sousedním ostrově Düne. To je důvod, proč se sem mnozí vracejí, to je důvod, proč jsem si i já tyto ostrovy zamiloval.

Jedinou patálií, která vás může při cestě na Helgoland překvapit, je Severní moře. Jako „zkušený mořský vlk“ jsem již věděl co mohu očekávat, ale stejně mě Severní moře překvapilo. Začalo to už v přístavu sněhovou vánicí a větrem, který nevěstil nic dobrého. Okamžitě po nalodění jsme zabrali strategická místa na dolní palubě u toalet, neboť na hrdinství na horní palubě jsme si toho už v Severním moři prožili dost… V duchu jsem se připravoval na očistec, ale jako by si s námi chtěl Poseidon zahrát, jakmile jsme vyjeli z přístavu, tak vítr utichnul a celá cesta probíhala jak jízda Polabskou nížinou.

Tu zábavnější část cestování si nechalo Severní moře na cestu zpět. V přístavu na Helgolandu bylo krásné slunečné prosincové odpoledne a vše vypadalo na klidnou plavbu zpět na pevninskou Evropu, ale byl to pouze klam, neboť asi 3 minuty po vyplutí z přístavu to začalo – myslím, že se tomu říká „lítat jak nudle v bandě“ a lépe bych to nevystihnul, protože když nemůžete ani vstát a chvíli vidíte okénkem jenom moře a chvíli zase jenom nebe, tak je jasné, že bude veselo. Nahoru dolů, doleva doprava, z horních palub slyším řinkot padajících věcí a kolem proběhli první chudáci, kteří stráví zbytek plavby na záchodě. Nevím jak, nevím proč, ale mě tentokrát nic nebylo, možná pomohla hudba v uších a poloha ležícího v nejspodnější části lodi, každopádně tentokrát jsem z toho vyklouzl se suchou košilí a za to jsem byl opravdu rád. Černochům se hanlivě říkalo barevní, ale barevní jsou spíše běloši, protože to jak dokázali někteří spolucestující měnit barvy v obličeji během plavby, by jim mohl závidět i kdejaký chameleón. Nakonec jsme v pořádku dorazili do přístavu Cuxhaven, byť je nutné říct, že úplně bez úhony to nebylo. Odnesl to jeden hrníček, který v zavazadlovém prostoru nepřežil divokou zpáteční jízdu – ale není nic, co by nespravilo vteřinové lepidlo…

No a jak vlastně dopadlo naše fotosafari za tuleními mláďaty? Inu posuďte sami…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

to se takhle sejde tulení máma

a tulení táta

 no a jelikož tuleni neskáčí z moře jen tak sami od sebe, musejí se nejdřív mít dva tuleni hodně rádi a pak…

 se narodí malý tuleň…

 jak to tak bývá, tak z porodu je nakonec nejvíc unavený táta tuleň a malej špunt…

 první hodiny po narození se malej zatím jenom rozkoukává

 ale nejdůležitější je stejně ze začátku pořádný a vydatný spánek

když mladej chrní, tak je čas na krátkou koupel v moři

ale rychle zpátky na pláž

 táta tuleň si taky zaslouží relax…

 jsem neustále pod dohledem tulení mámy

 tulení samci se umí docela slušně porvat a kdo by tomu nechtěl věřit, tak umí po pláži pelášit rychlostí větší než velkou…

 už trochu odrostlejší mládě tuleně kuželozubého, ale pořád je to plyšák…

tulení paparazzi v akci

cesta za tuleňem

tuleň a fotograf

na Štedrý den jsme objevili i jedno mládě tuleně obecného, v naší soukromé přehlídce krásy obsadilo pěkné 2. místo

 místo pak získalo toto nádherné mládě tuleně kuželozubého, které jsme objevili na první svátek vánoční

 maják na ostrově Düne – od soboty do úterka bylo pošmourno, poslední den ve středu nám však počasí na ostrově ukázalo i přívětivější tvář

Pěnkava obecná

Linduška luční – závěrečný den na ostrově jsme věnovali fotografování ptáků

na ostrově se nejčastěji setkáte s bahňáky – zde jespák písečný

jespák mořský

kameňáček pestrý

ale narazíte i na vránu šedou

v neposlední řadě zde žije i pěnkava obecná

tak čau a zase příště…

Podívejte se na krátké video, které zachycuje nejzajímavější momenty z vánočního fotografování tuleňů

Chtěli byste také navštívit ostrovy Helgoland a Düne? Nahlédněte do sekce fotocesty a expedice a zjistěte více

 Přeji všem hezký den!

Halóó, je tady někdo? Zdá se, že konec světa se včera nekonal, a to jsem tedy opravdu rád. Vítám proto všechny „přeživší“ v další epoše společného života na naší krásné planetě. A že je Země skutečně krásným místem pro život, jsem se i letos opětovně přesvědčil a jako důkaz zde předkládám fotografie, které vznikly během tohoto roku v různých částech světa. Vyberte si svého favorita!

