Petr Čunderlík » Zvířata

Ohňová země

Petr Čunderlík — Mon, 21 Apr 2014 16:02:27 +0000

Tierra del Fuego – nejjižnější místo Ameriky, které získalo své jméno po indiánech, obyvatelých Patagonie, kteří zapalovali v krajině tisíce ohňů, aby tak varovali sousední kmeny před blížícím se nebezpečím. Dnes již ohně v krajině neplanou tak jako dříve, ale magičnost tohoto místa přetrvala. Ryzí příroda Patagonie láká dobrodruhy z celého světa a mnozí tak mají svůj cíl nebo začátek cesty právě v Ohňové zemi v nejjižnějším městě naší planety – v Ushuaii. Toto město se stalo i mým počátkem na cestě nejenom po Ohňové zemi, ale i pro výpravu na Jižní Georgii a dalších místa Jižní Ameriky.

Po 24 hodinové cestě přes Londýn, Buenos Aires jsem konečně přistál na malém letiště v Ushuaie. Pamatuji si ten první okamžik, kdy se mi na přistávací ploše opřelo do tváře pozdně odpolední slunce, které se chystalo ulehnout za vrcholky blízkých And. Ještě chvilku mě pak pomazlilo nádhernými barvami, jako by šeptalo – tady se ti bude líbit.

Když jsem však přišel do příletové haly k jedinému pásu a čekal až do doby, než odešel poslední cestující se svým zavazadlem, načež vypnuli i onen pás, který již drahnou dobu jezdil dokolečka prázdný, uvědomil jsem si, že po asi 20 výpravách do všemožných koutů Země „konečně“ zažiji onen moment, kdy vám ztratí zavazadlo – na přímém letu z Buenos Aires do Ushuaii! Hned v prvních minutách jsem tak začal brát základní lekce argentinské španělštiny – lekce číslo jedna: řešení problémů. Naprosto zásadní a klíčové pro řešení všech problémů je slovíčko „mañana“ v překladu zítra nebo ráno… tak že, ztracený kufr – mañana, nefungující sprcha – mañana, atd… No co, fotobatoh jsem měl u sebe a to bylo nejdůležitější a ponožky sundám až na balkóně…

V Ushuaie mají poměrně rozvinutou kynologii, místo kohoutů tu budí lidi štěkot asi miliónu psů… a když si k tomu zvykaté na posun času zpět, tak se stane, že se vzbudíte ve 3 ráno a tak dlouho koukáte z okna ven, až se vám naskytne pohled na nádherný východ slunce nad Beagle Channel, který je spojnicí mezi Tichým a Atlanským oceánem. Beagle channel byl také místo, které jsem chtěl v Ohňové zemi prozkoumat nejvíce. Hned druhý den ráno jsem zašel do přístavu okouknout, jaké možnosti se objeví. Do cesty mi tak padl Carlos, milý chlapík, který má toto místo rád a který byl ochotný se mnou ráno vstávat a jezdit ve svém člunu na výpravy za bohatou faunou, která zde daleko na jihu žije…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Boží oko a maják - Beagle channel, Ohňová země, Argentina/Chile

Konec světa - Ushuaia se pyšní titulem nejjižnějšího města naší planety. Obyvatelé jsou na tento fakt velmi hrdí

Lachtan hřivnatý - nejviditelnější obyvatel Beagel channel

Kormorán skalní - guano neboli ptačí trus mořských ptáků je všudypřítomné, skály v kanálu tak jsou doslova pos…

Racek magellanský

Štítonos světlezobý

El condor pasa? - kdepak, to se jenom kormorán císařský prolétl nad lachtaním ostrovem a dotvořil obraz Patagonie v Ohňové zemi. Beagle channel, v pozadí jsou Andy, Ushuaia je jediným městem v Argentině, které leží za Andami

Husice patagonská (pár) - poznáte, který z nich je samec a která samice?

Lamy guanako – plaché a neuvěřitelně lehkonohé lamy, které se při běhu téměř vznáší…

Čejka jižní

Podzim v Ohňové zemi – z Ushuai směrem na Rio Grande projedete krásným údolím s Andami v zádech

Chaluha chilská – obávaný predátor

Chimango šedonohý

Vrabec – pro ty z vás, kteří zapomněli, jak vypadají vrabci, tak tady je jeden z Ushuaii. V Praze totiž častěji zahlédnete amerického prezidenta než vrabce…

Patagonie

Lachtan hřivnatý - blízké skály jsou obsypány lachtany, kteří se vyhřívají na sluníčku

Kormorán císařský

Vrak lodi Desdemona - trup lodi se nachází na pláži u mysu San Pablo na souřadnicích 54°17′51.34″S 66°41′58.82″W. Během odlivu je loď dostupná suchou nohou…

Lama Guanako

Husice patagonská (samice) - kdo tipoval, že bílá je samice?

Chaluha chilská

Adiós Ushuaia! – za pár hodin vyplouváme k ostrovu Jižní Georgie, který leží cca 1500km východně od pobřeží Jižní Ameriky. K ostrovu bychom měli dorazit za cca 4-5 dnů, z Drakeova průlivu se k nám blíží bouře o rychlosti větru 50 uzlů, tak že to bude asi trochu házet…

Přeji všem hezký den!