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

1. Tuleň kuželozubý - ostrov Düne, Severní moře

2. Červenka obecná – Hostivařský park, Praha, ČR

3. Jespák písečný – ostrov Düne, Severní moře

4. Samice orangutana - Borneo, Indonésie

6. Veverka prévostova – Borneo, Indonésie

7. Borobudur svítání – Jáva, Indonésie

8. Borobudur stúpy – Jáva, Indonésie

9. Rýžová pole Selogryio - Jáva, Indonésie

10. Kráter Bromo – NP Bromo-Tengger-Semeru, Jáva, Indonésie

11. Horník z Ijenu - Kawah Ijen, Jáva, Indonésie

12. Dva horníci z Ijenu – Kawah Ijen, Jáva, Indonésie

14. Makak s mládětem - Bali, Indonésie

15. Altánek - Bali, Indonésie

16. NP Bromo-Tengger-Semeru – Jáva, Indonésie

17. Kawah Ijen - Jáva, Indonésie

18. Ny London – Špicberky

19. Woodfjorden - Špicberky

20. Alkoun obecný - Špicberky

21. Phippsoya – Seven islands, Špicberky

22. Medvědice s medvídětem – Špicberky

23. Raudfjord - Špicberky

24. Mrož lední - Špicberky

25. Mladě tuleně vousatého - Špicberky

26. Alkoun tlustozobý - Špicberky

27. Moudivláček lužní – Neziderské jezero, Rakousko

28. Orel a Měsíc – Neziderské jezero, Rakousko

29. Zamlžené ráno – Přírodní rezervace V Pískovně, Praha Dolní Počernice, ČR

30. „Provinilec“ (sýkora modřinka) – rybník Slatina, Praha Dubeč, ČR

31. Puklé nebe – Praha Petrovice, ČR

32. Zasněžené listy – Praha Petrovice, ČR

33. Užovka obojková - Třeboňsko, ČR

34. Bukový list na mechu – Bavorský les, Německo

35. Divoké prase – Bavorský les, Německo

HLASOVÁNÍ SKONČILO!

 Tři vítězné snímky jsou nyní volně k dispozici ke stažení ve vyšším rozlišení jako wallpaper na plochu počítače, smartphonu nebo tabletu.


STAHUJTE ZDE

Rád bych také na tomto místě poděkoval všem svým pravidelným i nepravidelným čtenářům. Moc si vážím vašeho zájmu, který celoročně projevujete návštěvou těchto stránek.  Věřím, že vám budu moci i nadále nabízet zajímavé články a fotografie a třeba se spolu někdy setkáme při nějakém fotografování, či jiné příležitosti. Díky vám, že jste milí čtenáři, bez vás by to psaní a focení nemělo smysl!

                                                                            Petr Čunderlík         

Obzvláště v říjnu mě tak těžko zastihnete doma, neboť toto období je pro mě zlatým hřebem probíhajícího roku. Je to bál, na který se příroda celý rok připravuje, stromy si vybírají sváteční róbu a závoj z mlhy nabízí nesměle své rámě. Mám rád tento roční čas, kdy i zdánlivě všední pohledy nabízí nevšední kulinářský zážitek v podobě všemožných barevných kombinací, detailů a odrazů a vůbec celkové atmosféry, ne nepodobné okamžiku, kdy dostanete své první pastelky a začnete objevovat kreativní svět barev.

No a jaký byl ten letošní podzim? Barevný, mlhavý a zasněžený, ostatně podívejte se sami…

 Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

 Praha Stromovka

Východ slunce - rybník Pískovna

V kukuřičném poli

Ostrůvek

Tíhou nesmírnou, k hladině se skláním…

Samotář (bukový list na mechu)

Výlov Spolského rybníka, Třeboňsko

Podzimní smíšený les

Potůček ránem viděný…

Srna v listí ztracená

Multibarevný podzim – Praha Stromovka

Zamlžené ráno – Přírodní rezervace V Pískovně, Praha Dolní Počernice

Služebný rybník, Třeboňsko

Puklé nebe

Nečekaná nadílka – Praha Petrovice, 27. října 2012

a jako bonus přikládám fotografii, která dokládá, že i zlatí retrívři pochází z vlka…

„Nebezpečný“ retrívr

Přeji všem hezký den!

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Volavka popelavá na lovu - v okolí Neziderského jezera, Rakousko 

Orel mořský a Měsíc - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Racek chechtavý - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Moudivláček lužní - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Rákosník obecný - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Ostříž lesní s kořistí (vážka) - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Vážka obecná - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Vážka obecná - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Lyska černá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Lyska černá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Slípka zelenonohá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Kormorán velký - rybník Slatina, Praha Dubeč

Sýkora modřinka - rybník Slatina, Praha Dubeč

Konipas bílý - rybník Slatina, Praha Dubeč

„Provinilec“ Sýkora modřinka - rybník Slatina, Praha Dubeč

Straka obecná - Praha, Stromovka

Žluna zelená - Praha, Stromovka

Sojka obecná - Praha, Stromovka

Sojka obecná - Praha, Stromovka

Žluna zelená – Praha, Stromovka

A slíbený bonus?

Je to užovka obojková, kterou jsme objevili u jednoho rybníku na Třeboňsku s kamarádem ornitologem a herpetologem.

Díky Pavle!

 Užovka obojková – Třeboňsko

 Užovka obojková - Třeboňsko

 Užovka obojková - Třeboňsko

 Užovka obojková - Třeboňsko

Přeji všem hezký den!

Arktida není pustina! Naopak,  je plná života! Některá místa kypí životem tak, až oči přechází. Na vrcholu toho všeho stojí legendární šelma – lední medvěd. Tento největší medvědí druh, až dvakrát těžší než medvěd grizzly. se stal symbolem Arktidy a zároveň svědkem křehkosti a zranitelnosti této části naší planety. Nejpočetněji jsou však v arktidských oblastech, konkrétně na Špicberkách, zastoupeni ptáci, a proto zde především v letních měsících můžete vidět alkouny, kajky, husy, chaluhy, jespáky a mnoho dalších druhů v počtech od statisíců do několika kusů.

Fotografování a pozorování zvířat pro mě představuje největší potěšení v přírodě, není se čemu divit, že jsem si obé užíval maximálně právě na Špicberkách, neboť se jedná v pravdě o magický kout Země, kde jsou zvířata pány a vy pouze na návštěvě. Pokud se chováte slušně, máte dobrou šanci, že vás pozvou dál a nabídnou pohledy, na které nezapomenete. Snad jsem se choval slušně, ostatně posuďte sami…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Spící medvěd (Polar bear)  - původně jsme měli namířeno jinam, ale průzkumný člun objevil v jednom zákoutí medvěda, který odpočíval po své hostině. Když jsem se tu novinu skrz vysílačku dozvěděl, nemohl jsem se dočkat, tohle bude můj první medvěd. U takových mimořádných situací mám vždy chvění po celém těle.

Protahující se medvěd (Lolling polar bear) - náš zodiak se speciální technikou přibližování pomalu dostal k odpočívajícímu medvědovi tak, abychom jej nevyrušili. Závěrky fotoaparátů cvakaly, ale nejkrásnější byl okamžik absolutního ticha uprostřed divočiny, kdy jsme medvěda jenom pozorovali. Nedá se to slovy popsat – to se musí zažít!

Lední medvěd a buřňák lední (Polar bear and northern fulmar) - originálním místem života medvěda ledního je celistvý driftující ledovec. Říká se, že někteří medvědí samci prožijí celý život pouze na mořském ledě a nikdy nevstoupí na pevninu. Nemají k tomu vlastně žádný důvod, neboť se živí hlavně tuleni a ty najdou nejčastěji právě zde.

Lední medvěd na kře (Polar bear on an iceberg) - barva medvědí srsti se liší podle doby a místa, kde medvěd žije. Vyskytují se odstíny od žluté nebo krémově žluté až po téměř bílou – nikdy však neuvidíte sněhově bílého medvěda. Na Špicberkách byli medvědi loveni do roku 1973, kdy se Norsko připojilo k dalším arktidským národům a společně zahájili ochranu tohoto druhu. Od tohoto roku byli medvědi lední globálně chráněni, s výjimkou omezeného povolení lovu domorodcům v Grónsku, Kanadě, Aljašce a Rusku.

Medvědice s medvídětem (Polar bear with her cube) - nejšťastnější chvilka přišla, když jsme jednoho dne objevili medvědicí se svým cca sedmi měsíčním medvídětem. Ještě dneska cítím to vzrušení, které provázelo tohle dopoledne, kdy jsme se mohli těšit z tohoto mimořádného pohledu. Lední medvědi jsou samotáři a obvykle netolerují přítomnost dalšího ledního medvěda ve svém teritoriu. Medvědice se straní samců, vyjma období páření (duben až květen). V době páření spolu žijí několik dní, aby se mohli opakovaně pářit a pak si jdou každý svojí cestou. I plně dospělá a silná medvědice není v bezpečí před agresivními hladovými samci. Mláďata jsou závislá na své matce do věku cca 2-2,5 roku. Úmrtnost je v prvních měsících a letech značná. Jakmile však mláďata přežijí první 2-3 roky a získají dostatečné lovecké schopnosti, tak mají šanci se dožít  15-25 let života.

Lední medvěd (Polar bear) - život na kře s omezením – Bohužel, ilegální lov je stále součástí medvědího života a zhruba 200-300 ks ročně padne za oběť právě pytlákům, převážně v Rusku. Naštěstí se jedná pouze o regionální problém, který, i přes značné odsouzení, nemá přímý vliv na celkovou populaci medvědů ledních. Daleko větší hrozbou pro medvědy lední jsou změny klimatu a pak především důsledky spočívající v dramatickém úbytku mořského ledu a otravy enviromentálními toxíny (těžké kovy a polychlorované bifenyly, atp.), které přináší mořské a vzdušné proudy z průmyslových zemí do Arktidy. Lední medvědi jsou skvělí plavci, není pro ně problém uplavat desítky kilometrů. V posledních letech však bylo zaznamenáno zvýšené množství utonulých medvědů a to především v důsledku vysílení – některým medvědům jednoduše roztál celistvý mořský led pod tlapami a medvědi tak mnohdy musí urazit více jak 100 km v moři, než narazí na jiný mořský led – někteří však cestu nezvládnou a utopí se. Prostor pro tradiční život medvěda ledního na mořském ledu se bohužel zmenšuje…