Pohled dravce…

Petr Čunderlík — Thu, 13 Mar 2014 12:39:38 +0000

Zima bez sněhu je jako podzim bez barevného listí… Pokud nežijete na horách, tak vám letošní zima mnoho šancí, na to myslet si, že je zima, nedala. Jednou z vyjímek byl poslední lednový víkend, a protože se všechno sešlo, tak jak má a dobré nabídky se neodmítají, potkal jsem se opět po pár letech s Rosťou Stachem a dalšími fotografy a vyrazili jsme do východních Čech fotografovat Edovy ptáky…

„Sněží, sněží“, vykřikoval jsem a pobíhal po místnosti jak malý kluk, někdy z kraje týdne, když jsem rozlepil po ránu oko a viděl, že se z nebe sype bílé nadělení a že zatím co jsem spal, už nějaký ten centimetřík napadl. Přesně v tu chvlíli jsem se rozhodnul: „v pátek vyrážíme“. Posledních několik měsíců bylo víc než náročných a já se potřeboval vyvenčit. Focení dravců s Rosťou Stachem jsem absolvoval již dvakrát, ale naposledy před 3 roky, vždy rád tohoto skvělého člověka a fotografa vidím a Edu Školouda a jeho dravce jakbysmet, tak že jsem se těšil dvojnásob, respektive trojnásob. A co z mrazivého víkendového focení vzniklo? Pár snímků, které potěšily mě a snad potěší i vás…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Puštík vousatý

Orel skalní

Výr sibiřský

Káně harrisova

Orel skalní

Raroh

Výr velký

Puštík vousatý

Orel skalní

Výr sibiřský

Orel mořský

Sýček obecný

Sova pálená

Orel mořský

Puštík obecný

Výr sibiřský

Pohled dravce – orel mořský

Sýček obecný

Orel mořský

A protože jsem měl ze sněhu radost nejenom já, tak si jej užívaly i naše šelmy…

Majda

Molly

Majda & Molly

Přeji všem hezký den!

Jelení říje v Dánsku

Petr Čunderlík — Tue, 15 Oct 2013 19:08:05 +0000

Mám rád období, kdy začínají troubit jeleni, aby tak dali najevo, že tento čas patří jim. Oznamují tím mimo jiné končící léto a nastupující barevný podzim, který mám tak rád. Pozorování jelení říje je odměnou a zážitkem zároveň. Mohutní samci se domáhají svých „práv“ a neváhají proto svést nejeden souboj. Člověk – pozorovatel musí obdivovat tyto nádherná stvoření a zároveň cítí respekt k přírodě.

Letos jsem se proto velmi těšil na druhou půlku září, kdy jsem si naplánoval fotografování jelení říje v Dánsku v rozlehlé oblasti na sever od Kodaně, známé jako Jægersborg Dyrehave. Tento lesopark má rozlohu cca 11km² a na jeho území žije poměrně velké množství jelenovité zvěře jako jsou daňci, jeleni lesní a jeleni sika, atp. Území tak nabízí ideální podmínky na pozorování a fotografování přírodního divadla zvaného jelení říje.

Dánsko je sympatická země, kde prý žijí nejšťastnější lidé na světě. Ani se tomu nedivím, neboť se jedná o zemi malebnou, čistou a upravenou, zemi, která funguje a je to na ní vidět. V průvodcích se dočtete, že má vesnický charakter, což může vyvolávat různé asociace, ale je to míněno v dobrém smyslu, který mohu potvrdit. Tak jako v celé Skandinávii, i jízda po Dánsku je balzám na duši českého řidiče, zkoušeného místními podmínkami a chováním ostatních řidičů na našich silnicích. Zážitek je to i z pohledu technického, neboť se v Dánsku nachází také dvě celosvětově významné silniční a železniční stavby – most přes Velký Belt spojující ostovy Fyn a Sjælland, které tvoří jádro Dánska a Öresundský most spojující Dánsko a Švédsko. Jako milovník přírody, ale i mostů jsem si nemohl tyto dva skvosty ujít.

Po delší době jsem tak vyrazil na fotovýpravu, kam jsem nemusel letět nebo plout po moři, navíc jsme měli štěstí na počasí i podmínky. Ostatně posuďte sami.

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Most přes Velký Belt (Storebælt bridge) - do Dánska jsme přijeli pozdě odpoledne a naše první cesta vedla k tomuto nádhernému mostu, který spojuje jádro Dánska, ostovy Fyn a Sjælland

Daněk skvrnitý (Dama dama) - Jægersborg Dyrehave, Dánsko

Daněk skvrnitý (Dama dama) – Jægersborg Dyrehave, Dánsko

Jelen lesní (Cervus elaphus) - za pět dní jsem zde naběhali cca 40km v „plné polní“, a ačkoliv zde nejsou zvířata tak plachá, přesto trvá, než má člověk štěstí a najde to správné místo na dobrý záběr.

Jelení říje je v plném proudu…

Troubit jako na lesy - pozor neplést s „křičet jako na Lessy“…

Lovecký zámeček Eremitageslottet – Jægersborg Dyrehave, Dánsko

Jelen lesní (Cervus elaphus)

Jelen lesní (Cervus elaphus)

Nahánění…

Jelen sika (Cervus nippon) - nepůvodní evropský druh, který byl i v ČR uměle vysazen na přelomu 19. a 20. stolení. Pochází z východu asijského kontinentu z Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a z východního Ruska. (zdroj: wiki)

KUK!!!