Mrož lední (Walrus) - je největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktitě a druhým největším v globálním hledisku. Větší je pouze rypouš sloní. Samci mohou být až 3,5m dlouzí a vážit mohou 1,5 tuny, samice pak dosahují délky až 2,5 metru a váží cca 900kg. Mláďata se rodí cca 1,3 metru dlouhá a váží cca 60-85kg. Mroží kly mohou být až 1 metr dlouhé a mrož je nevyužívá k získání potravy. Kly slouží především jako účinná obrana před ledními medvědy, případně jako pomoc při šplhání na ledovou kru. Hlavní účel klů je však vyjádření míry společenského statusu – jednoduše, čím delší, tím výše je mrož ve skupině postavený. Velikost klů tak hraje důležitou roli hlavně při páření, kdy samci bojují o možnost se pářit. Kel se může zlomit, což může ovlivnit pářící status, avšak na délku života to vliv nemá.

Mrož lední v moři (Walrus in a sea) - lov mrožů ledních na Špicberkách vedl téměř k regionálnímu vyhubení těchto savců v 50. letech 20. století. Od roku 1952 je mrož na Špicberkách chráněný a populace mrožů se tak pomalu zotavuje a počty mrožů stoupají, avšak zdaleka ještě nedosahují počtů před začátkem lovu. Mroži se vrací na místa, která byla jejich domovem před příchodem Evropanů. Počty mrožů na Špicberkách a Zemi Františka Josefa se nyní odhadují na cca 2000. 

Kolonie mrožů ledních (Walrus´s colony) - i dnes žije nejvíce mrožů v severovýchodní části, kam se evropští lovci v minulosti nedostali. Během malé doby ledové (mezi 14-19. stoletím) byl hlášen výskyt mrožů dokonce na řece Temži a na začátku 20. století přišlo hlášení o mrožích z jižního Baltu. 

Mrož lední (Walrus) - mroži se živí převážně planktonem a mlži (nejčastěji rozchlípka písečná – Mya arenaria), kteří žijí na bahenném mořském dně. Žaludek mrože může obsahovat až 70kg mlžího masa! Tato majestátní zvířata tak nabízí nejen úžasný pohled, ale taktéž nezapomenutelný zápach, který provází celou kolonii.

Mrož lední (Walrus) - Mroži tráví celý rok na jednom místě, ale pohybují se na otevřeném moři a zpět na pobřeží. Jsou velmi společenští – žijí ve skupinách čítajících obvykle 20 a více členů. Existuje zde zajímavá sexuální segregace mezi samci a samicemi. Zatímco samci obývají severozápadní Špicberky, samice se zdržují převážně v severovýchodní části tohoto souostroví a Zemi Františka Josefa.

Mládě tuleně vousatého (Bearded seal´s puppy) - mláďata jsou velmi zranitelná, ještě nemají dostatečně vyvinutou srst pro život v moři a mohou tak lehce prochladnout, proto by mělo být přiblížení k takovému zvířeti ve volné přírodě obzvláště opatrné, aby přítomnost člověka zvíře zbytečně nevyplašila. Mláďata vypijí denně až 8 litrů mléka s obsahem tuku cca 50%. Po asi třech týdnech se mohou začít potápět a hledat si vlastní potravu. Průměrný život trvá 20-25 let.

Tuleň vousatý (Bearded seal) - je nejdůležitější kořistí pro medvěda ledního. Medvěd potřebuje ulovit cca jednoho tuleně týdně. Dobře najezený lední medvěd s dostatečnou tukovou vstvou dokáže přežít až 8 měsíců bez potravy! Průměrná váha tuleně vousatého dosahuje 300kg s délkou cca 2,5 metru. Jsou tak po mrožích druhým největším zástupcem čeledi tuleňovitých v Arktidě.

Sob polární – život (Artic reindeer – life)

Sob polární – smrt (Arctic reindeer – death)

Útok Rybáka dlouhoocasého na mojí hlavu (Attack of an arctic tern on my head) - rybáci dlouhoocasí jsou sice relativně malí, ale stateční arktičtí ptáci, kteří chrání své teritorium a hnízda a neváhají při tom napadnou i mnohem větší tvory. Mají můj respekt. Ny-Ålesund, Špicberky

Chaluha malá v hnízdě (Long-tailed skua)  - oproti ostatním chaluhám a ptákům je méně plachá a nebojí se hnízdit dokonce v blízkosti lidí. Každopádně je ale potřeba dodržovat určitou vzdálenost

Chaluha příživná (Arctic skua) - je nejpočetněji zastoupená chaluha na Špicberkách. Její stav se odhaduje na cca 1000 párů. Stejně jako jespák mořský ovládá techniku předstírání zranění, kterou nalákává pozornost na sebe a odvádí potenciální predátory pryč od hnízda.