Jelen lesní (Cervus elaphus)

Šestnácterák…

Siesta…

Daněk skvrnitý (Dama dama)

Jelen lesní (Cervus elaphus)

Přemlouvání…

Daněla (Dama dama) - samice od daňka

Lesní přízraky…

Nyhavn („nový přístav“) - pulsující centrum Kodaně s krásným nábřežím plným barevných domků se sedlovou střechou. Místo, odkud vyplouvají lodě s turisty po okružní cestě Kodaní. Jednou ze zastávek plavby je i socha malé mořské víly. Plavbu loďkou mohu doporučit, krom pěkného pohledu na Kodaň budete mít možnost, při troše štěstí jako my, spatřit i největší kontejnerovou loď světa – MAERSK MAJESTIC, která občas kotví v domovském kodaňském přístavu. Chcete-li zjistit, kde se loď právě nachází, podívejte se na marinetraffic, kde najdete i live data o pohybu ostatních lodí

Öresundský most a panorama Kodaně - doporučuji vyšlápnout 400 schodů, z toho 150 venkovních, a vylézt na věž kostela Svatého Salvátora, odkud se vám naskytne nádherný pohled na celou Kodaň a kde v jednu chvíli můžete vidět město, Öresundský most spojující Švédsko a Dánsko, letadlo SAS a kontejnerovou loď…

Panorama Kodaně - v pozadí kupole neobarokního kostela Marmokirken (Frederikskirken)

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) - poslední den jsme se přesunuli na západ Dánská k Wattovému pobřeží (Vadehavet, Waddenzee) na ostrov Mandø (Fríské ostrovy, Dánsko)

Být drzý jako špaček… - ostrov Mandø (Fríské ostrovy, Dánsko)

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)

Špaček obecný (Sturnus vulgaris)

Větrný mlýn na ostrově Mandø - neuvěřitelný klid tohoto „ostrova“ je doslova magický. Asi to bude tím, že ostrov je ostrovem pouze několik hodin denně v době přílivu, jinak se na něj dá dojít a dojet suchou nohou. Většina turistů navíc využívá pro pozorování tzv. traktorbus, který vozí turisty po pobřeží i v době přílivu – mnoho jich tedy přímo na ostrov Mandø nevyrazí, což je příjemné, neboť celá oblast Wattového pobřeží, včetně ostrova Mandø, je zaslíbeným místem pro ptactvo a tuleně a ti zde tak mají ideální podmínky pro život a dostatek potravy, kterou přináší bohaté Severní moře. Toto místo mě doslova uhranulo, určitě se sem v nejbližší době vrátím… (Fríské ostrovy, Dánsko)

Dánský venkov - Mandø, Fríské ostrovy, Dánsko

Most přes Velký Belt (Storebælt bridge) – tam kde jsem začali, tam jsme také skončili…

Přeji všem hezký den!

Desdemona – loď která nedoplula do cíle

Petr Čunderlík — Wed, 05 Jun 2013 00:20:12 +0000

Carlos přijel o půl hodiny dřív, brzdy jeho Toyoty a následný klakson byly slyšet až ke mě do postele, nečekal jsem to. Líně jsem rozlepil oko a prvními slovy na Carlosův účet si hned po ránu zkazil karmu. Noční chlad nepříjemně pronikal do místnosti. Otráveně jsem roztáhl závěs přesně ve chvíli, kdy se venku začal rodit nový den a slunce se vydalo na svoji epickou pouť po svazích blízkých And. Paprsky ozařovaly mraky a vytvářely úžasný pohled, který se mi nikdy neomrzí. „Co tu děláš tak brzo?“ pronesl jsem ještě v polospánku. „Dneska bude krásný východ slunce, tak jsem si říkal, že o to nebudeš chtít přijít“, odpověděl lakonicky a zazubil se svým širokým úsměvem. Nebýt Carlose, tak bych dneska prospal jeden z nejhezčích východů slunce v Jižní Americe a to by byla škoda. Podzim v Ohňové zemi je krásný!

Druhá polovina března není v ČR zrovna dvakrát příjemný čas a letos to platilo dvojnásob, za to v Ohňové zemi na jihu Argentiny je to čas, který mají místní rádi. Podzimní slunce zabarvuje krajinu do všemožných barev, počasí je relativně stálé, dny dostatečně dlouhé a holky pořád nosí krátké sukně.

Dneska je však našim cílem Desdemona. Carlos mi o ní nadšeně vyprávěl hned první den, co jsme se potkali a ačkoliv jsem původně nechtěl jet, nakonec jsem byl rád, že mě přemluvil, navíc s sebou přivezl i svoji kamarádku z Belgie, tak že budeme mít příjemnou společnost. Emma a Carlos se poznali v Norsku, kde oba přes léto dělali horské průvodce, Emma pracuje v Antwerpách v přístavu, opravuje a natírá lodě a do Ushuaii přijela už po druhé, tentokrát na měsíc, trochu si oddychnout a podívat se po horách. Carlos provozuje v přístavu v Ushuaie malou kancelář, kde nabízí své loďky k jízdám po Beagle Channel a blízkém okolí. V červnu se opět chystá do Norska na letní sezónu a pak zpět do Ushuaii, jeho snem je pořídit si svojí farmu a farmařit v místech kam se dnes vydáme. A co že to ta Desdemona vlastně je a jaký příběh skrývá? Posaďte se a poslouchejte pozorně…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Maňana – východ slunce nad Beagle Channel, Ushuaia, Argentina

Podzim v Ohňové Zemi – z Ushuai směrem na Rio Grande projedete krásným údolím s Andami v zádech

Kachyně patagonská - hodinová zastávka u Lago Fagnano na pozdní snídani a krátké „wildlife fotografování“

Karančo chocholatý – jen tak mezi řečí přistál tento krasavec kousek od našeho tábořiště

Atlantské pobřeží – zhruba v půli cesty na Rio Grande odbočíte doprava na širokou prašnou cestu, která vás provede nádherným územím, kterému vládnou lamy guanako a kde leží několik rozsáhlých farem. Mimochodem měl se tu původně natáčet Pán prstenů, ale nakonec si tvůrci vybrali Nový Zéland

Lamy Guanako – plaché a neuvěřitelně lehkonohé lamy, které se při běhu téměř vznáší…

Desdemona – jak to začalo - Jako by snad jméno Desdemona přinášelo smůlu nejenom lidem, ale i lodím… tato loď byla pojmenována Desdemona a šťastný konec, stejně jako její lidský jmenovec, neměla. Postavena byla v hamburských loděnicích H.C. Stülken & Sohn’s v roce 1952. V roce 1962 byla loď prodána lodní společnosti Cormoran Sea Lines do Jižní Ameriky.

Desdemona – šťastné mládí - plavila se bez závažnějších problémů bezmála 31 let. Během své služby převážela všechny druhy nákladu, nejčastěji na trase od pobřeží Campana v provincii Buenos Aires až do Ohňové země na jihu Argentiny. Na své plavbě pravidelně zastavovala v přístavech Comodoro Rivadavia a Rio Gallegos.

Desdemona – první varování - 9. července 1983 zažila loď nepříjemný okamžik, když najela na mělčinu v Mar de Ajo v provincii Buenos Aires. Z tohoto problému se loď a posádka nakonec dokázala dostat vlastními silami

Desdemona – poslední plavba – V roce 1985, pod vedením německého kapitána G. Prillwitze, opouští loď přístav Comodoro Rivadavia v provincii Chubut s nákladem 20.000 pytlů cementu a poruchou v motoru, která nebyla úspěšně odstraněna

Desdemona – zoufalá snaha - loď je překvapena silnou bouří nedaleko od svého cíle, ale přesto je okolnostmi nucena hledat úkryt v blízkosti pobřeží

Desdemona – osudný den - 9. září 1985 je trup lodi poškozen při najetí na písčinu u mysu San Pablo v blízkosti malé delty, kterou formuje ústí řek Ladrillera a San Pablo

Desdemona – poslední pohyb - loď je úmyslně navedena na pláž ve snaze zabránit ztroskotání

Desdemona – finále – později vypukne na lodi požár, plavidlo je opuštěno a ponecháno svému osudu…

Desdemona – epitaf - trup lodi se nachází na pláži u mysu San Pablo na souřadnicích 54°17′51.34″S 66°41′58.82″W. Během odlivu je loď dostupná suchou nohou…

Guanako – cestou nazpět nás opět míjely lamy Guanako

Západ slunce v Andách – den se s námi rozloučil dalším krásným západem sluncem…

Přeji všem hezký den!

Fotografie mláděte tuleně kuželozubého uspěla v mezinárodní soutěži!

Petr Čunderlík — Sun, 12 May 2013 05:53:17 +0000

Již po dvacáté ve své historii uspořádala nadace EuroNatur, ve spolupráci s magazínem Natur a filmovým festivalem NaturVision mezinárodní fotografickou soutěž „Poklady Evropské přírody“. Amatérští fotografové, stejně jako profesionálové v celé Evropě byli vyzváni k předložení svých pěti nejlepších záběrů z přírody v Evropě. Odborná komise letos zhlédla více než 2500 snímků od 640 autorů z 26 zemí.

Fotografie mláděte tuleně kuželozubého (foceno v zimě 2012 na ostrově Düne – podívejte se na fotoblog ze zimního fotografování v Severním moři) se probojovala do 12-ti členného finále a nakonec obsadila pěkné 7. místo v mezinárodní soutěži „Poklady Evropské přírody 2013„ Fotografie se krom jiného stane součástí kalendáře EuroNatur 2014 a bude společně s ostatními oceněnými vystavena v návštěvnickém centrum Bavorského národního parku Luzný. V této souvislosti se sluší poděkovat Hance Šimkové, která mi před časem představila tuto soutěž a díky níž jsem se mohl zúčastnit již třetího ročníku.

Návrat na ostrov Helgoland – tulení mláďata

Petr Čunderlík — Sat, 09 Mar 2013 22:39:16 +0000

Helgoland – mnohými opěvovaný klenot ležící v Severním moři je místem, kam se rozhodně vyplatí přijet. Po dubnovém fotografování terejů a tuleňů jsem si slíbil, že se na tento ostrov letos ještě jednou vrátím a to speciálně kvůli tulením mláďatům, které se zde každý rok v prosinci a lednu rodí. Štedrý den a vánoční svátky jsem tak strávil na písčitých a oblázkových plážích přímo v centru dění.

Necelých 8 hodin jízdy autem z Prahy a 3 hodiny lodí leží ostrov, který si již vydobil ve světě fotografů jméno. V Evropě totiž už není mnoho míst, kde najdete takovou koncentraci divokých zvířat, jako právě na Helgolandu a sousedním ostrově Düne. To je důvod, proč se sem mnozí vracejí, to je důvod, proč jsem si i já tyto ostrovy zamiloval.