Husa krátkozobá (Pink-footed goose) - nejpočetnější husí zástupce na Špicberkách, je poměrně plachá a dokáže se vyrušit i ze vzdálenosti 1km! Je potřeba se přiblížit opatrně a případně odolat jít blíž, neboť vyplašená husa může opustit své hnízdo a především vejce, které se pak stanou kořistí některého predátora.

Berneška bělolící (Barnacle goose) - je mnohem méně plachá než husa krátkozobá. Volně se prochází například v Ny-Ålesundu. Bernešky byly na Špicberkách téměř vyhubeny, ale naštěstí jejich počet opět stoupá. Berneška má 4-5 vejcí a po dobu cca 24-25 dní na nich sedí samice, zatím co samec se pohybuje okolo a chrání hnízdo před predátory

 Sněhule severní (Snow bunting) - někdy též familiérně zvána jako snowflake „vločka“. Jedná se o 16-17 cm velkého a cca 25-40 g vážícího jediného pěvce vysoké Arktidy. Na Špicberkách je rozšířen téměř všude a vidět ji zde můžete od konce března do začátku září. Jejich melodický zpěv ohlašuje v tundře konec zimy a nástup polárního dne

 „Na hlídce“ („On the watch“)

 Rybák dlouhoocasý (Arctic tern) - vzdálenost mezi letními hnízdišti na severu a zimovišti na jihu v Antarktidě dosahuje až 15 tisíc kilometrů! Rybáci přilétají na hnízdiště v druhé polovině května nebo na začátku června a zůstávají zde až do konce srpna nebo začátku září.

 Rybák dlouhoocasý v letu (Arctic tern) - rybáci jsou velmi efektivní a nekompromisní v obraně svých hnízd. Jakmile na vás zaútočí, budete doslova bombardováni dokud se nevzdálíte z místa, kde se nachází hnízdo.

Rybák dlouhoocasý (Arctic tern)

 Kolonie alkounů tlustozobých (Brünnich guillemot´s colony – Thick-billed murre) - útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Na 50 tisíc alkounů hnízdí na těchto útesech, Alkefjelet, Špicberky

Alkoun tlustozobý (Brünnich guillemot – Thick-billed murre) - měří cca 41 cm a váží cca 700-1200 g. Je velmi podobný alkounu úzkozobému. Populace na Špicberkách se odhaduje na cca 850 tisíc hnízdících párů. Hnízdící alkouni na Špicberkách často končí v hrncích grónských a novofoundlandských kuchařů. Ačkoliv jsou intenzivně loveni ve svých zimovištích, neprojevují přílišnou obavu z člověka a dovolí mu přiblížit se k nim samotným i k hnízdům, pokud se ovšem chováte opatrně a tiše. V blízkosti útesů s koloniemi se doporuče mít nějaké „antihovínkovské“ oblečení…

Polární liška v letním šatu (Arctic fox) - v zimě nosí krásnou bílou srst, na léto se jí mění na hnědou

 Liška polární na lovu (Arctic fox) - lišky velmi často vykrádají hnízda ptáků, a proto je nejčastěji spatříte právě v místě ptačích kolonií

 Jespák mořský (Purple sandpiper) – zvláštní chování tohoto arktidského ptáka spočívá v technice, jakou se snaží odvést potenciální predátory od svého hnízda. Zvednutím křídla předstírá zranění a snaží se nalákat pozornost na sebe a poté se zvednutým křídlem kráčí daleko od hnízda, čímž odvede predátora pryč. Pokud spatříte toto chování, následujte ptáka a on vás odvede od hnízda a poté se místu, kudy jste procházeli vyhněte, hrozí totiž, že vejce v hnízdě bez svého rodiče prochladnou.

 Alkoun malý (Little auk) - je nejmenším zástupcem alkovitých v severním Atlantiku a také nejpočetnějším druhem mořského ptactva ve vysoké Arktidě. Měří něco kolem 20cm a váží cca  120-180g. Velmi živý a akční pták je často nazýván jako „duše Arktidy“

Kolonie alkounů malých (Little auk´s colony) – tito alkouni se příliš nebojí lidí, je proto docela jednoduché se k nim dostat blízko, ačkoliv hnízdí na strmých skaliskách. Jakmile se přiblížíte, je dobré zůstat trpělivý a produkovat minimum pohybu, poté se můžete těšit z pozorování života v kolonii. Odhaduje se, že na Špicberkách hnízdí cca 1 milión párů těchto ptáků. Vidět zblízka rušnou kolonii alkounů malých je jedním ze zážitků, které si budete pamatovat na celý život.

 Kajka královská (King eider) - o něco menší než kajka mořská, obývá nejčastěji otevřenou tundru v místech s malými jezírky. Kajka královská je poměrně plachý pták a díky svému krásnému zabarvení (samec) je jedním z žádných fotografických „úlovků“. Budete potřebovat trochu trpělivosti, abyste ji spatřili, ale při troše štěstí a soustředění ji možná spatříte v hejnu kajek mořských – občas se k nim připletou (zleva: samice kajky královské, samec kajky královské v prostém šatu a dva samci kajky královské v šatu svatebním)

Alkoun obecný (Black guillemot)  - populace alkouna obecného se odhaduje na 20 tisíc hnízdících párů. Jsou poměrně jednoduše spatřitelní. Když sedí na vodě, tak se dokážou poměrně rychle potopit a obvykle to udělají přesně v tom okamžiku, kdy chcete stisknout spoušť. Tento se oproti zvyklostem rozhodl odlétnout. Díky!