Jedinou patálií, která vás může při cestě na Helgoland překvapit, je Severní moře. Jako „zkušený mořský vlk“ jsem již věděl co mohu očekávat, ale stejně mě Severní moře překvapilo. Začalo to už v přístavu sněhovou vánicí a větrem, který nevěstil nic dobrého. Okamžitě po nalodění jsme zabrali strategická místa na dolní palubě u toalet, neboť na hrdinství na horní palubě jsme si toho už v Severním moři prožili dost… V duchu jsem se připravoval na očistec, ale jako by si s námi chtěl Poseidon zahrát, jakmile jsme vyjeli z přístavu, tak vítr utichnul a celá cesta probíhala jak jízda Polabskou nížinou.

Tu zábavnější část cestování si nechalo Severní moře na cestu zpět. V přístavu na Helgolandu bylo krásné slunečné prosincové odpoledne a vše vypadalo na klidnou plavbu zpět na pevninskou Evropu, ale byl to pouze klam, neboť asi 3 minuty po vyplutí z přístavu to začalo – myslím, že se tomu říká „lítat jak nudle v bandě“ a lépe bych to nevystihnul, protože když nemůžete ani vstát a chvíli vidíte okénkem jenom moře a chvíli zase jenom nebe, tak je jasné, že bude veselo. Nahoru dolů, doleva doprava, z horních palub slyším řinkot padajících věcí a kolem proběhli první chudáci, kteří stráví zbytek plavby na záchodě. Nevím jak, nevím proč, ale mě tentokrát nic nebylo, možná pomohla hudba v uších a poloha ležícího v nejspodnější části lodi, každopádně tentokrát jsem z toho vyklouzl se suchou košilí a za to jsem byl opravdu rád. Černochům se hanlivě říkalo barevní, ale barevní jsou spíše běloši, protože to jak dokázali někteří spolucestující měnit barvy v obličeji během plavby, by jim mohl závidět i kdejaký chameleón. Nakonec jsme v pořádku dorazili do přístavu Cuxhaven, byť je nutné říct, že úplně bez úhony to nebylo. Odnesl to jeden hrníček, který v zavazadlovém prostoru nepřežil divokou zpáteční jízdu – ale není nic, co by nespravilo vteřinové lepidlo…

No a jak vlastně dopadlo naše fotosafari za tuleními mláďaty? Inu posuďte sami…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

to se takhle sejde tulení máma

a tulení táta

no a jelikož tuleni neskáčí z moře jen tak sami od sebe, musejí se nejdřív mít dva tuleni hodně rádi a pak…

se narodí malý tuleň…

jak to tak bývá, tak z porodu je nakonec nejvíc unavený táta tuleň a malej špunt…

první hodiny po narození se malej zatím jenom rozkoukává

ale nejdůležitější je stejně ze začátku pořádný a vydatný spánek

když mladej chrní, tak je čas na krátkou koupel v moři

ale rychle zpátky na pláž

táta tuleň si taky zaslouží relax…

jsem neustále pod dohledem tulení mámy

tulení samci se umí docela slušně porvat a kdo by tomu nechtěl věřit, tak umí po pláži pelášit rychlostí větší než velkou…

už trochu odrostlejší mládě tuleně kuželozubého, ale pořád je to plyšák…

tulení paparazzi v akci

cesta za tuleňem

tuleň a fotograf

na Štedrý den jsme objevili i jedno mládě tuleně obecného, v naší soukromé přehlídce krásy obsadilo pěkné 2. místo

místo pak získalo toto nádherné mládě tuleně kuželozubého, které jsme objevili na první svátek vánoční

maják na ostrově Düne – od soboty do úterka bylo pošmourno, poslední den ve středu nám však počasí na ostrově ukázalo i přívětivější tvář

Pěnkava obecná

Linduška luční – závěrečný den na ostrově jsme věnovali fotografování ptáků

na ostrově se nejčastěji setkáte s bahňáky – zde jespák písečný

jespák mořský

kameňáček pestrý

ale narazíte i na vránu šedou

v neposlední řadě zde žije i pěnkava obecná

tak čau a zase příště…

Podívejte se na krátké video, které zachycuje nejzajímavější momenty z vánočního fotografování tuleňů

Chtěli byste také navštívit ostrovy Helgoland a Düne? Nahlédněte do sekce fotocesty a expedice a zjistěte více

Přeji všem hezký den!

Vybrali jste nejlepší fotografie roku 2012. Stáhněte si vítězné snímky!

Petr Čunderlík — Tue, 01 Jan 2013 01:37:24 +0000

Hlasování skončilo. Všem kteří hlasovali, děkuji za jejich názor. Vybrali jste tři vítěze. Tady jsou!

Celkem hlasovalo 139 čtenářů, kteří odevzdali 351 hlasů. Z těchto hlasů vzešli tito vítězové:

1. místo - Orel a Měsíc - stáhnout jako wallpaper

2. místo - Tulení pyramida – stáhnout jako wallpaper

3. místo - Zamlžené ráno - stáhnout jako wallpaper

Tabulka s celkovými výsledky

Nejlepší fotografie roku 2012. Podívejte se a hlasujte!