Na Špicberkách bylo pozorováním zaznamenáno kolem 250 návštěvních druhů a cca 30 hnízdních druhů ptáků. Kromě otevřené tundry potkáte nejvíce ptáků na moři v blízkosti útesů, „věrnými“ průvodci ptáků jsou především lišky, na plážích potkáte mrože lední a tuleně, v místech s hustějším podrostem spatříte pasoucího se soba polárního, ve studených arktidských vodách pak můžete zažít gejzír od velryb a na ledu, ve vodě a občas i na souši spatříte při troše štěstí ledního medvěda. Život v Arktidě je tak velmi pestrý a také intenzivní, zároveň je však jednoduše zranitelný a tím pádem i ochrany hodný. Historické omyly tak jsou pomalu napravovány a to vše vede ku prospěchu přírody, zvířat i lidí.

Další slova jsou zbytečná, přijměte proto pozvání na procházku po magických Špicberkách…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

^{Ny-Ålesund, Kongsfjord - Sarah Mayer na cestě k mateřské lodi projíždí fjordem ve svém zodiaku}

^{Mateřská loď M/V Plancius – Ny-Ålesund, Kongsfjord}

 ^{Opuštěná lokomotiva v Ny-Ålesund - nejseverněji trvale osídlené místo na světě, kdysi se zde těžilo uhlí, ale tyto doby jsou naštěstí pryč. Nyní slouží Ny-Ålesund jako základna vědců a místo odkud vyráží mnohé polární výpravy, včetně té Nobila a Amundsena.}

^{Ny London, Blomstrandhalvøya - několik námořních mil od Ny-Ålesundu napříč Kongsfjordem se nachází místo zvané Ny London. Zde můžete vidět ruiny toho, co zbylo z těžebního snu excentrického Angličana Ernesta Mansfielda, který byl na sever zlákán vidinou zlata. V průběhu času místo osiřelo, avšak fantastický výhled zůstává dál…}

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Okolí Ny London, Blomstrandhalvøya

Ledová tříšť v Krossfjordu

^{„Noční projížďka“ Krossfjordem – polární den je v plné síle a slunce ani náznakem nezapadá…}

14th July Glacier - ledovec nezískal svoje jméno podle data objevení, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale podle data dobytí Bastily, neboť objeviteli byli Francouzi…

14th July Glacier - v Krossfjordu se nachází i další ledovce, největším z nich je Lilliehöökbreen. Tento ledovec ztratil za poslední století cca 40% ze svojí mocnosti s tím, že tempo úbytku se v posledních letech zrychluje. Dokazují to snímky z roku 1906 a 2006 – oba byly pořízeny monackým knížetem Albertem, v prvém případě se jednalo o knížete Alberta I a v druhém případě o jeho vnuka knížete Alberta II

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

^{Monaco glacier, Woodfjorden – ledovec Monaco}

Krajina v okolí Woodfjordu

Sorgfjord

Polárníci v zodiacích - Jeremy Sutton a Pete Gwatkin se svými skupinami míří k ostrůvkům Andøyane, Woodfjorden.

Švédská polární stanice Kinnvika – Murchison fjord

^{Lomikámen vstřícnolistý - Saxifraga oppositifolia – jedna z mála květin letní tundry, léto na severu je hektické a tyto květy pokryjí zemi během 14 dnů a probarví pohled na severskou tundru. Murchison fjord}

Phippsøya (Seven Islands) - poslední pevninná výspa Špicberků, výše na sever už je jenom ledový příkrov. Pláž vlevo nahoře jsme v rámci programu udržování čistoty na Špicberkách vyčistili od naplavenin (láhve, plasty, atp. které přineslo moře z Grónska, Ameriky, ale i z lodí, které někdy proplouvaly místními vodami). Člověk by nevěřil, kolik nepořádku od lidí můžete najít v takto odloučených končinách…

^{Phippsøya (Seven Islands) - Zajímavostí těchto ostrovů je příběh o tom, že v dobách svého mládí (14 let) se zde plavil admirál Horatio Nelson, tehdy ještě jako běžný člen posádky HMS Carcass a jelikož chtěl zažít nějaké dobrodružství, tak využil mlhy a vypařil se z lodi s tím, že si uloví ledního medvěda. Údajně se dostal do křížku s jedním medvědem, ale selhala mu mušketa, musel tedy podstoupit boj a jedinou zbraní mu byla pažba jeho muškety, medvěda nezabil, ale zachránil se…}

^{Phippsøya (Seven Islands) - v tuto roční dobu (konec června) jsou tyto vzdálené ostrovy zcela nedostupné, neboť okolní moře pokrývá ledový příkrov. Letos však proti všem předpokladům bylo velmi málo ledu a okolní moře tak umožnilo přístup na tyto unikátní ostrovy}

^{81°21´severně - dosáhli jsme ledového příkrovu, více na sever už to po moři lodí nejde, severní pól je od tohoto místa vzdálený cca 960km}