Petr Čunderlík — Sat, 22 Dec 2012 05:30:50 +0000

Halóó, je tady někdo? Zdá se, že konec světa se včera nekonal, a to jsem tedy opravdu rád. Vítám proto všechny „přeživší“ v další epoše společného života na naší krásné planetě. A že je Země skutečně krásným místem pro život, jsem se i letos opětovně přesvědčil a jako důkaz zde předkládám fotografie, které vznikly během tohoto roku v různých částech světa. Vyberte si svého favorita!

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

1. Tuleň kuželozubý - ostrov Düne, Severní moře

2. Červenka obecná – Hostivařský park, Praha, ČR

3. Jespák písečný – ostrov Düne, Severní moře

4. Samice orangutana - Borneo, Indonésie

5. Mládě orangutana - Borneo, Indonésie

6. Veverka prévostova – Borneo, Indonésie

7. Borobudur svítání – Jáva, Indonésie

8. Borobudur stúpy – Jáva, Indonésie

9. Rýžová pole Selogryio - Jáva, Indonésie

10. Kráter Bromo – NP Bromo-Tengger-Semeru, Jáva, Indonésie

11. Horník z Ijenu - Kawah Ijen, Jáva, Indonésie

12. Dva horníci z Ijenu – Kawah Ijen, Jáva, Indonésie

13. Tulení pyramida (tuleň obecný) – ostrov Düne, Severní Moře

14. Makak s mládětem - Bali, Indonésie

15. Altánek - Bali, Indonésie

16. NP Bromo-Tengger-Semeru – Jáva, Indonésie

17. Kawah Ijen - Jáva, Indonésie

18. Ny London – Špicberky

19. Woodfjorden - Špicberky

20. Alkoun obecný - Špicberky

21. Phippsoya – Seven islands, Špicberky

22. Medvědice s medvídětem – Špicberky

23. Raudfjord - Špicberky

24. Mrož lední - Špicberky

25. Mladě tuleně vousatého - Špicberky

26. Alkoun tlustozobý - Špicberky

27. Moudivláček lužní – Neziderské jezero, Rakousko

28. Orel a Měsíc – Neziderské jezero, Rakousko

29. Zamlžené ráno – Přírodní rezervace V Pískovně, Praha Dolní Počernice, ČR

30. „Provinilec“ (sýkora modřinka) – rybník Slatina, Praha Dubeč, ČR

31. Puklé nebe – Praha Petrovice, ČR

32. Zasněžené listy – Praha Petrovice, ČR

33. Užovka obojková - Třeboňsko, ČR

34. Bukový list na mechu – Bavorský les, Německo

35. Divoké prase – Bavorský les, Německo

HLASOVÁNÍ SKONČILO!

Tři vítězné snímky jsou nyní volně k dispozici ke stažení ve vyšším rozlišení jako wallpaper na plochu počítače, smartphonu nebo tabletu.

STAHUJTE ZDE

Rád bych také na tomto místě poděkoval všem svým pravidelným i nepravidelným čtenářům. Moc si vážím vašeho zájmu, který celoročně projevujete návštěvou těchto stránek. Věřím, že vám budu moci i nadále nabízet zajímavé články a fotografie a třeba se spolu někdy setkáme při nějakém fotografování, či jiné příležitosti. Díky vám, že jste milí čtenáři, bez vás by to psaní a focení nemělo smysl!

Přeji všem krásné Vánoce, hlavně zdraví, pohodu a štěstí a do nového roku 2013 vyšlápněte tou správnou nohou!

Petr Čunderlík

Džunglí Bornea: jedineční orangutani a nosaté opice

Petr Čunderlík — Thu, 01 Nov 2012 06:50:09 +0000

Těch hvězd!! V životě jsem neviděl tolik hvězd na obloze jako na Borneu! Pouze v místech bez civilizačního a světelného smogu uvidíte noční oblohu tak krásnou, až se budete muset sami štípnout a přesvědčit se, že to není sen. Slunce zapadlo přesně v šest večer, tak jak je v blízkosti rovníku dobrým zvykem a džungle se rozezvučila tisíci hlasy svých obyvatel. Ty neuvěřitelné zvuky v kombinaci s hvězdnou oblohou působí magicky. Ležíte na lodi uprostřed džungle a nevidíte ani vlastní nohy, vnímáte pouze ušima a nosem a jediný pohled je nahoru na tisíce hvězd – úchvatné divadlo!

Teprve noc vám dá odpověď na to, že v džungli nejste sami, neustále slyšíte pohyb a zvuky zvířat a musíte obdivovat fakt, jak to ta příroda dokázala zařídit, že se někdo v takové tmě dokáže tak dokonale pohybovat ve větvích, zatím co vy zakopnete o spacák na zemi.

Na Borneo jsem vyrazil ze dvou důvodů, tím prvním byli jedineční orangutani – primáti, kteří toho mají s člověkem společného více, než by si kdejaký kancléř z Hradu pomyslel. Vidět orangutany v přirozeném prostředí je zážitek na celý život a jelikož žijí volně pouze na Borneu a Sumatře, bylo Borneo jasnou volbou. Tím druhým důvodem pak byl Kahau nosatý, endemický druh primáta, který žije pouze na Borneu, alias Kalimantanu. Jedná se o zvláštní opici, která připomíná svým velkým červeným nosem a kulatým bříškem nejvíce pivaře a to po minimálně 20-ti leté úspěšné kariéře.

Naším cílem se tak stal Národní park Tanjung Puting na jihu Bornea, konkrétně asi 70km úsek řeky Sekonyer, který jsme mohli během pěti dnů prozkoumat a při té příležitosti navštívit i camp Leakey – významnou záchránnou stanici orangutanů. Nejlepším a v pravdě jediným způsobem jak se do NP Tanjung Puting dostat je právě po vodě a proto je potřeba si pronajmout loď – tzv. klotok a teprve pak můžete vesele vyrazit. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem začátkem května našel na internetu na jednom cestovatelském webu jakési telefonní číslo na nějakého člověka, který byl označen autorem informace za nejlepšího kapitána a průvodce na Borneu – líná huba, holé neštěstí, tak jsem vzal číslo a vytočil jej – na druhém konci světa se ozval lámanou angličtinou jakýsi Sukma – náš budoucí průvodce…

Se Sukmou jsem se tak poprvé viděl až na letišti v Pangkalan Bunu a hned jsme si padli do oka. Tento chlapík, který nikdy neopustil Borneo a před 10 lety ještě válčil v džungli Bornea, byl největší výhra celé výpravy. Smekám pomyslný klobouk a klaním se jeho znalostem a zkušenostem i organizačním schopnostem a citu pro okamžik, které na nás během těch pěti dnů vybalil. Jako příklad mohu uvést drobnou příhodu, kdy jsme se vrátili z džungle na loď, naprosto uvaření, propocení a utahaní po půl dni focení a on vytáhl odněkud studené navoněné hadříky a vychlazenou kolu – počítal s tím dopředu…. něco tak příjemného a osvěžujícího se dá těžko popsat, to se musí zažít! Se Sukmou s námi jel ještě jeho kamarád – kuchař a kapitán Suma spolu s Meri, která se starala o nádobí a všechno ostatní na lodi. Vzpomínáme tak na nekonečné množství ovoce, krevet, vynikající zeleninu a všechny další dobroty, kterými nás Suma a Meri zásobovali po celou cestu. Díky!!

Těší mě i fakt, že jsme mohli tímto způsobem podpořit přímo místní lidi, kteří vlastní loďky a dělají veškerou práci, namísto obchodníků, kteří loď pouze zprostředkují, ale místním pak dají jenom drobky a většinu zisku si naopak nechají. Díky celé posádce klotoku tak zůstane výprava na Borneo jedním ze zlatých hřebů našich cestovatelských zážitků a já doufám, že se se Sukmou zase brzy uvidím…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Matka s mládětem - orangutani mají cca 98% DNA shodnou s lidskou DNA… chování však mají mnohdy stejné…

Mládě orangutana - největší zábavou malých orangutaních výrostků je pořád po něčem sahat nohama…

Oči džungle…

Nejkrásnější setkání - mimořádným zážitkem bylo setkání v džungli s mládětem a jeho matkou, kteří ochotně „pózovali“ cca 30 minut privátně pouze pro naše objektivy

Polibek…

Vzbouřenec - mládě orangutana vám musí nutně vykouzlit úsměv na rtech…

Orangutaní samice má sílu 3 mužů…

síla orangutaního samce se odhaduje na 5-6 dospělých jedinců – nevyplatí se tak se ani s jedním přetahovat… nikdy také nestůjte mezi samcem a samicí a kliďte se mu z cesty nebo si koledujete o to poznat jeho sílu a to bych vám tedy nepřál, nám stačilo když jeden okolo nás pouze zuřivě proběhl…

Relax…

Tarzan…

Banány mají rádi i orangutani…

Neprostupná džungle – pozorné oko objeví na fotce orangutana…

Setkání v džungli… dvou opic…

Háďátko…

Veverka prévostova…

Místní rybář…

Logistika na řece…

Klotok, naše necky…

V džungli

Titanic - bornejská verze…

Ledňáček gurial - je pouze jedním z několika zástupců ptačí říše…

Kahau nosatý – pár

Kahau nosatý – vždy připraven…

Nejčastěji je vidět kahau, jak baští šťavnaté lístky…

Typický posed Kahaua nosatého

Vůdčí samec – big nose - čím větší nos, tím vyšší postavení ve skupině…

Kahau nosatý se umí dokonale pohybovat ve větvích…

Letec – této fotky si vážím – není snadné zachytit Kahaua letícího ve větvích v tmavé džungli…

Západ slunce na Borneu

Spektakulární západ slunce na řece Sekonyer – centrální Kalimantan (Borneo), Indonésie

Pro příští rok připravuji opět cestu do Indonésie, jejím cílem budou orangutani na Borneu (NP Tanjung Puting) 5-6 dní a sopky na východě Jávy (Bromo-Tengger-Semeru a Ijen) 5-6 dní. V Ijenu bychom se měli zastavit déle (cca 2-3 dny) a lépe zdokumentovat toto úžasné místo a strávit více času s horníky z Kawah Ijen. Předpokládaná doba cesty bude cca 10-14 dní a konat by se měla na přelomu května a června 2013 – záložní termín je červenec 2013 (přesný program bude připraven v průběhu podzimu). Předpokládané náklady jsou cca Kč 30-35tis. plus letenka do Jakarty a pojištění s vízem (cca 17tis.) V ceně jsou veškeré transfery, ubytování, strava, pronájem lodi na Borneu, vstupy do NP a asistence průvodců a moje služby. V průběhu cesty budeme fotografovat jak unikátní zvířata v jejich přirozeném prostředí, tak i úchvatnou krajinu a v neposlední řadě i lidi. Cesta bude mít charakter intenzivního fotografického workshopu, ale je vhodná i jako cesta poznávací – nudit se určitě nebudete, mohu vám slíbit nezapomenutelné zážitky a zlepšení vašich fotografických dovedností. Jelikož se při podobných cestách chci věnovat v nejvyšší míře všem účastníkům, je počet omezen na maximálně 8 míst, minimální počet jsou 4 účastníci.