^{Polární potapěči - Kevin Murray ze Skotska a jeho skupina potápěčů se denně potápěla 2-3x, tento ponor se odehrál v Palanderbuktě}

Kusy ledu v moři – Palanderbukta

Kusy ledu v moři – Torellneset

Pozorování alkounů tlustozobých - Pete Gwatkin a jeho skupina se blíží v zodiaku k útesům, kde hnízdí na 50 tisíc alkounů tlustozobých. Zodiaky jsme používali k přesunu z mateřské lodi na pevninu každý den několikrát, případně jsme pozorovali a fotografovali přímo z nich. Bez zodiaků a vysokých gumovek by to na Špicberkách nešlo, neboť každé vylodění bylo do vody…

^{Alkefjelet – útesy i okolní moře bylo naprosto obsypáno alkouny tlustozobými, jedná se o největší kolonii alkounů na Špicberkách. Pro mě osobně to byl jeden z neúchvatnějších pohledů a zážitků ze Špicberků}

 Faksevågen, Lomfjord - fjordy, hory, sníh a mlha = Špicberky

^{Stará velrybářská loďka, Lomfjord - naštěstí, období honů na velryby už skončilo, nekontrolovaný lov vedl až téměř k totálnímu vyhubení velryb ve vodách okolo Špicberků. Dnes tuto krutou éru připomínají pouze staré traperské chaty a zbytky lodí na pobřeží. Původní počty velryb se již nikdy neobnovily, ale přesto je možné velryby v okolí Špicberků spatřit…}

Raudfjord - po „noční“ divoké a větrné jízdě za velrybami při mínus 12°C nás Špicberky přivítali ráno nádherným počasím a bezvětřím v jednom z nejhezčích míst celého soustroví

Plancius kotví v Raudfjordu

^{Raudfjord - čistota a nádherné počasí, takto si budu pamatovat toto místo…}

Raudfjord

^{Raudfjord – nádherné počasí, teplota oproti „noci“ vystoupala o téměř 30°C a tak jsem mohl odložit kompletní zimní vybavení a užít si fotografování v tričku}

^{Prins Karls Forland - poslední den a poslední zastávka na cestě do Longyearbyenu, správního centra Špicberků. Cesta po tomto úchvatném soustroví končí…}

Druhý díl ze Špicberků věnuji výhradně zvířatům, a proto se můžete těšit na fotografie ledních medvědů, mrožů, tuleňů, polárních lišek, sobů a mnoha ptáků, které jsem v Arktidě potkal.

Půjdu spát v šest večer, abych aspoň trochu naspal, neboť vstáváme o půlnoci a v jednu ráno vyrážíme fotit tereje a tuleně na ostrov Helgoland v Severním moři. Jenže Radek Štěpánek se rve v Davis Cupu o druhý bod a zápas je napínavý a natahuje se a natahuje…Oči zavírám něco po půl jedenácté a to je zoufale pozdě, protože mě za pár minut budí moje drahá polovička a sladce mi oznamuje, že je čas vstávat. Rozespalý si dávám carbonary, bože to byla pitomost, a úderem jedné vyrážíme směr Cuxhaven…

Noční jízda Německem proběhla v klidu, ke konci cesty už mě sice braly mrákoty a tak jsem musel cca 80km před cílem zastavit a aspoň na půl hodiny si zdřímnout, ale s únavou jsem počítal a energeťák taky pomohl. V Cuxhavenu nás čeká loď, která nás odveze na cca 60km vzdálený ostrov Helgoland. Auto necháváme na parkovišti (4 eura na den venku a 5 v garáži) a mažeme koupit lístky (47 euro zpáteční lístek). Jsme na lodi Atlantis a objednáváme si kafe – žena si dává zmrzlou variantu a já volím kapučíno, bože to byla druhá pitomost. Vyrážíme z přístavu a na střední palubě se uvelebujeme k okénku, žena se shání po zásuvce, aby mohla něco dělat na notebooku – ha ha ha… Já zavírám oči a válím se po fotobatohu a snažím se naspat alespoň pár minut.

Usnul jsem, ale asi po půl hodině mi někdo ukradl pevnou půdu pod nohama a já padám někam do hloubky. Bum! Náraz a znova, letím nahoru a dolů jak nudle v bandě – chvíli mi trvá to pochopit, ale pohled z okénka mluví za vše – neklidné Severní moře nám ukazuje svoji sílu a vlny se tak rozbíjejí o naše okénko, které bylo v přístavu asi 3-4 metry nad hladinou. Raději zavírám oči, ale tentokrát neusínám, pouze se soustředím na další propad. A už zase letím nahoru, snažím se gyroskopicky přizpůsobit svůj žaludek houpající se hladině a vždy se při letu vzhůru nadechuji a cestou dolů zadržuji dech – trochu to pomáhá, ale žádný zázrak to není. S prvními vlnami se ještě ozýval radostný výskot spolucestujících, ale jak vln přibývá, tak veselého povyku ubývá a nastává hrobové ticho s občasným „oh, mein Got“. Máme za sebou hodinu plavby a ještě minimálně hodinu a půl před sebou – teď už je mi vážně zle, hučí mi v hlavě, mám husí kůži, polévá mě studený pot a pusu mám plnou slin, snažím se myslet na všechno možné, ale moc to nepomáhá. Žena se vrátila, po očku jí sleduji, je bílá jak stěna a snaží se mi podívat na hodinky – je to tak zlatíčko, tuhle jízdu si užijeme ještě pěkně dlouho…

První lidé začali zvracet, to opravdu moc nepomůže, když slyšíte ty zvuky a sám bojujete s tím, aby jste nehodili šavli každou chvíli, kdy padáte dolů. Zvrací už i žena! Žena, ta která má na létání nejraději turbulence, protože je to prý zábava, když to padá… Tak to už je zlé, podíval jsem se na hodinky, je 11:35 a uplynuly asi 2 minuty od poslední kontroly, pocitově však aspoň půl dne, podívám se znova a je 11:34!!! čas se zastavil a my v tomhle pekle zůstaneme navždy, znovu mě polil studený pot a slinami bych mohl zalévat záhonky. Zvrací už celá loď, vzpomněl jsem si na mistra Beana a scénu v letadle…

Carbonary a kafe se fajnově promíchaly a nyní mi oznamují, že už je to dole nebaví a půjdou se mrknout zpátky nahoru – tak to ani omylem!! Mazejte zpátky halamové!!! Otevřel jsem oko – den svatého Patrika sice už byl, a přesto vidím tolik zelených obličejů – nikdo však radostně nevýská. Zbývá ještě dobrá půlhodina utrpení, už je mi vše jedno, rukou šmátrám do místa, kde měly být blicí pytlíky, ale žádný tam není, neboť všechny spotřebovala žena… Něco zapraskalo v reproduktoru a ozval se kapitán, který slavnostně oznámil, že za pár minut budeme na Helgolandu a ještě dodal, že doufá, že jsme si plavbu užili – vtipálek! S úlevou však jeho zprávu přijímám a po několika minutách kotvíme v přístavu. Stojím ve frontě se zombiemi, které se pomalým houpavým krokem s vlastním privátním pytlíčkem pomalu šinou k východu – většina z nich klopí oči na zem. Z lodi se ještě omámený výpary z paluby nějak vymotávám ven, nohy se mi však třepou jak mladíkovi po prvním sexu a já sotva jdu. Ještě tak tři hodiny po příjezdu mám žaludek na vodě, ale vydržel jsem!!!

V hotelu vše perfektně funguje, vše je připraveno, nachystáno, personál skvěle informovaný a milý, no jo holt Němci… Chvíli jsem bojoval s představou, že dneska už nikam nepůjdeme, zvlášť, když si představím ten výšlap na asi kilometr vysokou skálu (ve skutečnosti tak maximálně 50-100m), ale to jsem rychle zaplašil – kruci, vždyť jsem se tak těšil a terejové čekají na hnízdní skále, tak šup za nima!!!

Na ostrovy Helgoland a sousední menší Düne jsme si vyhradili tři velikonoční dny, po které jsme měli možnost pozorovat především tuleně a tereje, dále pak kajky mořské, racky, alkouna úzkozobého a jednoho jespáka písečného. Nakonec, pojďte se podívat!

Pro nejlepší kvalitu fotografie, klikněte na obrázek a otevře se lightbox

Ostrov Helgoland – Německo, Severní moře

Terej bílý – ostrov Helgoland, Severní moře

Terej bílý – páření

Tuleň kuželozubý – ostrov Düne, Severní moře

Pohodář

Jespák písečný – ostrov Düne, Severní moře

Tuleň kuželozubý – hlavním rozdílem mezi tuleněm obecným a kuželozubým je tvar jeho tváře. Tuleň obecný má krátký čumák a nozdry tvarované do V, naopak tuleň kuželozubý má čumák delší a nozdry rovnoběžné.

Tulení romantika v mořském příboji…

 Pronásledování

 Kuk!!!

Neshody v kolonii terejů bílých

Co jsem to jen udělal…

Vypadám naštvaně, ale to je můj standardní výraz…

Tuleň obecný – ostrov Düne, Severní moře

Kajka mořská, samec – ostrov Düne, Severní moře

Pozoruji já je nebo oni mě?

Jen projíždím…

Alkoun úzkozobý – ostrov Helgoland, Severní moře

Neustále na útěku před vlnami…

Mazej!!!

 přistání s potravou…

Uaaaaaaa!!!!!

Terej bílý

Kajka mořská – samice

Domky na Helgolandu

Černá ovce…

Západ slunce – ostrov Helgoland, Severní moře

V akci…

Relax…

Pozdrav od tuleně

Tak to je vše milí čtenáři, na Helgoland se letos v prosinci vrátím ještě jednou a výhradně pouze kvůli tuleňům, abych stihl zaznamenat příchod a první dny mláďat na tomto světě. Těšte se proto na další fotky z tohoto úžasného místa…

Chtěli byste jet taky? Podívejte se do sekce Fotokurzy a další služby – fotocesty a expedice a zjistě více.