V případě zájmu mě prosím kontaktujte na mailu peterudes@centrum.cz gsm: 721 927 146

Okřídlený svět plus bonus…

Petr Čunderlík — Fri, 26 Oct 2012 20:50:25 +0000

Nikdy jsem příliš nechápal ornitology, až do té doby, než jsem se stal jedním z nich, mohu-li to tak vzhledem ke svým bídným znalostem říct. A jak se to vlastně přihodí, že se z normálního člověka stane ornitolog? Sám na sobě tu změnu pozoruji už několik měsíců. Začíná to jedním prodlouženým víkendem s partou lidí, kteří vidí a určí ptáka dřív, než vy si stačíte uvědomit, že tam vůbec něco je a zároveň ze sebe začnou sypat znalosti a zážitky a vás pomalu začne vtahovat onen magický okřídlený svět, kvůli kterému mnozí z nich tráví venku hodiny, dny a týdny.

Najednou se přistihnete, že uprostřed hovoru z druhým člověkem přestanete komunikovat, protože jste v dáli za ním viděli nějaký pohyb ve větvích a vám vrtá v hlavě, co to bylo. Jdete na procházku, ale už nespěcháte, pomalu se procházíte a z ničeho nic si začnete uvědomovat, kolik je okolo vás života, který jste dřív nevnímali nebo přehlíželi. Zastavíte se na jednom místě a stanete se jeho součástí, okolí vás akceptuje a najednou vidíte sýkorky, konipasy, kormorány, sojky, žluny a ten svět vám najednou přijde neskutečně rozmanitý a krásný. Stáváte se pozorovatelem. Ten přerod je úžasný a vy to chcete zažívat znovu a znovu a stejně tak chcete vidět a vědět víc. Ne vždy vedle sebe máte svého chytřejšího kolegu, který by vám určil, jakého opeřence právě pozorujete, tak že si pořídíte bibli všech ornitologů – knihu „Ptáci“ od Larse Svenssona.

Po večerech pročítáte informace v této úžasné knížce a prohlížíte nákresy a spekulujete, co jste to vlastně venku viděli. Začínáte se zajímat také o to, co a kde vidí ostatní. Sdílíte s nimi svoji radost z každého nového pozorování a uvědomujete si, že ten prostý pohled na opeřence vás naplňuje takovou radostí a pocitem opojení, že tuto dávku pozitivních emocí z přírody potřebujete dostávat pravidelně. Běžné hovory s vašimi přáteli ornitology se začínají točit kolem toho, co a kde jste viděli a kolik tam toho bylo, začínáte si plánovat cesty podle toho, co tam bude za ptáky a když zrovna pozorujete něco zajímavého, tak se o to velmi rádi podělíte, nejlépe s někým, kdo zrovna pracuje… Začínáte si osvojovat specifický druh humoru, kterému rozumí jenom ornitologové. Mimochodem už jste viděli film Nadějný rok (The Big year)? Doporučuji…

Onehdá jsem viděl v Praze svého prvního ledňáčka. Byl jsem sám u rybníka a najednou jsem si ho všiml. Letěl těsně nad hladinou a a pak si sedl na větvičku, odkud pozoroval okolí. S úžasem jsem ho sledoval asi deset minut a hrozně jsem se chtěl o tu mimořádnou nádheru podělit s ostatními, dva dny jsem o tomto zážitku pak mluvil s kdekým, koho jsem potkal – uvědomil jsem si, že se ze mě stal ornitolog…

A protože s sebou většinou nosím fotoaparát, tak si mohu své zážitky vybavovat nejenom po paměti, ale také obrazově. Následujících několik fotografií z posledních několika týdnů, nechť je toho důkazem…

Pro nejlepší kvalitu fotografií klikněte na fotku a ta se vám poté otevře v lightboxu

Volavka popelavá na lovu - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Orel mořský a Měsíc - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Racek chechtavý - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Moudivláček lužní - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Rákosník obecný - v okolí Neziderského jezera, Rakousko

Ostříž lesní s kořistí (vážka) - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Vážka obecná - v okolí Neziderského jezera, Maďarsko

Lyska černá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Slípka zelenonohá - rybník Slatina, Praha Dubeč

Kormorán velký - rybník Slatina, Praha Dubeč

Sýkora modřinka - rybník Slatina, Praha Dubeč

Brhlík lesní - okolí rybníka Slatina, Praha Dubeč

Konipas bílý - rybník Slatina, Praha Dubeč

Rackové při lovu – rybník Slatina, Praha Dubeč

„Provinilec“ Sýkora modřinka - rybník Slatina, Praha Dubeč

Straka obecná - Praha, Stromovka

Žluna zelená - Praha, Stromovka

Sojka obecná - Praha, Stromovka

Žluna zelená – Praha, Stromovka

A slíbený bonus?

Je to užovka obojková, kterou jsme objevili u jednoho rybníku na Třeboňsku s kamarádem ornitologem a herpetologem.

Díky Pavle!

Užovka obojková – Třeboňsko

Užovka obojková - Třeboňsko

Přeji všem hezký den!